Czechman

(Rozepsáno) Vrchol letošní první poloviny sezóny, celá příprava byla směřována k Czechmanovi, proto si zaslouží report, jak to vlastně dopadlo.

Jak jsem psal u hodnocení loňské sezóny, přesedlal jsem na triatlon a letos to má být první ostrá tri sezóna. Vrchol tedy není na pražském maratonu, který vynechávám, ale o měsíc později na Czechmanovi. Czechman je nejprofláklejší český půlironman (1,9 km plavání – 90 km cyklistika a 21,1 km běh). Trénink se od února dařil dobře, průběžné testy někdy hůř a někdy líp, ale předzávodní týden jsem tentokrát organizačně nezvládl, je to o dost obtížnější než předzávodní běžecký týden. Po rodinné poradě je rozhodnuto, že do Hrádku pojedu sám, můžu v klidu vyrazit brzo ráno, ať je na všechno dost času. Parkuji na poloostrově, před sedmou večerní rozhodně odjíždět nebudu. Jdu se registrovat, pak skládám kolo a jdu ho projet. Všechno se zdá OK, ukládám kolo do depa.

Závodní strategie je jasná, nepřepálit plavání, přežít kolo a na běhu to rozbalit. Depa na poprvé neřeším vůbec, poplavu v neoprénu, cyklistiku pojedu v cyklistickém a na běh se převlíknu. Kolik má vlastně triatlon disciplín není zcela jasné, ale já tvrdím, že existuje nultá disciplína – dostat se do neoprénu.

DSC_01032 Na fotce jsem vpravo v davu, takhle to vypadalo před startem. Rozhodčí už to začínají vyhánět z vody.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA Už jsou všichni z vody, jsem v pravé třetině v neoprénu dhb. A je vidět chyba v nulté disciplíně, neoprén mám špatně zapnutý a později mě odře krk.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA Minutu před startem je dán pokyn do vody. Dle vkusu každého soudruha je možno si buď naplavat na startovní čáru, nebo si zůstat u břehu, kde člověk stačí. Volil jsem za bé (stojím zhruba uprostřed).

OLYMPUS DIGITAL CAMERA Už nás odstartovali (v pravé třetině dole se nadechuji na pravou stranu). Až na první bójku (700 m) je to docela husté, ale ne agresivní a nikam se neženu. Po první obrátce pěkině trefím průliv mezi ostrovem a poloostrovem, ale pak se začnu odchylovat od trasy. Naštěstí mě zažene zpátky záchranářský kajak, ale druhou bójku obeplavávám velkým obloukem a zase mě to stáčí doprava. Do cíle ale trefím. Mačkám mezičas a nestačím zírat 37:32 bomba.

Vzít si věci na cyklistiku a ve stanu shodit neoprén, cykloelasťáky mám pod ním, obléct cyklodres, nedaří se, tak nejdřív obléct ponožky a tretry, napodruhé už se do dresu dostanu, tak do dresu nacpat jídlo, nasadit přehazovačku a neoprén zpátky do tašky a pro kolo. U kola nejdřív zapnout přilbu, pak teprve vzít kolo a běžet na nasedací čáru. Nasednou na kolo, zacvaknout se (bez problémů napoprvé) a šlapat. Předjíždějí mě davy, často závodníci, jejichž přední kolo je dražší než má kompletní triatlonová výbava, já nepředjíždím skoro nikoho. Prvním úkolem je se uklidnit a normalizovat tepy, což se mi daří asi po sedmi kilometrech. Tak už jen 83 km do cíle. Cyklistika je nezáludná, víceméně rovina, tak se krmím. Nejdřív houska se salámem, na občerstvovačce (30 km) si beru bidon s jonťákem, tyčku, banán, cesta je dlouhá.

DSC_0848Po hodině a půl a 45 km najíždím do druhé poloviny cyklistiky. Je jasné, že pod tři hodiny to nebude, ale přes tři to nebude o moc a z plavání mám náskok. Na 60. km zase občerstvovačka, znovu bidon džojnťáku, dávám si další tyčky a gel. Je to pomalejší než v prvním kole, ale pořád to jede. Na 75. km je poslední cykloobčerstvovačka a poslední bidon s jonťákem. Nějak se oteplilo a začalo foukat. V ostré zatáčce za občerstvovačkou se mi trochu smekne přední kolo, ale vybírám to, byť za cenu cyklokrosové vložky. Je potřeba dávat majzla až do konce. A do konce už to naštěstí není daleko.

