Archiv štítku: Závod

Dojel jsem na poslední chvíli, hladový, žíznivý, bez rozklusání, utahaný z tréninku v tomto týdnu, podle toho to dopadlo. Tepy by měly být o deset výš, a to, že mě v závěru braly dvě děvčice, a já je ignoroval, raději nekomentovat. Takhle blbě jsem závod ještě neběžel, ale což, všechno musí být poprvé.

Tak jsem dal aspoň delší výklus, a to šlo

Výbušnost a rychlost je tam, co slunce nesvítí, naopak vytrvalostně jsem na tom nikdy tak skvěle nebyl.

Do Slopného jsem se chtěl vypravit už loni, ale nevyšlo to, o to víc jsem se těšil letos. Sportovně je to zdánlivě docela obyčejná desítka, ale podíváme-li se blíž, uvidíme, že je tam celkové převýšení 380 m nahoru (a to samé dolů), to vše navíc většinou terénem. Ostré stoupání je první tři kilometry, pak se to tak nějak vlní, opět stoupání na sedmém kilometru a pak mažem z kopce do cíle. Čili výživné, zvlášt na ten sedmý kilometr se těším. Společensky je to ten typ události, že jí žije celá obec a pro to já mám velkou slabost.

Start hlavního závodu je o půl druhé, už po dvanácté ale parkuji auto (chválím za směrovku k parkovišti) a registruji se. Za 50 korun dostávám číslo 14 a stravenku na klobásu a kofolu (pivo jako řidič nemůžu).

Do závodu jdu s cílem pod šedesát, pokud to půjde tak po pětapadesát. Tomu podřizuji taktiku, začnu pomalu, a pak ještě zpomalím. A skutečně rozbíhám to mezi posledními a jen velmi zvolna se posouvám vpřed startovním polem.

Budou tady asi pěkné výhledy, ale na ty bude čas při zpáteční cestě, teď se neotáčím. Zbývá ještě dořešit, má-li cenu se pokoušet to celé běžet. Odpověď přichází asi po kilometru a půl. Nemá. V mojí výkonnostní skupině vychází do největších kopců rychlá chůze stejně rychle jako běh (ověřeno experimentálně), tak to nehrotím, prudké kopečky vyjdu a zase se rozbíhám, sil mám pořád dost. Podle Garminu jsou oficiální kilometry nepatrně kratší, čas bude lepší, než by se zdálo. Nejpomalejší je třetí kilometr, ale je přes sedm minut jen nepatrně, to doženu. Na oficiální půlce jsem za 30:40 a je mi jasné, že je vyhráno, sedmý kilometr s chodeckými vložkami, ale přesto velmi rychlý, tak teď do cíle co to dá.

Terénní část jdu ještě s respektem, ale po náběhu na asfalt vyhodnocuji situaci – však co, nahoru nepoletím a dole mě seškrábnou a trhám se ze skupinky, se kterou jsem dosud běžel. Jen na to kochání se nějak není čas. V obci si plácám s místními a pekelně se soustředím, abych vybral ostrou levou zatáčku na fotbalový stadion a už jsem tam.

Na stadionu mě vítá potlesk, ten v tuto chvíli patří jen mně, užívám si to všemi smysly, jenom proboha nezakopnout. Po doběhu výklus k autu a zpět, ohlásit se domů, klobáska na stravenku, výklus bosky na fotbalovém hřišti, ještě jedna klobáska za hotové, pofandit dětičkám na sluníčkovém běhu a domů.

Ve Slopném se mi moc líbilo, to nemělo chybu. Zkusím se sem ještě na podzim vrátit a proběhnout si trať v klidu na kochačku. Moc dobře si vybavuji boty spoluběžců, ale v okolí a výhledů jsem nic neměl. No a za rok samozřejmě znovu, a možná bych nemusel být sám.

Celkově 60. z 86, v kategorii 14. z 18, oficiální čas 53:30,27.

• Stránky organizátora
• Záznam z Garminu
• Galerie na rajčeti, odkud linkuji fotky
• Jiná galerie na rajčeti, odkud linkuji fotky

Lepší než minule, ale dobré to bude asi až na podzim. Bohužel zblázněný tepák (slabá baterka), takže je to takové nevyhodnotitelné.

Zatím nejpomalejší, ale na druhé straně zatím nejteplejší, tak to neprožívám nijak tragicky.

Běh olympijského dne je další tradiční lokální závod o kterém jsem si na jaře říkal, že by to možná šlo. Silnou motivací bylo, že je to závod na dráze, to jsem ještě nežral a zajímalo mě, jak to bude chutnat. Mezitím se mi přeuspořádal vesmír, jedním z důsledků je, že jsem toho moc nenatrénoval. Na druhou stranu je to třetí závod v červnu – tolik jsem toho ještě nenazávodil.

5 000 m ve Zlíně na tartanu na Stadionu Mládeže, to je dvanáct a půlkrát dokola. V okamžiku startu byla ve Zlíně teplota 32,3 °C ve stínu(zdroj), z čehož plynul jasný cíl do závodu – přežít. Začnu pěkně zostra, ale záhy je mi jasné, že takto to teda nepůjde. Teda ono by to i šlo, ale nepovažuji to za bezpečné, tak se rozhoduji, 170 tepů, víc ani ránu a zvolňuji. No v druhé polovině už to je občas o nějakou ránu víc. A tak kroužím a kroužím, až jsem dokroužil v čase 22:37. To je 27. z 46 v kategorii pak nezvyklý úspěch pátý z osmi. Čas samozřejmě nestojí za nic, ale co už v tomhle počasí.

A závody na dráze? Já nevím, ale když to srovnám s tím výletem na Kokořín…

Užitečné odkazy

• Stránky organizátora
• Záznam z Garminu

Rozklus

Závod

Výklus