Archiv autora: Ondřej

Nabídka, která se neodmítá

Jak jsem dříve psal, letos nejsem ten běžec (podrobnosti budou následovat), ale když přišla možnost si zopakovat nejokomentovanější sportovní výkon loňského roku, nešlo odmítnout. Registrace se povedla zcela hladce, doma mi to prošlo ne tak zcela hladce, příkaz na zaplacení startovného jsem právě poslal…

… tak na shledanou 8. 8. v Rajnochovicích.

…dokazují, že předivo časoprostorového kontinua je nejen zakřivené, ale přímo uhnuté. Douglas Adams

P. S. Letos bylo vyprodáno za čtyři hodiny.

Rubriky: Sport | Štítky: , | 1 komentář

Josefský běh

Počtvrté na Josefském běhu, tentokrát jedu sám předem trolejbusem, pokud vyjde počasí, tak za mnou přijede zbytek rodiny později. Letos je registrace elektronická, tedy s nepatrnou frontou, ale času je dost. Oblečený jsem z domu, nechávám v klubovně batůžek s věcmi a jdu se rozklusat. Letošní Josefský běh patří k těm chladnějším, poběžím to v dlouhém, na nohách trailovky, přestože je to skoro celé asfalt, tak začátek a hlavně konec je dosti drsný terén. Opět je překonán účastnický rekord, bude nás na startu 129. Trochu mám strach, jak se poskládáme na začátku v úzkém stoupání.

Je odstartováno a nabíháme do prudkého stoupání.

První stoupání Naštěstí mají všichni rozum, na předbíhání bude ještě dost času.

Za prvním stoupáním
O chvíli později už se volně dýchá a tak to půjde až na obrátku a zpátky. Tady je perfekní asfalt, ale i dál není povrch vůbec špatný. S Bobem se držíme skoro až k obrátce. Před obrátkou mi trochu cukne, po obrátce jdu naopak před něj já. Nahoře na pasekách fouká po obrátce proti, tak se snažím docvaknout předchozí skupinku a skoro se mi to podaří. V seběhu tentokrát moc neztrácím, skoro bych řekl, že vůbec. Slyším, že mě někdo stahuje, je to Pavel Gabrhel, víceméně překvapení, že mě bere až teď. Před posledním stoupáním přichází můj oblíbený taktický manévr, totálně to napálím a předbíhám. Klesání je delší, než jsem myslel, ale přesto jdu do závěrečného padáku ze skupiny jako první, což bylo dokázati.

Poslední zatáčka Letím do poslední zatáčky aneb proč je dobré mít terénní boty. V cílové rovince mi fandí Katka a Filípek, kteří mezitím přijeli i přes ne zcela příznivé počasí.

V cíli Do cíle jsem nakonec přivedl pěknou skupinku.

Není ani velký čas na vyklusávání, chvíli po mém doběhu startuje Filípek. Dneska má na programu obrátkovou trať, ale padl na něj nějaký splín, na startu se chce chovat.

Po startu Nakonec se ale rozběhl a po obrátce to bylo i s úsměvem.

Táta v cíli za 42:30, což je 39. místo ze 129 a 11. z 28 v kategorii. Oproti loňsku o 53 sekund rychleji a to hlavně v sebězích. Filípek v čase nějakém třetí ze čtyř.

Rubriky: Sport | Štítky: , | Napsat komentář

Aquatlon Zlín 2015

U dnešního příspěvku vůbec nevím, kde bych měl začít, asi těch úvodů napíšu víc.

Nejdřív začnu tam, kde jsem skončil minule. Letos nejsem ten běžec, protože jsem (budu): tři dva jedna včil – hen ten *tlonista. Tak a je to venku. O tom proč, jak a kdy možná sepíšu pikantní příspěvek. Nicméně v listopadu jsem začal intenzivněji (až třikrát týdně) plavat. Plaval jsem i dřív a to i kraul, ale to předchozí budu muset v trénikovém deníku přepsat na koupání. Změninly se dvě věci, zaprvé mi kolegyně dohodila trenérku, s čímž souvisí zadruhé, že tréninky jsou hodinu ve vodě a ne hodinu od turniketu k turniketu. Poté, co jsem v listopadu a prosinci několikrát vypil bazén při pokusu o technická cvičení, to začíná pomalu vypadat co k čemu. 4. března plavu na tréninku test 800 m. Pochopitelně přepaluji, ale dokončuji ho za 17:45 a na čtyřstovce jsem za 8:45 ale je rozhodnuto, s takovýmto časem můžu na konci března na zlínský aquatlon.

