Ne, neobnovil jsem zatím svou fotočinnost, jde o tuhle fotosoutěž na blogu.
S topinamburem mám zajímavý zážitek z cest. Měli jsme jednání v Norsku v Oslu, všechno proběhlo nečekaně skvěle a večer se šlo na večeři. V Norsku bývá zvykem jít do nějaké lepší, ne nutně Michelinské, restaurace a tam jednotně prolítnout degustační menu, což mně plně vyhovuje. Tak jsme degustovali, jídlo skvělé, nálada ještě lepší. Společnost byla trojjazyčná – norština, francouzština a čeština, čili angličtina jako společný jmenovatel. Pokud se angličtina fakt k něčemu nehodí, je to řeč o jídle a pití, nicméně celou dobu to šlo, až jsme se dostali k teplým předkrmům. Přinesli něco, co jsme nikdo neznali, norsky to bylo jordskokk, a protože v Norsku nemají problém s angličtinou, tak jsme to dostali i jako Jerusalem artichoke. Musím se pochlubit, že jsem od začátku tušil, a když se Liv, do té doby pouze šéfka divize, projevila jako šílená zahradnice a rostlinu popsala, okamžitě jsem reagoval jako postižený manžel jiné šílené zahradnice, doplnil popis a diagnostikoval topinambur. S Liv jsme se shodli, že je to obtížný plevel v Norsku jakož i na Valachoch, což mimochodem skvěle zapadá do obrazu Haute Cuisine.
Ale pořád tu byla francouzská část, která mezi sebou neměla ani šíleného zahradníka, ani jeho rodinného příslušníka. Tak jsme zkoušeli kdeco, popis rostliny, Jeruzalémský artyčok, židovský brambor nicméně Francouzi se ten večer nedověděli, cože to jedli. Až další den při jednání jsme našli jak je to francouzsky. To je pak každá snaha marná.