Sesedám před čarou, čas cyklistiky 3:05:22, celkový lehce přes 3:50:00, to by pod šest mělo vyjít. Kolo do depa, vzít věci na běh. Ve stanu se kompletně převlékám (s výjimkou ponožek, ty si nechávám) a jdu si užít běh.

První kilometry jsou dokonce pod pět minut, pak trošičku zvolňuji a přecházím na maratonský režim. Běžím tak tempem 5:10 a na občerstvovačkách (na trati celkem osm) přecházím do chůze a hodně piji.

DSC_01612V obligátním běžeckém na sedmém kilometru.

DSC_04102 Kontroluji si čas při náběhu do druhého kola (v půlce běhu).

DSC_0846

Užitečné odkazy

Rubriky: Sport | Štítky: , | 1 komentář

Hodnocení sezóny 2015 – první část

Po konci mimořádně úspěšné sezóny 2014 to vypadalo, že sezóna 2015 poběží v zajetých kolejích. V květnu maratón, v srpnu Hostýnská osma, mezitím nějaké kratší běžecké závody, případně triatlonový pouťák. Pro zajímavost si v knihovně půjčuji Friela, pečlivě ho studuji a dospívám k názoru, že s tímhle odmítám mít cokoli společného a zůstanu u běhu.

Tento plán se sesypal v den mých 45. narozenin, kdy dostávám od manželky, inu toho Friela (kterého u mě viděla na nočním stolku), a od Filípka obrázek táty na kole a od obou povolení pořídit si kolo a dát se na triatlon. V tuto chvíli nejde vysvětlovat, že jsem to přece tak nemyslel, navíc příležitost dělá zloděje (a triatlonistu), tak studuji triatlonové termínovky a formuluji plán číslo dvě. Co nejdřív se začnu učit plavat, a pokud bude šance, že do června zvládnu 2 km na otevřené vodě, tak se přihlásím na Czechmana. Mezitím budu shánět silniční kolo, pražský maraton, na který už jsem přihlášený pojmu toliko trénikově.

S chutí do toho, kolegyně mi dohazuje trenérku na plavání a od půlky listopadu se na stará kolena učím plavat. Sonduji co a jak s kolem, ale to je v zimě vždycky problém, tak tady netlačím na pilu. V prosinci přichází další rána mému plánu, Czechman je vyprodaný. Znovu přeplánovat sezónu – ruším tedy plány na něco delšího, maximálně to bude Olympijský TT (1,5 – 40 – 10), tím pádem na PIM můžu pořádně natrénovat běh, kolo nebudu hrotit ani nákup ani trénink, o to víc budu plavat. Stručně a jednoduše plán číslo tři na první část sezóny do Pražského maratonu – obětuji běžeckou sezónu tomu, abych se naučil plavat (naučil plavat je definováno jako odplavat kraulem předepsanou vzdálenost a být schopen sednout na kolo a pokračovat v triatlonu, to jen aby to nějaký plavec nechápal chybně). Jak to dopadlo? Jako to říká Bolek Polívka o nevšímavém hezounovi – obětovat běžeckou sezónu by mi docela šlo, naučit se plavat má ještě rezervy.

Ale pojďme postupně – v listopadu jsem jenom plaval, v prosinci byl plán začít s během jako každý rok a k tomu mít navíc plavání. Záhy se ukázalo, že to tak nepůjde. Plavání se zatím vůbec nesnáší s rychlostním běžeckým tréninkem, tak se rychlostní trénink ruší.

Cyklisticky se zatím uspokojuji nákupem základního TACXu, do kterého zatím upínam manželčina treka a dávám po mnoha letech spravit svého letitého horáka.

Běžecky začíná sezóna normálně jednou hůř, pak zase líp, někdy jsem si hodně hrábl a jindy to bylo tak nějak normálně. To vše prokládáno plaváním a občasným cyklotrenažérem.