Odbočka, aneb paralelní úvod. Aquatlon je triatlon bez kola, tedy jenom plavání a běh. V našich zeměpisných šířkách se jedná o oblíbenou zimní kratochvíli triatlonistů, odplave se to v bazénu, když nemůžou na kole, tak to zkusí bez kola milý Marconi, a na konec se trochu proběhnou. To by mi vzhledem k absenci kola a dep mohlo jako úvod do *tlonů vyhovovat. Na rozdíl od běhu a triatlonů je tady jeden zádrhel – neexistují masovky ani pouťáky-hnojáky, ale jenom závody Českého poháru. To typicky bývá 400 m plavání v bazénu po rozplavbách po dvou v dráze a 5 km nebo 5000 m běh buď Gundersenem, nebo hromadný start. Se svým plaveckým časem (na nějž jsem dost hrdý) budu samozřejmě na takové akci lemovat výsledkovou listinu, ale nebudu s odstupem poslední, tak to se dá. Když jsem začínal běhat, tak to taky lepší nebylo. Na posledním tréninku diskutuji s trenérkou cílový čas a ona si myslí, že by to mohlo být za 8:15 – 8:25, já se tipuji na 8:25. Podle běžeckého trenéra (sebe sama) určuji celkový čas. Cokoli pod 28 nebo přes 30 je bomba, takže optimálně něco mezi tím, pod 29 by to mohlo klapnout.

Registrace probíhá už v pátek, jedu se zaregistrovat, abych v sobotu neměl fofr. Za 450 korun dostávám tašku se vším potřebným, tedy hlavně startovním číslem a čipem na běh, ale překvapivě bez zichrhajcek na startovní číslo. Asi mají všichni *tlonisti přehazovačku. Nevadí, použiji z vlastních zásob. Ráno už jdu najisto, za 200 korun zálohy fasuji čip na skříňku, převlékám se a provádím všechny předbazénové činnosti. Při příchodu na bazén zírám, je nataženo osm drah a ve všech se rozplavávají závodníci, zhusta děti. Ačkoli, pokud je toto rozplavávání, pak se obávám, že jsem si spletl podnik. Nakonec ale do jedné volnější a pomalejší dráhy vlezu, aspoň stovku se rozplavu.

Před plaváním Probíhá technická rozprava, to z běhu neznám. Celkem nic, co by nebylo oznámeno v propozicích, ale jako formální zahájení závodu proč ne. Kdo mě najde na fotce?

Nejdřív startují děti na tratích 100 a 200 m. Od dorostenců dál se plave 400 m (a poběží 5000 m). První rozplavba je nejpomalejší (dle nahlášených očekávaných časů) a v ní nacházím své místo já. Uvědomuji si, že svůj poslední plavecký závod jsem plaval před pětatřiceti lety. Ještě před startem mě rozhodčí nepouští do vody s Garminem, tak to bude bez záznamu. Zatímco děti startovaly všechny (skoro) z břehu, tak v naší rozplavbě se najde pár jedinců, kteří na to půjdeme rozvážně z vody. Je odstartováno a celkem to jde, mám radost, jak mi to jede. Celkem to jde až někam na 200 metrů, kde potupně chcípám a předplavávají mě i prsaři. A nejrychlejší z nejpomalejší rozplavby mi dávají kolo. No konečně jsem v cíli, z naší finišující skupinky poslední, ale není odkud brát. V cíli jsem za 8:35 a podle dráhové rozhodčí jsem byl na dvoustovce za 4:05. Tedy mé pocity přesně odpovídají objektivnímu měření. Zklamání, frustrace, no prostě bomba.

Plavání za 08:35,3 znamená průběžně 60. místo z 62 celkově a 9. z 9 v kategorii o parník za osmým. Výhoda tohoto umístění je, že v běhu se to může jenom zlepšit. Teda doufám. Je před půl jedenáctou, běhá se až po jedné, tak jedu domů přijít na jiné myšlenky.

