Ondřejův blog

A je tady zlínský otvírák. Normálně to bývá necelých 6 kilometrů jen mírně jedovatých v závislosti na aktuálním počasí. Letos z důvodů čipové časomíry se běží na konci ještě asi kilometrová smyčka. (Původně objednaná časomíra by nás nezvládla, tak se dalo na konec stoupání, které nás má roztrhat.) Letos budou i dětské běhy, jedeme celá rodina.

Účast obrovská 151 závodníků v hlavním závodě a dětí bude nepočítaně. Zaparkovat se mi daří „o ulici výš“ téměř u startu, zázemí nebude daleko. Po registraci rozklusat, potkávám Pepu Hubáčka, který byl na rozklusu až nahoře a jde si pro nesmeky řka, že je to tam ledové. Nesmeky nemám, ale poprvé na Jižňácích obouvám trailovky. Výkonnostní cíl určuji ve zdraví v cíli.
Po startu se přeskládáme a na led v lese nabíháme celkem v klidu. Ještě že tak, je to fakt jeden led a rozhodně nejde jakákoli prudká akcelerace či decelerace. Kolem Kocandy je celkem rovinka a ve stoupání před obrátkou si docvaknu předchozí skupinu, ale vzhledem k množství běžců a stavu trati raději nepředbíhám. Po obrátce to zkouší přede mnou běžící Bob, ale končí v závěji, naštěstí bez zranění. Tady to fakt nejde. Na sídlišti na chodnících je už zase dobře, ale čeká nás prodlužka. Fakt hustý, do kopce jsem do cíle asi ještě neběžel a nemíním to hned tak opakovat, ještě že Filípek povzbuzoval, jinak bych to nedal.

Ve zdraví v cíli. Cíl splněn.

Táta je v cíli, je na řadě Filípek. Tátův běh si moc užil na sídlištním hřišti, teď je řada na něm. Nejmenší děti běží kousek naší cílové rovinky, což je sice do kopce, ale je to odněkud někam (není to obrátková trať).
Moc to do kopce v kombinéze a zimních botech nejde, ale bojuje…

… až do cíle, kde na něj čeká sladká odměna.

Po závodě polévka, pokecat, bohužel na vyhlášení jsme počkat nemohli, neboť na malého závodníka přišla únava.

Táta čas 0:31:21.2 je 54. místo ze 151 celkově a 17. z 31 v kategorii. Velké plus dneska za dětské závody pro nejmenší kategorii. Krátká neobrátková trať, zázemí sídliště (hodně hřišť), zaparkování u startu (tady se trochu projevila moje zkušenost) – dokonalost sama.

Odkazy:

• Galerie na rajčeti
• Galerie na rajčeti od Zbyňka Rašky

Prosincová desítka byla po nemoci, v Hulíně mě čeká první ostrý test, z loňska mám odsud stále platný osobák na desítku. Loni jsme šíleně vymrzli, snad to bude letos lepší. Podle předpovědi to bude lepší co do teploty, nikoli však co do větru. Na test jsem letos velmi zvědavý, protože vůbec netrénuji rychlost (proč, to je na delší povídání, ale zranění v tom není).

Po příjezdu do Hulína zaregistrovat, v šatně převléct, rozklusat a na start. Letos padá účastnický rekord – 135 běžců a běžkyň. Výborně – bude nás víc, nebudeme se bát proti větru nic.

Kolečko po dráze, do ulic Hulína, tady to ještě jde, jak jsme mezi poli, fouká fest. Děláme vláčky, do Pravčic táhnu, tady je vítr dost zboku, z Pravčic na otočku to bude lahůdka. Fakt je, ale skupinu držím a chvílemi i potáhnu, letos mi to jde. Na otočce zrada, z hloubi skupiny se vynořuje ženská a jde dopředu. No tak letos to po otočce flákačka nebude. A není, 4:06 na kilometr byť s větrem v zádech – zřejmě slušněj voddíl (taky že jo, z výsledků zjišťuji že šlo o AK Drnovice). Na kraji Pravčic dospívám k rozumnému názoru, že má ješitnost má své hranice. Za Pravčicemi náběh na most přes dálnici, tady nasazuji svůj oblíbený taktický manévr rozpálit to do posledního kopce a makat fest až do cíle, to ale budou ještě dva bolestivé kilometry. Ale ono to jde 4:11 a 4:00 jako tempo posledních dvou desítkových kilometrů, to není vůbec špatné. Už dost dlouho se mi nestalo, že poslední kilometr byl rychlejší než první. A je tu cíl.

