Počtvrté na Josefském běhu, tentokrát jedu sám předem trolejbusem, pokud vyjde počasí, tak za mnou přijede zbytek rodiny později. Letos je registrace elektronická, tedy s nepatrnou frontou, ale času je dost. Oblečený jsem z domu, nechávám v klubovně batůžek s věcmi a jdu se rozklusat. Letošní Josefský běh patří k těm chladnějším, poběžím to v dlouhém, na nohách trailovky, přestože je to skoro celé asfalt, tak začátek a hlavně konec je dosti drsný terén. Opět je překonán účastnický rekord, bude nás na startu 129. Trochu mám strach, jak se poskládáme na začátku v úzkém stoupání.
Je odstartováno a nabíháme do prudkého stoupání.
Naštěstí mají všichni rozum, na předbíhání bude ještě dost času.
O chvíli později už se volně dýchá a tak to půjde až na obrátku a zpátky. Tady je perfekní asfalt, ale i dál není povrch vůbec špatný. S Bobem se držíme skoro až k obrátce. Před obrátkou mi trochu cukne, po obrátce jdu naopak před něj já. Nahoře na pasekách fouká po obrátce proti, tak se snažím docvaknout předchozí skupinku a skoro se mi to podaří. V seběhu tentokrát moc neztrácím, skoro bych řekl, že vůbec. Slyším, že mě někdo stahuje, je to Pavel Gabrhel, víceméně překvapení, že mě bere až teď. Před posledním stoupáním přichází můj oblíbený taktický manévr, totálně to napálím a předbíhám. Klesání je delší, než jsem myslel, ale přesto jdu do závěrečného padáku ze skupiny jako první, což bylo dokázati.
Letím do poslední zatáčky aneb proč je dobré mít terénní boty. V cílové rovince mi fandí Katka a Filípek, kteří mezitím přijeli i přes ne zcela příznivé počasí.
Do cíle jsem nakonec přivedl pěknou skupinku.
Není ani velký čas na vyklusávání, chvíli po mém doběhu startuje Filípek. Dneska má na programu obrátkovou trať, ale padl na něj nějaký splín, na startu se chce chovat.
Nakonec se ale rozběhl a po obrátce to bylo i s úsměvem.
Táta v cíli za 42:30, což je 39. místo ze 129 a 11. z 28 v kategorii. Oproti loňsku o 53 sekund rychleji a to hlavně v sebězích. Filípek v čase nějakém třetí ze čtyř.