Archiv štítku: Obludárium

Hodně dlouho jsem nic nenapsal, závody jsem trochu omezil a snažím se potrénovat na druhý vrchol jarní sezóny. Jsou tady pořád 2 míle s úsměvem, ale to se nepočítá. Když ale není o čem psát…

Tak nejdříve ty březnové. Už jsem něco naznačil u zprávy z půlmaratonu. Problém březnového závodu byl ten, že jenom den poté se na stejné trati běží půlmaraton, který plánuji – neplánuji – a zase plánuji jako první vrchol sezóny. Co s tím? Rozumné by bylo to odpískat, ale 51 bodů do poháru je 51 bodů do poháru (tolik bere poslední) a lívanec k snídani je lívanec k snídani. Poté, co mi doma projdou dva závody na víkend (2 míle se ale nepočítají, viz výše) se rozhoduji je absolvovat, coby rozklus před maratónem, rozklusovým tempem rychlejších 6 min/km. Tak i činím, tempo 5:58 min/km znamená čas 19:04, po přepočtu 52. z 60 a 58 bodů. Ale bylo to fakt s úsměvem.

Duben už je víceméně normální. Není moc důvod se šetřit, vypálím jak z praku a zpočátku jsem uzavřen v nějaké ďábelsky rychlé skupině, kterou nechci zdržovat, tak držím hubu a hlavně krok. Dlouho to vypadá, že by první kilometr mohl být sub 4:00, ale pak přece jen přicházím k rozumu. Další den mě totiž čeká sice tréninkových, ale 30+ km (nakonec 31 km), tak zvolňuji na výsledných 13:17 (nejlepší letošní výkon, 16. z 49, 84 bodů). Ovšem na fotce to je už klasické obludárium.

A konečně květen, tedy dnešek. Celý březen a duben byl primárně o objemovém tréninku, ale občasný tempový test něco naznačuje, tak plánuji na červen atak na osobák a dneska si to chci osahat. Účast je rekordní, jdu raději víc dopředu a vypálím opět jako z praku. Lada Vaněčková mi odtáhne skvělý první kilometr (3:57) ale i pak to není vůbec zlé 4:10 a 4:08 znamená, že to běžím někde poblíž osobáku tak pro jistotu ve finiši zrychlím, co kdyby, a ono jo, je to tam – 13:01 je vylepšení osobáku z loňského června o celé (možná necelé) dvě sekundy. A bez namáčení – totiž bez ladění na závod. Po přepočtu 21. z 87, rekordních a neuvěřitelných 117 bodů a průběžně 8. místo v Lívancovém poháru (lepší to nebude, přede mnou jsou borci a asi i tohle dlouho neudržím). Fotky naštěstí ještě nejsou, ale bude to obludárium par excellence.

Tak mám fotku z prvního kilometru, tam to ještě jde.

• Březnový závod
• Dubnový závod
• Květnový závod
• Letošní zlínské 2 míle

A dál? Inu zmiňoval jsem druhý vrchol jarní sezóny. Pokud se nestane nic nepředvídaného, tak bych příští neděli v Praze zkusil odpovědět na Základní otázku Života, Vesmíru a vůbec. Uff a je to venku.

Dneska jubilejní 32. závod. Skoro by se dalo říct, že s takovou zkušeností už to bude brnkačka. Všechno ale bylo trochu jinak…

Půlka března znamená ve zdejší termínovce Josefský běh. (Skoro) desítku s nezanedbatelným převýšením, částečně terénní a každopádně zajímavým profilem. Tentokrát bylo vše komplikované tím, že v týdnu před závodem jsme sem měli pozvané ze světa zástupce, což pro mě například znamenalo třikrát autem na otočku Vídeň. Tréninku jsem moc nedal, ale o odpočinku se rozhodně mluvit nedá.

Trať je letos mírně pozměněná, prudký výběh následuje už sto metrů po startu, ale subjetkitvně se mi to nezdá taková rasovina jako loni. Dál už je to stejné jako loni, po lesní cestě pořád mírně vzhůru nad Štákovy Paseky, pak po asfaltce dolů směr Příluky, nejdříve mírně, pak prudčeji a když už je to fakt hodně velká střecha, přijde obrátka a celé se to běží zpátky. S přehledem to nejjedovatější, co se tady běhá. Další věc, která je diametrálně odlišná od loňska je počasí – loni to byl první jarní výběh v krátkém, letos je pod nulou a čerstvý poprašek sněhu. Při rozklusu zjišťuji, že mně (a nejen mně) to podkluzuje, tak vzdávám původní cíl – vylepšit loňský čas a jde mi o jediné – dostat se v pořádku do cíle.