Odbočka aneb další úvod. Když jsem začínal v listopadu s plaveckým tréninkem, tak jsem cílil na tenhle aquatlon (tedy pokud se naučím plavat). Domníval jsem se tehdy naivně, že bych běžeckou část mohl pojmout jako další pokus o pětku pod dvacet. Dokonce se mi líbil cíl dát běžeckou část rychleji, než to vítěz dá celé, což vede na stejnou úlohu (optimálně pětku pod dvacet). Moje naivita se ukázala po několika plaveckých trénincích, které se dobře snášely s objemovou a silovou běžeckou přípravou, ale s jakýmkoli rychlostním tréninkem vytvořily to, čemu my pasáčci nul a jedniček říkáme mutex. A pětka bez rychlostního tréninku rychle odběhnout nejde. Tak jsem operativně posunul cíl na nějakých 20:30 (to je tempo 4:06), to bych měl dát ze zkušeností. Konec odbočky.

Z bazénu jsem odjížděl unavený, domů přijíždím naprosto zbitý. V tomhle stavu mám běžet pětku, která bolí i zcela svěží organismus? Co já tam budu dělat bez věže? No bóže, tak to bude celkově přes třicet. Pohraji si doma trochu s Filípkem, ten jde obědvat a spát a já se chystám na návrat na místo činu. Bleskový psychologický autoprůzkum ukazuje na zajímavé rozdvojení osobnosti. První polovině se tam nechce, ale je jí líto, že dala tolik peněz za tak krátký čas zábavy. Druhé polovině se tam taky nechce, ale zajímá ji, jestli bude druhá část závodu stejně slabá jako první. Kromě toho mám číslo a čip, tak tedy jedu.

Na stadionu mládeže už to žije, je vyvěšeno průběžné pořadí, kde se potvrzuje moje průběžné pořadí. Podle časového rozvrhu poběžíme my chlapi úplně poslední, tak doufám, že nepoběžím úplně poslední já. Při předchozích bězích (žáci a ženy) se rozklusávám, je optimální běžecké počasí, trošku fouká, ale třeba se udělá pěkná skupinka. Ve 14:13 po jmenovité prezentaci je odstartováno. Z loňska si samozřejmě moc dobře pamatuji, jak běžet 5000 m za 20 minut. To je náběh (půlkolo) za 48 sekund a pak každé jedno další kolo za 1:36. Ale to se mě letos netýká. Mačkám si mezičasy ručně, náběh je obvykle přepálený za 44 sekund, tak trochu zvolňuji, pak zvolňuje celá skupina příliš, tak jdu potáhnout tempo, vypadá to na klasickou přepálenou pětku. Na konci rovinky jsem střídán tak se pověsím… A ono to zatím pěkně držíme pod 1:36.

Se schovávámSe schovávám ve čtyřčlenné skupince. Naprosto strojové tempo tahá číslo 117 Pavel Stehlík. A furt to tam sázíme po 1:36. Na metě 4000 m nevydržím a podívám se na hodinkách na celkový čas – 15:40 a nějaké drobné. Tak teď hlavně nevytuhnout. Ale v běhu mám na rozdíl od plavání už něco za sebou a dvě a půl kola je pohoda.

Zleva: Pavel Stehlík, Ondřej Pokluda, Emil ZátopekZleva: Pavel Stehlík, Ondřej Pokluda, Emil Zátopek

Zvládnu i trochu zafinišovat a je z toho v běhu fantastických 19:37,01 (bomba osobák) je 28. místo z 62 celkově a 6. z 9 v kategorii. Celkově pak 28:12,31 je 50. z 62 celkokvě a 8. z 9 v kategorii. Z výsledku jsem natolik v rauši, že se zapomínám vyklusat (večer sednu aspoň na trenažér), jdu se najíst (vítězné šišky s mákem) a jedu domů.

Celkové dojmy? Aquatlon rozhodně ano, zvlášť takhle u komína, po republice za ním asi jezdit nebudu. Organizace pěkně odsýpala, takže za rok zas. To plavání trochu potrénuji.

