Prosincová desítka byla po nemoci, v Hulíně mě čeká první ostrý test, z loňska mám odsud stále platný osobák na desítku. Loni jsme šíleně vymrzli, snad to bude letos lepší. Podle předpovědi to bude lepší co do teploty, nikoli však co do větru. Na test jsem letos velmi zvědavý, protože vůbec netrénuji rychlost (proč, to je na delší povídání, ale zranění v tom není).
Po příjezdu do Hulína zaregistrovat, v šatně převléct, rozklusat a na start. Letos padá účastnický rekord – 135 běžců a běžkyň. Výborně – bude nás víc, nebudeme se bát proti větru nic.
Kolečko po dráze, do ulic Hulína, tady to ještě jde, jak jsme mezi poli, fouká fest. Děláme vláčky, do Pravčic táhnu, tady je vítr dost zboku, z Pravčic na otočku to bude lahůdka. Fakt je, ale skupinu držím a chvílemi i potáhnu, letos mi to jde. Na otočce zrada, z hloubi skupiny se vynořuje ženská a jde dopředu. No tak letos to po otočce flákačka nebude. A není, 4:06 na kilometr byť s větrem v zádech – zřejmě slušněj voddíl (taky že jo, z výsledků zjišťuji že šlo o AK Drnovice). Na kraji Pravčic dospívám k rozumnému názoru, že má ješitnost má své hranice. Za Pravčicemi náběh na most přes dálnici, tady nasazuji svůj oblíbený taktický manévr rozpálit to do posledního kopce a makat fest až do cíle, to ale budou ještě dva bolestivé kilometry. Ale ono to jde 4:11 a 4:00 jako tempo posledních dvou desítkových kilometrů, to není vůbec špatné. Už dost dlouho se mi nestalo, že poslední kilometr byl rychlejší než první. A je tu cíl.
Vyklusat, sníst bramborový guláš a fofrem domů za rodinou.
Celkově 39. ze 135, v kategorii 13. z 36 v čase 41:47, průměrné tempo 4:13. Bohužel při studiu záznamu z Garmina se potvrzuje, že otočka byla blíž než loni a v roce 2012, takže osobák si nemohu uznat, ale tempem 4:13 by býval byl.