Josefský běh se letos posunul až na konec března. Je vedený jako desítka, ale do deseti kilometrů mu něco chybí, ale to mu naopak přebývá na profilu. Tím, že je to až koncem března znamená, že to musím jít už z plného maratonského tréninku. Cíl je dát to pod 45.
Celý týden jsem slaměný, což má pro závod dvě neblahosti, jednak toho hodně naběhám a půjdu na závod trochu zatavený, a pak po závodě budu muset spěchat za rodinou do Prahy. Ráno jedu o něco dříve než obvykle, parkuji u Kauflandu a oblečený v závodním jenom s igelitkou jdu na místo startu. Přesto, že jdu dost brzo potkávám lidi s dost vysokými startovními čísly. Místní zahrádkáři mě posílají zkratkou přes zahrádky a u registrace je první překvapení – žádná samoobsluha, ale obsluha Ondra Němec a Pavla Višněvská. Za 30 korun dostávám nejen číslo, ale i čepičku s logem seriálu a lístek do tomboly. Tý jo. Tak uložit igelitku a rozklusat. Procházím kolem startu a nevěřím svým očím podruhé – kompletně vybavená občerstvovačka po doběhu. Tý jo podruhé. Jak tak zevluji, ptá se mě Pepa Sedláček, jak odemknout tlačítka na Garminu 910xt, která si omylem zamknul. Nevím, ale na mobilu mám nouzový internet, tak to zjistím, je to podržet Mode a šipka nahoru. Ale Pepa na to mezitím přišel sám. Tak rozklusat a jde se na to, trasa je stejná jako loni. Nějak se porovnat na startu a jde se na to.
Stoupání kousek po startu, poměrně prudké a úzké. Nikam se moc necpu, tady se to ještě nerozhoduje.
Vyběhli jsme prudký stoupák, teď je to už jenom mírně do kopce a je potřeba do toho začít šlapat. Těch 52 kilometrů od úterka do pátku se projevuje, tahám to z únavy. Na maratonu se to může hodit.
Teď jsme asi o další kilometr dále, furt mírně, zato vytrvale do kopce. A stejně jako loni je tady lama – rozvázáná tkanička, však ji někde zavážu. Zhruba na třetím kilometru se trať láme a začínáme sbíhat směrem na Příluky. Nejdřív mírně pak prudčeji…
… a až je to fakt krpál, přichází otočka a má se běžet to samé zpátky. Letos ale vidím na otočce něco, díky čemu jsem to překvapením málem neubrzdil. Občerstvovačka. Tý jo potřetí, na to tady nejsme zvyklí, ale pánbu zaplať za ni. Já osobně ji probíhám, ale běžci kolem nepohrdnou a když si vzpomenu na časy, když jsem běhal desítku hrubo přes padesát, jak by se mi tenkrát bývala hodila. Cestou dokopce předbíhám ty, kdo mě předběhli cestou dolů. Aha, měl bych něco udělat s tou tkaničkou, ale bota zatím drží, běžím dál. Už jsem na vrcholu, teď je to jenom tři kilometry skoro pořád dolů, tak jedem. Poslední kopeček nahoru, dneska běžím sám, tak nikoho nesetřásám a poslední prudké klesání dolů, trochu docvakávám předchozí skupinu. Poslední ostrou pravou zatáčku…
…jsem vybral a makat posledních sto metrů do cíle. Teď už běžím tak rychle, …
…až utíkám fotografovi ze záběru, navíc mi to sfouklo čepičku, ale zachytávám ji…
… a je tady cíl. Konečně si můžu zavázat botu. Čas dle Garminu 43:23, úkol splněn.
Bohužel povinnosti volají, čeká na mě cesta do Prahy, tak se nezdržuji a vyklusávám s igelitkou k autu. Tentokrát mě to dost mrzí, že jsem nemohl zůstat. Někdy příště.
V potvrzený čas 43:23 (loni 46:26, předloni 48:16) znamená 50. místo ze 105 (loni 42. z 64, předloni 45. z 63), v kategorii 9. z 18 (loni 8. z 10, předloni 8. z 11), tedy posun do první poloviny jak celkových výsledků, tak kategorie.
A nakonec ještě video (od Jirky Kozubíka)
v čase 5:45 je vidět, že mi skutečně chtěla uletět kšiltovka.
Odkazy
