První část sezóný mám za sebou, hodnocení bude časem (nebo taky ne), ale je čas plánovat dál. Mělo by to být v hrubých rysech jako loni:
14. 6. 2014 – Zlínská lesní hodinovka – Běžel jsem 2012 i 2013. S tím osobákem na hodinovku musím něco udělat.
18. 6. 2014 – Běh olympijského dne – 5000 m na dráze, běžel jsem 2012 i 2013. Letos už počasí konečně vyjde a s tím osobákem na pětku něco udělám.
9. 8. 2014 – Hostýnská osma – 60 km do dálky a 3 km do výšky. Moje premiéra, zážitek bude jistě silný, nikoli však nutně příjemný. Mám pak dva týdny abych se dal dohromady na
24. 8. 2014 – Mistrovství ČR v běhu do vrchu veteránů – jakožto letní vrchol. Slopenskou desítku rozhodně běžet chci, tak musím přežít ztrapnění se na mistrovství republiky. Poznámky z roku 2012 a 2013.
Tím je víceméně daný tréninkový plán, na maratón to byly co největší objemy, teď je potřeba zařadit ještě větší objemy a k tomu přidat kopce. A sem tam nějaký rychlostní trénink se taky může hodit.
P. S. A 2 míle s úsměvem každou první sobotu v měsíci se přece nepočítají.
Loni mi pražský maraton pocuchal peříčka, proto jsem se na podzim rozhodl si ho ještě jednou zopakovat. V zimě a na jaře se mi podařilo naběhat slušné objemy, z plné přípravy jsem udělal osobáky na 2 míle, 10 km a půlmaraton, zkusím to tedy běžet tempem 5:00 na čas 3:30. To není úplně totéž, ale na délce maratonu se tahle diskrepance ztratí. Předstartovní nervozita je rozhodně větší než loni, ale jak z fóra plyne, nejsem v tom sám.
Ráno vstávám před šestou, hned snídám a napájím se zeleným čajem. Obléct, na metro a na Václavák raději s předstihem. Dávám věci do šatny a jdu do koridoru, mám letos géčko, o jedno písmenko jsem si polepšil. Jsem tu hodně brzo, tak si ještě pro zmenšení nervozity jdu vystát frontu na záchod, ať ten čas pěkně uběhne. A skutečně, na druhý pokus jdu do koridoru těsně před startem a výsledek se dostavuje, daleko přede mnou je vodič na čas 3:30 (ten byl v éčku), ale je přede mnou i vodič na 3:45. Bude to na začátku dost předbíhání. Je odstartováno, letos mi to na startovní čáru trvá čtyři minuty (o minutu rychleji než loni). Pohled, který mě snad nikdy nepřestane fascinovat – Pařížská plná běžců.
Tady jsem na konci Pařížské, vlastně už na Čechově mostu, necelý kilometr po startu, vlevo dole, oranžové tričko a modrá kšiltovka. Tady někde předbíhám vodiče na 3:45 a doufám, že je už neuvidím. Teď točíme na levou ruku, kolem vlády na Malostranské náměstí. Vychutnávám si Karlův most, dokud mám ještě dost sil. Ve srovnání s loňskem je to podstatně větší kličkovaná. Tempo držím, ale neustálá změna kroku stojí dost sil. Znovu přes Vltavu a směr Holešovice, Libeň a Karlín. V protisměru běží účastníci rodinného minimaratonu, tak se vzájemně povzbuzujeme.
Na kilometru 4,5 podbíháme Štefánikův most a jsme při tom zdokumentováni. Tudy poběžíme ještě jednou, ale to už bude sil podstatně méně. Na konci Holešovic zahlédnu před sebou vlajky vodičů na 3:30 a zhruba na 11. kilometru v Husákovu tichu si je docvakávám a zařazuji se do houfu a nepatrně zvolním. Va výběhem z Těšnovského tunelu hraje kapela Sax & Rhythm – bravo. Teď nás čeká historické centrum – podruhé Pařížská, Staromák, Celetná, Příkopy a Národní.
Na rohu u Národního divadla jsme opět zdokumentováni, jsem vzadu zhruba uprostřed už ve skupině s vodiči. Na 16. kilometru Horáček Swing Orchestra, pěkně hrají do kroku. Smyčka v Nuslích znamená mírně do kopce a začínám cítit, že běžím. Znovu k Vltavě a do Podolí na půlmaraton, mezičas za 01:43:53, mám něco naběhnuto, otázka je, kolik ztratím v druhé půlce. Na obrátce kousek za půlmaratonem čeká manželka s Filípkem se záložním proviantem. Nic nepotřebuji, tak jen pusu na cestu.
Teď už čeká jen to horší, nekonečný Smíchov a bezútěšný Karlín II. Začíná pršet, aspoň je nějaká změna. Déšť netrvá dlouho, Smíchov už absolvujeme bez deště, běžím nalepený za vodiči. Tepy letí nahoru, ale ještě se držím, chci s nimi absolvovat Smíchov, aby mi pomohli proti větru. To vychází téměř naprosto přesně, vodiče pouštím na občerstvovačce za třicátým kilometrem, kde se zdržuji o něco déle. Ale až na další občerstvovačku ho vidím před sebou a vzdálenost mezi námi se neprodlužuje. Na druhé straně nemám na to abych ho docvaknul. Znovu přes centrum a na občerstvovačce na 33. kilometru ztrácím vodiče definitivně. 3:30 je ztraceno, ale pokud totálně nezkolabuji je osobák v pohodě a odhaduji ho někam na 3:35. Tak ještě tři občerstvovačky a cíl. Přes občerstvovačky jdu, ale daří se mi se rozběhnout a to celkem slušné tempo.