Odkazy:

P.S. Zichrhajcky byly na stadionu, vlastní zásoby bych nepotřeboval.
P.P.S. Tak pětku pod dvacet bychom konečně měli, ale těch 19:30 nebylo daleko…

Rubriky: Sport | Štítky: , | 1 komentář

1/2 maraton Zlín • Self-Transcendence Race jaro 2015

Závod, kde nemám startovní číslo, ale inventární číslo. Zatím jsem nechyběl ani jednou. Vyšla to letos zvláštní dvoukombinace, v sobotu Rohálovská desítka, v neděli půlmaraton, ale s tím mám zkušenost už z podzimu. Nakonec je vše jinak, v sobotu máme rodinnou oslavu, rohálovka bohužel padá, ale v neděli je už jenom rodinný oběd, závod by tedy mohl vyjít. Jen se musí sejít pár věcí – závod nesmí mít velké zpoždění, musím běžet na hranici osobáku (a raději pod ní) a po běhu fofrem domů. Registrovaný jsem předem, parkuji dál (mimo trať) ať můžu po závodu rychle vypálit. Věci do šatny, rozklusat a na start.

Start Startuji z vnějšího kraje, jak je mým zvykem. Ze začátku to jde, ale nemám tady své obvyklé sparringy navíc tradiční chyba na jarním maratonu, ráno je kosa, tak jdu v dlouhém, ve kterém se po hodině docela vařím.

Na trati I Tady to ještě jde.

Na trati II No tohle je horší.

Na trati III A tady mi není vidět do obličeje.

Celkem rovnoměrným tempem to dávám až do cíle. Rychle vyzvednout věci v šatně a domů, dneska nepokecám.

01:36:04 je 40. místo ze 114 mezi muži. Kategorie se nevypisují. Čas patří k těm horším, ale není každý den posvícení, zvlášť, když letos nejsem ten běžec.

Rubriky: Sport | Štítky: , , | Napsat komentář

Běh Jižními svahy 2015

A je tady zlínský otvírák. Normálně to bývá necelých 6 kilometrů jen mírně jedovatých v závislosti na aktuálním počasí. Letos z důvodů čipové časomíry se běží na konci ještě asi kilometrová smyčka. (Původně objednaná časomíra by nás nezvládla, tak se dalo na konec stoupání, které nás má roztrhat.) Letos budou i dětské běhy, jedeme celá rodina.

Účast obrovská 151 závodníků v hlavním závodě a dětí bude nepočítaně. Zaparkovat se mi daří „o ulici výš“ téměř u startu, zázemí nebude daleko. Po registraci rozklusat, potkávám Pepu Hubáčka, který byl na rozklusu až nahoře a jde si pro nesmeky řka, že je to tam ledové. Nesmeky nemám, ale poprvé na Jižňácích obouvám trailovky. Výkonnostní cíl určuji ve zdraví v cíli.
StartPo startu se přeskládáme a na led v lese nabíháme celkem v klidu. Ještě že tak, je to fakt jeden led a rozhodně nejde jakákoli prudká akcelerace či decelerace. Kolem Kocandy je celkem rovinka a ve stoupání před obrátkou si docvaknu předchozí skupinu, ale vzhledem k množství běžců a stavu trati raději nepředbíhám. Po obrátce to zkouší přede mnou běžící Bob, ale končí v závěji, naštěstí bez zranění. Tady to fakt nejde. Na sídlišti na chodnících je už zase dobře, ale čeká nás prodlužka. Fakt hustý, do kopce jsem do cíle asi ještě neběžel a nemíním to hned tak opakovat, ještě že Filípek povzbuzoval, jinak bych to nedal.

cílVe zdraví v cíli. Cíl splněn.

Táta je v cíli, je na řadě Filípek. Tátův běh si moc užil na sídlištním hřišti, teď je řada na něm. Nejmenší děti běží kousek naší cílové rovinky, což je sice do kopce, ale je to odněkud někam (není to obrátková trať).
Filípek na trati Moc to do kopce v kombinéze a zimních botech nejde, ale bojuje…

Filípek v cíli… až do cíle, kde na něj čeká sladká odměna.

Po závodě polévka, pokecat, bohužel na vyhlášení jsme počkat nemohli, neboť na malého závodníka přišla únava.

Táta čas 0:31:21.2 je 54. místo ze 151 celkově a 17. z 31 v kategorii. Velké plus dneska za dětské závody pro nejmenší kategorii. Krátká neobrátková trať, zázemí sídliště (hodně hřišť), zaparkování u startu (tady se trochu projevila moje zkušenost) – dokonalost sama.

Odkazy:

Rubriky: Sport | Štítky: , | Napsat komentář