Před startem, sundávám si bundu a jdu na to. Po startu se nikam moc neženu, tenhle běh se na naší úrovni nerozhoduje při prvním výběhu, tak se raději trochu šetřím.

Po výběhu na lesní cestu, číslo 35 stále žije (aby ne, je to 400 metrů od startu). Za chvíli se přeuspořádáme, chytám se skupinky s Jiřím Prokopem a makáme vzhůru. Za vrcholem Jiří zrychluje a ze skupiny jsem jediný, kdo se ho udrží. Tak takhle se správně běhají kopce, učme se od zkušených. Po obrátce to do kopce chvilku tahám já a je tady lama poprvé – rozvazuje se mi levá bota. Tak ji rychle zavázat a zkusit dotáhnout. Po pár stech metrech je tady lama podruhé – rozvazuje se i pravá bota, tak v klidu zavázat, skupina je v … tahu. Tak běžím sólo a celkem mi to jde, ti přede mnou se mi moc nevzdalují. Za vrcholem to zase rozbaluji a jsem jedním běžcem stáhnut a zároveň jednoho běžce stáhnu. V posledním stoupání nasazuji k rozhodujícímu trháku a skutečně jsem se utrhnul tak do klesání jdu jako první. Jdu do toho zase naplno, ale jenom docvakávám předchozí skupinu (to je ta, co mi utekla, když jsem si zavazoval boty) a dál nepředbíhám, přece jen je to dneska smekavé, tak ať nejsou zbytečně zranění.

Do cíle už je to jenom kousíček. Za povšimnutí stojí balancování běhu vychýlením spodní čelisti. Ještě bacha na led před cílem a jsem tady. A je tu lama do třetice všeho dobrého – tak jsem se nechal unést závěrem, že jsem zapomněl vypnout stopky. To se mi ještě nestalo. Vzpomínám si na to až když mám odevzdané číslo a zastavuji je na 47:13. Doma rekonstruuji z .tcx souboru výsledný čas na 46:30.

Naštěstí už jsou výsledky, takže oficiálně 46:26 (loni 48:16), což je 42. místo z 64 (45. z 63), v kategorii 8. z 10 (8. z 11). Tedy celkově zlepšení i po odhlédnutí od modifikované tratě a jiného počasí. Při podrobnější analýze jsem zjistil, že výběhy byly stejné nebo mírně pomalejší, ve srovnání s loňskem ale mám ďábelsky rychlejší seběhy.

Záznam z Garminu tentokrát i s náhledem:

• Nové stránky organizátora
• Popis loňského závodu
• První galerie, ze které linkuji fotky
• Druhá galerie, ze které linkuji fotky
• Report Jirky Kozubíka
• Popis Františka Rašky

Nějak jsem ještě nestihnul publikovat plány na tuto sezónu. Ve stručnosti – jsou velice skromné, rád bych osobák na všech tratích s výjimkou desítky Hlavně mě štve půlmaraton, podle desítky bych ho měl být schopen dát hravě hluboko pod 100 (čti 1:40) a skutek zatím utek. Tohle je tedy moje priorita pro začátek.

Původně jsem na dnešek plánoval první vrchol, tradiční půlmaraton zaběhnutý netradičně pod sto (1:40). Proto jsem v minulém týdnu vynechal Rohálovskou desítku a v tomto týdnu bylo v plánu ladit. Leč člověk míní a okolnosti mění. Necelé dva týdny před závodem přichází kuriózní stopka, bolavý zub. Zlatá paní zubařka mě dává dohromady, ale přesto to znamená dva týdny před závodem pouhých dvacet kilometrů. A výpadek dva týdny před půlmaratonem, to už tu jednou bylo a dobře to nedopadlo.

