Červen začal skvěle, první osobák na dvou mílích vyšel, ale v plánu jsou ještě dva další, první na řadě je hodinovka. Začátkem června se běhá ve Zlíně unikátní hodinovka v lese. Po úspěšných dvou mílích nemám o osobák starost, aktuálních 12 800 m z loňska je z kategorie nic moc, letos mi to běhá, navíc když se narozdíl od loňska najím a napiju, tak tam minimálně třináctka musí padnout. Tím spíš, že 13,2 km/h je moje rychlost na jarním půlmaratonu (vím rozdíl silnice – terén, ale stejně). Nakonec je všechno trochu jinak.
Začátek června je ve znamení extrémně nízkých teplot, pár dní po sobě se drží dokonce pod patnáct stupňů a trénuji v červnu v dlouhém a to ještě ve středu před závodem. V pátek se počasí mění a otepluje se, v sobotu pak ještě víc. Výsledkem takového počasí je měkká trať a hnusné dusno v lese. Pořád se ale nestresuji, moje letošní výkonnost je podstatně dál než loňská.
Registruji se, rozklusávám cvičně jeden okruh (1 km – celkem rovinný) abych věděl, jak to vypadá, je to dost blátivé, ale to půjde.
Momentka před startem.
Po startu to docela jde, ale od začátku jsou tepy hodně vysoko. Po nějaké době na mě doléhá dusno, tempo jde dolů, tepy nikoli. O osobáku to dneska rozhodně nobude, spíš to bude boj to dvanáct kilometrů. Nakonec končím na oficiálních 12 530 m, o necelých 300 m méně než loni. Celkově je to 33. místo z 59 závodnků, v kategorii 9. z 16. Okometricky jsem porovnával loňské výsledky s letošními a s jedinou výjimkou se všichni zhoršili a to dost podstatně. Já jsem ještě dopadnul dobře.