Jsem s blogem poněkud ve skluzu, na podzim mi to docela běhalo, tak by bylo (bude bývat) o čem, ale to v pauze napravím. V minulém týdnu jsem se rozhodnul zabalit velmi úspěšnou sezónu pro celkovou ošoupanost organismu a dát zaslouženou pauzu. O víkendu jsem jěště běžel závodnicky Kotáry, ale bylo to už dost na pohodu, žádné hrocení. O tom taky ještě časem napíšu. A na Kotárech bylo oznámeno, že tento víkend se běží první ročník Kovařské pětky, vzal jsem si domů plakát, viděl jsem to spíš na nic, nebo na sběr bodů v Luhačovicích na Běhu Kerteamu. Doma jsem plakát ukázal a manželka se domnívala, že by tam mohlo být něco pro Filípka. Ale tentokrát nic, nejmenší cvrčci mají závod na odrážedlech (dobrý nápad pořadatele), ale Filípek má na du- a triatlon ještě čas. Zato by však mohla běžet ona (moje hecování), neboť pětka se dá pojmout i jako tříčlenná štafeta, a jestli chce tak já (se) za dva vydám. Výzva je přijata, tak sonduji u pořadatele, jestli nás jakožto dvoučlennou štafetu vezmou, a když padá i tato překážka, tak jdeme plni odhodlání do toho.
Na start to máme kousek, takže pěšky s kočárkem. Cestou má Katka obavu, jestli bude vědět kudy běžet. Prvoběžce je potřeba uklidnit, ale moje chlácholení, že areál není velký a kdyby něco, tak ji vyhlásí v kategorii orientační běh, kupodivu nezabírá. Ale už při příchodu do areálu vidíme perfektně vyznačenou trasu. Závody dětí už jsou v plném proudu, nacházím registraci, registruji nás a platím dobrovolné startovné. Konečné rozdělení úseků je, že já běžím první dva a Katka bude finišovat. A je tady překvapení dne – předávání štafet není řešeno fádním předáním čipu nebo štafetového kolíku, ale stylově předáním štafetového kladiva. Tím se organizátorům podařilo zcela redefinovat pravidla atletiky, pokud vím, dosud se kladivem v atletice házelo, teď se s ním bude i běhat. Ostatně obrázek řekne nejvíc.
Před startem. Za povšimnutí stojí dvě startovní čísla (však vydám za dva). Omlouvám se, že kladivo držím naopak, ale viděl jsem dneska před volební místností zrcadlově pověšenou českou vlajku, tak v tom nejsem sám.
Je odstartováno, běží se krátký náběh a tři kola. Tady jsem po náběhu do prvního kola.
Zákaz zastavení. Tak nezbude, než běžet.
Náběh do druhého kola. Předávku nemáme zdokumentovanou. Po cca 3,82 km a 16:21 (to je tempo 4:17/km – pohoda jazz) předávám kladivo a přebírám kočárek s Filípkem. Teď běží Katka, tak jí jdeme fandit.
A tady ji máme. Existenci neviditelného kopce jsem utajil. Teď nezbývá, než ho vyběhnout.
Vysmátá běžkyně s kladivem.
Mámo do toho, my ti fandíme.
Cílová rovinka. Cílem probíháme triumfálně všichni najednou (tím trochu mateme rozhodčí, ač jsem svá startovní čísla ukryl) v čase 26:17 po asi 5,4 km (každopádně to bylo více než 5 km, i podle časů eliťáků). Opět nezdokumentováno. Je načase se lehce občerstvit…
… a jdeme se podívat na výstavu, nejdříve tu vevnitř (moc se líbil kohout)…
… a pak i tu venku (tady byl in medvěd).
A konečně je čas na pořádné občerstvení. Běžci přece běhají za párek. Nebo za klobásu. Viz nadpis. Ještě si počkáme na výsledky, končíme na šestém místě z jedenácti štafet. To je skvělé.
Děkujeme organizátorům, první ročník se vydařil a budeme se těšit na další.
Ještě jsme počkali na tombolu, tam jsem vyhrál takového překrásného plyšáka. Ale to už jsem skoro spal, proto mě rodiče naložili a jeli jsme domů. No a za rok samozřejmě znovu!