Plán na vrchol se odsouvá na neurčito a v tomto týdnu jdu plný trénink, včetně úterních výživných intervalů 1600 – 1200 – 800 – 1200 – 1600. Ve čtvrtek ale přichází další zvrat, doma je toho nějak moc, tak místo plánovaných 12 – 15 km se dostanu tak akorát na svižnou osmičku a při zápisu do tréninkového deníku mi dochází, že trénink tento týden je přesně stejný, jako před úspěšným loňským jarním půlmaratonem. Že by změna situace? Navíc na západní frontě jsou ohlášeny na sobotu hromadné ataky čtyřicítky modrým týmem, tak že bych přece jen tu svou jedna-čtyřicítku zkusil? V sobotu jdu na Dvě míle s úsměvem a daří se mi krotit ambice, závod tréninkově vyklusávám za devatenáct minut (o pět a půl minuty pomaleji než obvykle) a zbývá jen čekání na zprávy z Kbel. Zprávy jsou skvělé, co to znamená na východní frontě? Велика Россия, а отступать некуда, — позади Москва.

Tolik tedy úvodem. Ráno jedu po deváté převlečený z domu. Filípek měl v noci problémy s rostoucími zoubky, takže jestli něco nejsem, tak dobře vyspaný. Ale to je jenom drobnost. Přihlášku jsem dával při únorových Dvou mílích, zbývá jenom zaplatit 80 korun startovného, dostávám číslo 15. Rozklusat a na start, necelých devět kol, celkem rovina, vítr západní, nikterak silný. Je odstartováno, časy pod 4:44 držíme hravě, běžíme pěkná skupinka, občas to potáhnu osobně. Mentální bariéru na šestém kilometru hravě překonávám, dávám Carbonex, prostě idyla, která trvá až do desátého kilometru, tam jsme za skvělých 46:20, ale skupina se rozpadá. Jedno kolo běžím sólo a pěkně to dře. Dvanáctý kilometr za 4:54 – na osobák to bude, ale s 1:40 se můžu rozloučit. Naštěstí mě na třináctém kilometru předbíhá Hana Večerková a je mi jasné, že jde o vše. Musím ji uviset.

Nová skupina, tři kola do konce.

Tak visím a trpím. Na to, že bych ji vystřídal nemám síly. Další morální vzpruhou je přítomnost Jirky Kozubíka (autora fotek). Při náběhu do předposledního kola se ho ptám, jestli už jsou vítězové. Ještě ne, to ale znamená, že tentokrát nedostanu dvě kola! No to je lepší než skvělé. Hanky se držím až do náběhu do posledního kola, bohužel ještě potřebuji občerstvovačku, ale poslední kolo dám hravě i za své. Navíc mám neodbytný pocit, že mě žádná závodnice nenadělila kolo (pocit podle výsledků potvrzen, jakkoli je tento fakt poněkud zlehčen mateřskými povinnostmi eliťaček). Tak vzhůru do posledního kola, 1:40 tam bude, bude tam i 1:39?

Je to tam – 1:38:52, téměř přesně po roce nový osobák o 3:42, ale hlavně sub100.

Vyčerpaný, ale bez křečí, poděkovat spoluběžkyni, napít vyklusat. Převléct, na oběd a zatleskat vítězům. Nestihl jsem poděkovat Jirkovi Kozubíkovi, tak to činím aspoň teď, díky za podporu, fotky i video.

Už jsou venku výsledky, čas potvrzen, mezi muži 42. z 80, kategorie se nevypisují.

• Záznam z Garminu
• Stránky závodu u SCMT, výsledky a fotky

Tenhle post má více než týden zpoždění, ale čekal jsem na fotky, neb bez nich by to nebylo ono.

Doma jsem dostal propustku na první závod Celoroční soutěže běžců – vytrvalců Zlínska, Běh Jižními svahy, převážně trail na 6 km s nezanedbatelným převýšením, podrobněji popsáno zde, vzhledem k roční době je jenom na začátku v sídlišti suchý chodník, jak se zhruba po 400 metrech naběhne do lesa, tak až na obrátku je to led a sníh. Cílem tedy je dostat se do cíle nikoli per partes.

Zbývá vyřešit předstartovní ladění. Vrchol sezóny to není, takže víceméně z plného tréninku, ale po zkušenostech z Josefského běhu raději vystřihnu páteční plavání i návštěvu vinotéky. Když to v sobotu dobře dopadne, tak se podívám na zoubek archivu.

Zaparkovat se mi na Jižních svazích podařilo bez problémů, trochu obhlédnu začátek trati, inu je to do kopce, a jdu hledat registraci. S pomocí fáborků a lidí evidentně v běžeckém se mi to daří. Registrace je ve vchodu jednoho z paneláků a je dneska samoobslužná, beru si číslo 18, vyplňuji kartičku a dávám do misky třicet korun startovného. Je k dispozici dokonce šatna, bezva, ale stejně jsem jel už oblečený z domova.