Karlín II. stojí za to, meteorologové s větrm nelhali, fouká to docela dost, a to tak, že proti, navíc ještě vyšlo slunce. Teď čekají dva nejhorší kilometry.
Sláva, poslední občerstvovačku mám za sebou, teď už jsou to jen dva kilometry.
Je dokonce zdokumentovaný můj návrat do Evropy, mám už poněkud rozmazané rysy, ale co člověk může čekat od maratónce na 40. kilometru. Teď je ta správná chvíle na proklínání britské královské rodiny typu Kdyby tam bývali nebyli, už bych tam býval byl. Ale ten kousek už doběhnu, rozbíhám zase docela slušné tempo. A je tu Pařížská, dneska už potřetí, užívám si ji hlavně s vědomím, že žádné počtvrté už dneska nebude! Finiš nenasazuji, není důvod, raději si to vychutnávám. Cíl – čas 03:30:45 reálný, 03:34:49 oficiální.
Postupujeme dále do vozu, medaile, termofólie, flaška s pitím a triumfální pochod marodů Celetnou na Ovocný trh. Tady se dopíjím ionťákem a dávám pomeranč jako první pomoc. V Havířské si sedám na rantl výlohy a hlasím domů doběh. Na Václaváku vyzvednout batůžek v šatně, splazit se do Metra a domů, do Podolí, do pr…. mě bolí nohy.
#
# Muži
# M45
Čas
Δ T
Tempo
Km 5
1958
1843
286
00:24:52
00:24:52
4:58,40
Km 10
1754
1657
254
00:49:03
00:24:11
4:50,20
Km 15
1615
1532
237
01:13:31
00:24:28
4:53,60
Km 20
1570
1490
231
01:38:22
00:24:51
4:58,20
Km 25
1501
1425
228
02:02:56
00:24:34
4:54,80
Km 30
1415
1346
211
02:27:33
00:24:37
4:55,40
Km 35
1317
1249
193
02:52:42
00:25:09
5:01,80
Km 40
1268
1199
185
03:19:36
00:26:54
5:22,80
Finish
1229
1161
175
03:30:45
00:11:09
5:04,78
Celkem
1229
1161
175
03:30:45
4:59,68
Záznam z Garminu není na PIMu moc směroplatný, dost proměřuje, tak aspoň tabulka na základě oficiálně měřených časů. Legenda k tabulce – sloupce postupně,
měřicí bod,
pořadí celkové,
pořadí mezi muži,
pořadí v kategorii M45 (45 – 49 let, asi tam ještě nepatřím, ale co už)
reálný čas
reálný čas úseku
tempo úseku
Teď by tady mělo být zhodnocení a poučení, ale už teď to mám delší než maraton. Pokračování příště…
Na kilometru 4,5 podbíháme Štefánikův most a jsme při tom zdokumentováni. Tudy poběžíme ještě jednou, ale to už bude sil podstatně méně. Na konci Holešovic zahlédnu před sebou vlajky vodičů na 3:30 a zhruba na 11. kilometru v Husákovu tichu si je docvakávám a zařazuji se do houfu a nepatrně zvolním. Va výběhem z Těšnovského tunelu hraje kapela Sax & Rhythm – bravo. Teď nás čeká historické centrum – podruhé Pařížská, Staromák, Celetná, Příkopy a Národní.
Na rohu u Národního divadla jsme opět zdokumentováni, jsem vzadu zhruba uprostřed už ve skupině s vodiči. Na 16. kilometru Horáček Swing Orchestra, pěkně hrají do kroku. Smyčka v Nuslích znamená mírně do kopce a začínám cítit, že běžím. Znovu k Vltavě a do Podolí na půlmaraton, mezičas za 01:43:53, mám něco naběhnuto, otázka je, kolik ztratím v druhé půlce. Na obrátce kousek za půlmaratonem čeká manželka s Filípkem se záložním proviantem. Nic nepotřebuji, tak jen pusu na cestu. 
Sláva, poslední občerstvovačku mám za sebou, teď už jsou to jen dva kilometry.
Je dokonce zdokumentovaný můj návrat do Evropy, mám už poněkud rozmazané rysy, ale co člověk může čekat od maratónce na 40. kilometru. Teď je ta správná chvíle na proklínání britské královské rodiny typu Kdyby tam bývali nebyli, už bych tam býval byl. Ale ten kousek už doběhnu, rozbíhám zase docela slušné tempo. A je tu Pařížská, dneska už potřetí, užívám si ji hlavně s vědomím, že žádné počtvrté už dneska nebude! Finiš nenasazuji, není důvod, raději si to vychutnávám. Cíl – čas 03:30:45 reálný, 03:34:49 oficiální.