Tím se dostáváme na začátek března, konkrétně čtvrtého. To mě trenérka nechává plavat test 800 metrů. Dokončuji ho za 17:45, ale díky přepálenému začátku jsou zajímavé i mezičasy – 400 m za 8:45, s čímž můžu na akvatlon a 200 m za 4:13. Ta dvoustovka znamená, že za pouhé tři a půl měsíce tréninku jsem se na stará kolena dostal na čas, který jsem v životě nezaplaval (mám dobrou paměť na čísla a pamatuji si 4:25 ze vstupních testů na matfyz). Pro srovnání – u běhu jsem k vyrovnání výkonu potřeboval rok a půl (jakkoli jsem si vědom srovnávání nestejných malvic).

A je tu aquatlon, závod dvou rozdílných částí, který mě plavecky vrací na zem (nebo je to do vody?), ale běžecky mě katapultuje hodněvysoko. V pětku pod dvacet jsem už nedoufal. Z laufu absolvuji Josefský běh a Velkou Moravu a přihlašuji se na Hostýnskou osmu.

Vrcholem první části sezóny je pražský maraton (PIM). Natrénováno je míň než loni, ale zase by mělo být víc zkušeností, bude to stačit? Podrobná zpráva je tady, ale ve stručnosti lze říct že stačilo. Sladká tečka za maratonem a první polovinou sezóny je pořadí dle čipových časů publikované na behej.com (screenshot):
PIM-vysl
Na dotazy čtenářů odpovídám ano, je to TA Ludmila Formanová a kolikrát se člověku podaří na maratonu porazit o jednu sekundu mistryni světa? (obvyklý disclaimer o nestejných malvicích doplní p. t. čtenář sám). Tady končí první polovina sezóny 2015.

Budu ještě předělávat plán na sezónu? Naučím se plavat? Absolvuji vůbec nějaký triatlon? Koupí si Jan Tleskač kolo? Bude létající? To vše v dalším dílu hodnocení sezóny na tomto blogu. (A doufám, že dřív, než za pět měsíců.)

Rubriky: Sport | Štítky: | 1 komentář

Hostýnská osma 2015 – DNF

Bleskový post že jsem v pořádku pro ty, kdo to tady sledují.

Letošní H8 jsem vzdal po 37 kilometrech (Rusava) v čase 6:21:39 ze 170. místa. Bezprostřední příčina vzdání – motající se hlava a začínaly mě brnět prsty na nohou i rukou, jinak nohy byly celkem OK. Dopil jsem se kolou a po chvilce v klimatizovaném autě se můj stav normalizoval. Teď už jsem zcela v pořádku. Detailní popis bude následovat.

Rubriky: Sport | Štítky: , , | 1 komentář

Volkswagen Maraton Praha

tl;dr? Executive summary

Potřetí na stejném místě, letos ale za několikanásobně změněných okolností. Zaprvé má zimní příprava byla aquatlonisticko-triatlonistická, běžecké objemy jsou o něco nižší. Zadruhé kvůli MS v hokeji je maraton o týden dříve. Zatřetí rodina je doma ve Zlíně a ne jako support na trati. Začtvrté byla letos celkem zima a mám minimum naběháno za fakt teplého počasí. A ještě by se dalo dost dlouho pokračovat. Co to znamená se ještě uvidí.

Na maraton jsem se hlásil ještě v době, kdy jsem si myslel, že i tuto sezónu budu běžec. Tedy pořádně se na to připravit a excelovat. Poté, co jsem začal koketovat s triatlonem jsem byl rozhodnut ho odběhnout bez speciálního ladění coby předtriatlonový test. Pak to ve mně začalo hlodat a nakonec asi šest týdnů před maratonem přecházím na obvyklou maratonskou přípravu. Všechny čtyři klíčové tréninky (30 km MT+20, 35 km MT+20, Yassův test a 25 km MT) absolvuji rychleji než loni asi o 5 sekund na kilometr při vyšší tepovce ale subjektivně stejné námaze. (OK, těch 25 km MT bylo jenom 22,5 km pro naprostou ucpanost pražské cyklostezky). Co to znamená se ještě uvidí. (MT – maratonské tempo 4:50 – 5:00 min/kim, MT+20 o dvacet sekund na kilometr pomaleji než předchozí).