Účast je dneska hojná, nikam se necpu, vím kam patřím. Je odstartováno, chvíli trvá, než se nějak porovnáme, ale do lesa už vbíháme celkem spořádaně. Kousek za prvním kilometrem přebíháme silnici pod dohledem a ochranou Městské policie (díky vám). A pak jen necelé dva kilometry k vodárně a totéž zpátky. Zrovna u obrátky je terén nejobtížnější, raději koukám od nohy, a proto nemám tušení, na jaké pozici se nacházím. Na zpáteční trochu předbíhám, jednou jsem předběhnut kousek před přeběhem silnice jsem vyfocen, tak pro ilustraci, jak vypadal terén.

A znovu přes cestu, měšťáci zastavují přijíždějící auto, abych mohl proběhnout, ještě kousek nahoru lesem, jak jenom najít stopu, kde to moc neklouže. Těžko. Ale to už jsme venku z lesa na suchém sídlištním chodníku, tak to dolů napálím…

… a přibíhám do cíle. A bez pádu. Čas 28:13, pořadí netuším, ale své obvyklé souputníky jsem nechal za sebou, takže spokojenost. Vrátit číslo a vyklusat, než doběhnou poslední a zpracují se výsledky. Domů dneska nespěchám, tak počkám na vyhlášení, abych zatleskal vítězům. Ženy A, Ženy B, Muži A (absolutní vítěz za 21:36), samé známé tváře a kvalitní výsledky. Muži B (40 – 49), to jsem já, tak uvidím, z jaké planety je vítěz a kolik jsem od něj dostal – bude to do pěti minut, nebo to bude víc? Body do soutěže za moc stát nebudou. Snad géniové zodiakální, snad osmapadesátá vyšší inteligence, snad chřipková epidemie, spikly se proti dnešnímu závodu v kategorii Muži B. Obrázek někdy řekne víc než mnoho slov:

Vysmátá bedna v kategorii MB. Ve skutečnosti jsme byli tři, ale Dhuni nevyčkal vyhlášení výsledků. V kategorii jsem byl druhý ze tří, 50 sekund za vítězem a minutu před třetím a do soutěže mám neuvěřitelných 96,9568 bodů. Celkově pak 33. ze 70, tedy jako obvykle na konci poloviny stratovního pole, ale tentokrát té první poloviny.

Zároveň, jak je z obrázku vidět byl uchráněn vinný archiv a musím říct, že víno vyhrané chutná skvěle!

• Záznam z Garminu
• Nové stránky organizátora
• První galerie, ze které linkuji fotky
• Popis závodu a druhá galerie, ze které linkuji fotky

Opět pomalu dodělávám resty, zbývají už jen listopadové Dvě míle s úsměvem. Pozornému čtenáři by mohly chybět říjnové dvě míle, ale tu sobotu jsem dal přednost degustaci vín před během. Obojí stihnout nešlo.

Naprostá absence rychlosti a závodní distance dvě míle, to vypadá neřešitelně, ale kdo říká, že závod se musí běžet rychle, navíc 2 míle s úsměvem. Tak dělám preventivní opatření, aby mě něco takového ani nenapadlo. Doma zůstává závodní tričko, závodní elasťáky, místo tempových Saucony Kinvara 2 si obouvám Saucony Cohesion 5 přezdívané bačkory. Dám pořádný rozklus, počasí ideální, účast slušná, tak hrr na ně.

A skutečně, je to poměrně pomalé, kde jsou časy, kdy jsem na jaře dával první kilometr pod čtyři, dneska je to 4:10. Vadnu jako obvykle, na obvyklém místě obvyklý kukuč,

ale v cílové rovince si všechno vynahrazuji. Domnívám se, že závodnici číslo 8 jsem utrhnul, ale ta se ke mně blíží. Tak nasazuji finiš. Takhle vyhecovaný závěr jsem tady ještě neběžel, tempo poslední dvoustovky 3:42 hovoří za vše. Spolu ještě předbíháme běžce, kteří nejsou takového závěru schopni a naštěstí je tu cíl.

Čas v cíli 13:50, celkově 23. po přepočtu rovněž 23. Velmi mě potěšil ve srovnání se zářím finiš, v nohách to ještě není, ale v hlavě už jo!