Vyklusat, sníst bramborový guláš a fofrem domů za rodinou.

Celkově 39. ze 135, v kategorii 13. z 36 v čase 41:47, průměrné tempo 4:13. Bohužel při studiu záznamu z Garmina se potvrzuje, že otočka byla blíž než loni a v roce 2012, takže osobák si nemohu uznat, ale tempem 4:13 by býval byl.

Štěpánský běh mi nevyšel skrzevá rýmičku, tak zkusím reparát na Silvestrovském běhu, desítka jak desítka. Pořádá Trilife, běží se z Vršavy do Kostelce a zpátky po stezce, a to dvakrát, s výjimkou jednoho hrbu celkem rovina, na pár místech sníh, ale vesměs sucho, ale Kinvary raději neriskuji a běžím to v objemových botách. Vzhledem ke stavu po rýmičce nečekám moc, ale test se hodí. Na startu je poměrně zima, ale vypadá to, že bude jasno. Filípek s maminkou ale raději zůstali doma.

Tady je fotka po startu. Jsem netypicky ve žlutém, naopak čepička je typicky vzor Červenáček.

K vlastnímu běhu není moc co říct, desítka uběhne rychle, ze známých soupeřů jsem dnes nejhorší – Petr Staněk běhá teď jinou ligu, Arnošt Traxler a Bob Holeš nejsou přede mnou daleko, ale jsou. Po doběhu občerstvení a domů, další pěkný závod, díky organizátorům.

Čas 43:23 je 45. místo ze 109 celkově a 11. z 18 v kategorii. Čas patří k těm horším, ale vzhledem k podmínkám panuje podmíněná spokojenost.

Odkaz na galerii na rajčeti jsem někam založil, tak se omlouvám.

Tradiční (s výjimkou loňska) zavírák sezóny, rád na něj chodím, ale vždycky mám problém rozhodnout se, jak to pojmout. Rozumné by bylo po celé sezóně to jenom odběhnout bez jakýchkoli aspirací, ale je to rychlé, obvykle vyjde počasí, že bych ten osobáček zkusil? Na začátku října jsem ještě přesvědčen, že to na osobák poběžím, ale v průběhu října jde forma rychle dolu a hmotnost odpovídajícím způsobem nahoru, tak měním plány, že to prostě odběhnu. Gely s sebou sice beru, ale nechávám je v autě, v kapse mám jenom obvyklý Carbonex.

Rodinu i s autem mám v Praze, táta mi nabízí dělat podpůrný tým. Na Hostýnské osmě se to osvědčilo, tak s povděkem přijímám i tentokrát. Po desáté vyjíždíme z domu, za chvíli jsme v Otrokovicích. A na první pohled jsou vidět velké změny, organizátoři do toho šlápli. Poprvé to letos není spolu s bruslaři, takže šlo trochu upravit trať. Bude to krátký náběh a sedm kol po třech kilometrech.

Registrace. Byla trochu fronta, ale odsýpalo to. Startovné je 150 korun, záloha na čip dvě stovky. Jediné mínus je, že k čipům jsou jen elektrikářské vázací pásky (dosti krátké), tak je potřeba vymyslet přivázání k botě.

Skupina pro fotografa.

Start. Jsem někde vzadu, ale stejně vyletíme všichni jak k ohni, dotáhneme Arnošta Traxlera (loni to tu dal sub 90) a běžíme ve skupince. První kolo je tempo spíš desítkové (4:14) než půlmaratonské, ale doufám, že se to časem srovná.

Do třetího kola obvyklá skupinka.

Náběh do pátého kola, ještě visím a ještě půl kola uvisím. Tady cítím, že by osobák mohl klapnout. Takk posílám tátu do auta pro gel, zkusím se v příštím kole do posledních dvou kol nafutrovat. V tomhle kole mi definitivně utíká Bob, tak od půlky pátého kola je to sólo běh až do konce.

V cílové rovince se obvykle usmívám, tady je to boj až do konce.

O minutu později je to už s úsměvem.

Oficiálně potvrzený čas 1:33:36 je jedenáctý osobák v sezóně (o 1:03) a je to 53. místo ze 134 dokončivších (včetně štafet) a 10. z 22 v kategorii M49.