V sobotu ráno si jedu do Prahy pro číslo vlakem. Dostávám pěkné číslo 2503, které jest prvočíslem. Poprvé poběžím maraton s prvočíslem. Co to znamená se ještě uvidí.

Při rozbalení dostávám šok. Loni jsem začínal z koridoru G a čekal jsem něco lepšího, ale písmeno D na čísle mi na chvíli vyrazilo dech. A protože s vyraženým dechem se maraton špatně běhá tak se zhluboka nadechnu a pátrám, co za internetové hrdinství jsem spáchal, když jsem se přihlašoval. Není tomu tak, hlásil jsem se s předpokládaným časem 3:25. Tím mám jasno o tempu a taktice. Začínám tempem 4:51 na cílový čas 3:25, aby nikdo nemohl říci, že jsem kecal. A pak jsou v podstatě tři možnosti jak pokračovat. Buďto mám natolik natrénováno, že to udržím celou dobu (nepravděpodobné). Nebo budu postupně zpomalovat na čas někam pod 3:30 (toužebně očekávané). Nebo chcípnu a zpomalím nikoli postupně (tomu bych se rád vyhnul). Jak to dopadne se uvidí.

Opět odbočka neboli paralelní úvod. Po loňském maratonu se celkem diskutovala správná taktika na maraton a dospěl jsem k názoru, že pro mě a v květnu je nesmysl snažit se o rovnoměrný split, že optimální pro mě je druhá polovina asi o tři minuty pomalejší než první. Tímto děkuji Petru Kaňovskému, že si dal s daty tu práci a zpracoval je. Další dvě změny jsem udělal v tom, že mezičasy si budu mačkat ručně podle kilometrovníků a poběžím bez tepáku.

Ráno se budím před šestou, kontrolní vážení ukazuje váhu asi o jeden a půl kila víc než loni. Ajajaj, něco z toho bude asi plavecké plecko, ale dost tam asi zbude i na programátorský bůček. Snídám a vydávám se do na start. Ráno není taková zima jak to původně vypadalo, tak si jako předstartovní záhřevnou vrstvu beru staré pyžamo. Jsem asi jediný maratonec, který přišel na start v pyžamu. Nezvyklé pro mě je, že do koridoru nejdu do Celetné, ale přímo na Staroměstské náměstí. Nikam nespěchám a v koridoru se stavím spíše dozadu. V devět je odstartováno, na startovní čáru mi to trvá něco přes minutu a jdeme na to. Letos je začátek jednodušší, nemám před sebou všechny pomalé štafety, až na pár výjimek jsem mezi svými.

Na začátku Na začátku – kousek před pátým kilometrem. Je to dost husté, ale není to tak zoufalá kličkovaná jako loni. Na pětce jsem byl s vodičem na 3:30 téměř stejně, on pak přece jen trochu zvolnil.

pace
Další fotky nemám, ale mám tady zajímavý graf, který srovnává moje tempo loni a letos. První pětku jsme si popsali, poběžme dále. Druhá pětka se mi běží v pohodě, až na to, že si musím odskočit. Při maratonu se mi to stalo poprvé, ale všechno je jednou poprvé. Nezvyklé ve srovnání s loňskem je i to, že piji už na první občerstvovačce na šestém kilomteru. Třetí pětka – zpátky v centru, tady se to konečně trochu roztrhá a dá se volně běžet. Pořád držím plánované tempo, ale cítím, že někdo nahoře začíná přitápět. Čtvrtá pětka už začíná být ouvej. Je obrovský rozdíl, běžím-li ve stínu nebo na sluníčku. Nohy hlásí hlavě, ať se psychicky připraví na DNF. Hlava vzkazuje tělu, že nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko.

