Rohálovská desítka

Rohálovská desítka se mi do programu moc nehodila, priorita na jaro je jasná – Pražský maratón, bylo by tedy potřeba spíš nabíhat objemy, navíc tréninku rychlosti jsem moc nedal. Na druhou stranu je to typ závodu přesně podle mého gusta – organizátor zapojí celou obec a všichni – organizátoři, závodníci i diváci si to skvěle užívají. Navíc Ondra Němec nás osobně zve jak v Hulíně, tak na Svahoch a to je pak těžké říct ne. Doma řešíme, kdo všechno pojede, nakonec vzhledem k nejisté předpovědi počasí jsem vyslán reprezentovat rodinu sám.

Vyjíždím raději o něco dřív, kolem desáté přijíždím do Prusinovic. Příjezd je tradičně dobře zorganizován – první dobrovolník mě posílá na příslušné parkoviště, druhý dobrovolník mi tam pomáhá zaparkovat. Jdu se registrovat za 150 korun je stratovní číslo, vázička, nášivka a gulášenka. Dostávám číslo 169. Někdy medituji, jestli dopadnu lépe než podle startovního čísla, při předpokládané účasti 500+ to tedy dneska rozhodně nehrozí. První úkol splněn, teď mám chvíli čas, tak jdu pofandit těm nejmenším, běhají pěkně a letos navíc vítězové běhají samostatně a ne jsouce taženi rodiči. Sláva jim. To už je pomalu čas se převléct a jít předvést stejné odhodlání na trati jako ti nejmenší. Parkuji u tělocvičny, tak to mám převlékání s komfortem a v suchu, rozhoduji se pro dlouhé triko, dlouhé elasťáky a na nohy osvědčené Kinvary. Trochu rozklusat na cestě na Hlinsko a jde se na to.

Z předloňska si pamatuji, že se hlavně nazačátku špatně předbíhá, cpu se hodně dopředu, samozřejmě ne do první brázdy. Vidím vpravo ode mě Bob Holeš, tak ta chvilka před startem rychleji ubíhá. Je oznámen účastnický rekord v podobě 576 běhuchtivých duší. Těsně před startem se podívám vlevo a tam Petr Staněk jsem tedy ve známé společnosti. Těsně před polednem je odstartováno, na startovní čáře spouštím stopky, rozdíl mezi OT A RT bude tentokrát minimální. Dál nechť mluví obrázky

Po startu Chvíli po startu. Jsem zhruba uprostřed obrázku v oranžovém tričku. Následuje krátké kolečko obcí, dost předbíháme, možná to chtělo na startu ještě více dopředu, probíháme znovu startem a jdeme na druhé delší kolečko obcí.

Na prvním kilometru Někde ve druhém kolečku asi po kilometru, necelých devět před sebou, tady je ještě veselo. Obíháme druhé kolečko
zhruba na druhém kilometru a zhruba na druhém kilometru probíháme opět startem. Teď nás čekají čtyři kilometry do Tučap a čtyři zpátky. Výběh z Prusinovic je do kopce, ale sil je ještě dost, tak jdu trochu dopředu. Začínáme sbíhat do Tučap.

Na čtvrtém kilometru Na čtvrtém kilometru – Hoši, co spolu běháme. Vlevo 274 Bohumil Holeš, uprostřed 280 Petr Staněk za nimi já kontroluji mezičas na čtvrtém kilometru.

Na čtvrtém kilometru Další fotka ze stejného místa, důkaz, že fakt běhám. Je vidět, že perspektiva klame a že mně hoši už dost odskočili. Naštěstí dobře vím, že Rohálovská desítka se na čtvrtém kilometru nerozhoduje, tak jsem v klidu. Ještě kilometr a půl z kopce a pak přijde první lámání chleba – stoupání v Tučapech. Zatím mi to běží, tak jdu trochu dopředu, na šestém kilometru nahoře na otočce mám trochu náskok, ale co jsem naběhnul nahoru dolů hravě víc než poztrácím. V mírném stoupání zpátky do Prusinovic se zase docvakávám. Závěrečné stoupání do Prusinovic – Hic Rhodus, hic salta. No na Rhodu nejsem a jestli něco fakt nemám, tak sílu na skákání, ale přesto zkusím máknout ze všech sil.

Na 8,8 kmNa vrcholu stoupání v km 8,8 stál naštěstí fotograf, tak je mé snažení zdokumentováno. Na tuto fotku jsem zvlášť hrdý.

Bolí to Desítka bolí, Rohálovská bolí hodně, a tady bolí nejvíc, takhle vypadám při tepovce 175 bpm. Musím říct, že jsem fotku čekal horší, evidentně jsem to nešel naplno. V tom stoupání jsme někde nabrali Dana Brázdila číslo 187, další hoch co s námi běhá. Teď rychle dolů do cíle. Přece jen jsem rychlosti letos ještě moc nedal, tak je to mírně rychle v mezích zákona, ale úplný závěr do kopce V cílové rovincea cílovou rovinku si vychutnávám. Při tepech 179 nemusí být zážitek nutně příjemný, hlavně, když je silný. V cíli čaj, obléknout bundu a vyklusat. Převlékám se u auta, už se mi do tělocvičny nechce. Ještě guláš, ale na ten je velká fronta, tak si nejdřív koupím zabijačkovou polévku coby první pomoc. Jsa posilněn si jdu vystát frontu na zasloužený guláš, naštěstí to odsýpá. Ještě koupit perníky jako dárek domů a hotovo – jede se za rodinou.

Co závěrem – perfektně zorganizovaný závod, kde jsem měl tu čest se účastnit, navíc vyšlo perfektní běžecké počasí a sešla se nám pěkná skupinka. A můj výsledek? Reálný čas 42:43 (pouhých 6 sekund od osobáku na 10 km!), oficiální 42:47 znamená 144. místo z 576 účastníků v kategorii M40-49 37. ze 124. Pro porovnání v roce 2012 RT 46:08, OT 46:20 270. z 520 celkově 49. z 80 v kategorii. Tedy za dva roky zlepšení času o 3:25 a posun výsledkovou listinou fest dopředu. Skončil jsem přesně na konci čtvrtiny výsledkové listiny, ale nikoli té čtvrté nebo třetí jak by se dalo čekat, nebo té druhé, jak by čekali nenapravitelní optimisté, ale té první. Existuje lepší důkaz, že běh se stává populárním?

Odkazy

Příspěvek byl publikován v rubrice Sport se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

1 komentář u Rohálovská desítka

  1. 12Honzade napsal:

    Ondreji.. to neni proto, ze by tam bylo tolik pomalejsich..:)
    Ty jsi proste vyrazne zrychlil.. Velka gratulace,, Ovsem.. ja jsem to povidal:).. At nam to beha 12:)!!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>