Pátá pětka na Smíchov. Půlmaraton je za 1:43:00 (oficiálně 1:42:59), to by na maraton pod 3:30 mělo stačit, ale obávám se, že nebude. Tempo vadne. Šestá pětka a psycho Smíchov. O pět kilometrů dříve než loni mám občerstvovačky jako pochoďák, ale kilometry bez občerstvovaček pořád sázím pod 5:00. Najednou se někdo smiloval a zatáhlo se a začíná trošičku profukovat. Přesto cíl 3:30 odepisuji, ale jsem přesvědčen že dokončím plusminus jako loni. Sedmá pětka ze Smíchova do Holešovic, tak už jsou přes pět všechny kilometry, na druhou stranu nijak moc. Osmá pětka je nejhorší, tři občerstvovačky zdrží a sil už není, loni jsem tady ztratil závod. Letos ho mám už dávno ztracený. První kilometr za 5:09 s občersvovačkou je skvělý, druhý za 5:17 je z celé pětky nejhorší, je to nahoru na most, tak to není taková bída. Teď už to půjde dolů kopcom a na Rohanském nábřeží nebudeme mít letos šílený protivítr. Na osvěžovačce na 38. kilometru mě předbíhá vodič na 3:30. Chvíli se ho držím, v pohodě udýchám, sil je taky dost, ale přehřívám se, tak ho pouštím. Poslední občerstvovačka, rozhoduji se v klidu napít, kousek za ní je čtyřicátý kilometr. Mačkám mezičas – poslední tři kilometry byly za 15:33 to je průměr 5:11 i s osvěžovačkou a občerstvovačkou.

Co je ještě lepší, na čtyřicátém kilometru jsem pod 3:19:00, stačí maličkost, dát zbytek tempem 5:00 a lepším. Po čtyřiceti kilometrech Hic Rhodos, hic salta. Loňská zkušenost se mi hodí, Těšnovský tunel makám a při výběhu z něj přichází správný čas pro můj oblíbený taktický manévr – napálit to do posledního kopce a makat až do cíle. Kostky na Dvořákově nábřeží nevadí, v náběhu do Pařížské předbíhám znovu a naposled vodiče na 3:30 a letím až do cíle. 3:29:32 mi ukazuje Garmin, tak to bylo nakonec ještě s velkou rezervou. Oficiálně 3:29:30, čili ještě o víc je to míň.

V cíli medaile, termofólie, cílová taška a bolavé nohy. Telefonát domů a Celetnou na cílovou občerstvovačku na Ovocném trhu. Cpu se pomeranči a dopíjím vodou. Vyzvednout v šatně batoh a nacvičená chůze po schodech obouruč do metra a domů.

Jak to dopadlo? 3:30 padlo, tedy úspěch, přestože to tak dlouho nevypadalo, tedy dvojitý úspěch. Srovnám-li se s loňskem, tak bych řekl, že loni jsem měl lepší nohy, letos lepší hlavu a to rozhodlo. V bodech bych to viděl příčiny úspěchu asi takto

  • Štafety nebyly nacpané všechny vpředu, ale byly rovnoměrně rozmístěné, takže to bylo bez špuntu. Velký dík organizátorům za tuto změnu.
  • Startoval jsem hodně zepředu. Loni jsem to měl 4 minuty na start, letos lehce přes minutu.
  • Opustil jsem myšlenku rovnoměrného či snad negativního splitu. Druhá půlka byla o 3:32 pomalejší než první.
  • Poslední, ale nejdůležitější. Maraton bolí. Pochopil jsem: It’s not a bug, it’s The Feature.
  # # Muži # M45 Čas Δ T Tempo
Km 5 1120 1043 154 00:24:15 00:24:15 4:51,00
Km 10 1152 1074 167 00:48:37 00:24:22 4:52,40
Km 15 1118 1046 156 01:12:57 00:24:20 4:52,00
Km 20 1142 1069 157 01:37:31 00:24:34 4:54,80
Km 25 1112 1045 152 02:02:12 00:24:41 4:56,20
Km 30 1061 992 142 02:27:19 00:25:07 5:01,40
Km 35 975 912 132 02:52:49 00:25:30 5:06,00
Km 40 945 881 125 03:18:50 00:26:01 5:12,20
Finish 900 840 124 03:29:30 00:10:40 4:51,57
Celkem 900 840 124 03:29:30 4:57,90

Executive summary

  • Organizace? Následováníhodná.
  • Kdy bylo nejhůř? Před půlkou v Nuslích.
  • Kdys začal věřit v dokončení? Na Smíchově, když se zatáhlo.
  • Za kolik? 3:29:30
  • Spokojenost? Ó velmi ano
  • Kdys začal věřit v dobrý čas? Na čtyřicátém kilometru.
  • Kolikátý? 900. z 5874 dokončivších a 6177 prošedších prvním mezičasem na 5 km.
  • Kolik? 42,195 km, převýšení nestojí za řeč.
  • Jsi normální? Ne.
  • Za rok zase? The answer, my friend, is blowin‘ in the wind
Rubriky: Sport | Štítky: , , | 2 komentáře

Velká Morava v trojroli

Závod v Mikulčicích u Hodonína, který byl původně naplánován už na loňský rok, ale nějak to nevyšlo. Má to být premiéra rodinného běhu, aneb běží celá rodina. Pro rodiče je tam rovinná přesně změřená desítka (o tom, že tam fouká vždycky proti se raději nezmiňuji) a pro Filípka krátká trať pro nejmenší. Bereme s sebou prarodiče, aby pohlídali Filípka až poběžíme s Katkou my.
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Takhle jsme vypadali před startem, Filípek už má startovní číslo, my máme do startu ještě dost času.

Vodič

Filípkův závod byl nejdřív, moje první role byla vodičská.
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Tady to ještě jde, podle mého zvyku to poběžíme úplně z vnějšího okraje a jsme připraveni ke startu a zkoumáme díru, ze které fučí vzduch ze startovní brány. Bohužel se start nějak zasekl a to u těch nejmenších je dost problém, objevují se slzičky a jak brečí jeden, tak už se to sype.

DSC_0506
Konečně je odstartováno a nelekáme se výstřelu a běžíme. Filípek běží zcela samostatně, vedu ze zadu jen pro jistotu. A je tu cíl.

DSC_0510
V cíli cena, ale taky velký stesk po mámě. Máma se našla, konec dobrý, všechno dobré.

Závodník

Druhá role je závodnická. Nihil novi sub sole – jsem namlsaný pětkou při akvatlonu, osobák je letitý, chci to běžet někam ke 41 minutám, pokud by se sešlo všechno najednou tak ke čtyřiceti.
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Všechno najednou se rozhodně nesešlo, jako obvykle tu fouká a to zásadně proti. Dělám co můžu…
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
… a v cílové rovince už mám dost. Nakonec je z toho čas 41:08, o trochu horší, než jsem čekal, ale je to osobák a to se počítá.

Trenér

Současně s mou rolí závodnickou probíhá má premiéra v roli trenérské. Katka si to chce taky zkusit, tak jsme spolu na jaře běhali. Natrénováno má dost, ale klíčová otázka zní, má to zkusit běžet pod hodinu? Nabízím vodičství, ale nechce, mám si běžet svoje, ona si poběží taky svoje. Vychází to dost na hraně, ale nakonec vydám pokyn, ať zkusí držet tempo 6:00 min/km, chytne se nějaké skupinky a rozhodne se podle okolností.
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Tady je po dvou kilometrech, to samozřejmě netuším, jak na tom je. Vidím ji kousek před obrátkou, pěkně ji to jde a je vzorně zašitá ve veteránské skupince. Je zřejmé, že na obrátku doběhne a pak jí nezbude než to dát do cíle, trať je totiž uzavřená.
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
V rámci svého výklusu jí běžím naproti, potkávám je asi kilometr před cílem…
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
…tak se připojuji. Ve skupince Gbeskí strýci už se drží jen silou vůle, evidentně bylo tempo dobře zvoleno. Jenom to nebylo tempo na desítku za hodinu, ale výsledný čas je 55:59 – naprostá bomba a moje trenérské selhání. O to větší dík patří Gbeským strýcům.

Závěr

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Příjemně strávené rodinné dopoledne na pěkném závodě. Díky organizátorům a Gbeským strýcům.

Rubriky: Sport | Štítky: , | 1 komentář