Tradiční podzimní půlmaraton, necelých devět okruhů v průmyslové zóně na Příluku, na kterém nemůžu chybět. Jediný problém je, že se Strojařská desítka posunula dozadu a půlmaraton dopředu, čímž vznikla drobná termínová kolize – dva závody za jeden víkend, desítka v sobotu a půlmaraton v neděli. Rozhodl jsem se to pojmout jako přípravu na maraton, desítku dát naplno a půlmaraton co to půjde, prostě zkusit půlmaraton na unavených nohách.
Před startem diskutujeme taktiku a celkem se shodujeme, že dneska nikdo nemá síly na velké blbnutí a osobáky, já navrhuji tempo 4:44, což by znamenalo výsledný čas 1:40 a s Bobem Holešem to asi tak nějak (o něco rychleji) rozbíháme. Kousek před námi je pomerně velká skupinka, která se nám moc nevzdaluje (spíše naopak), tak je po prvním nebo druhém kole docvakáváme. Chvíli jde tempo přes 4:44, tak jdu dokonce potáhnout tempo. Běží se pomalejších 4:30 v pěkném vláčku, což mi zatím vyhovuje. Idyla trvá asi do půlky závodu, kdy mašinka přiloží do kotle a tempo jde najednou pod 4:30. Zkusím to vydržet.
Vláček poté, co mašinka přitopila. Boba už jsme ztratili, naopak jsme přibrali Dana Brázdila a já jakožto poslední vagónek jsem před odpadnutím.
Nakonec odpadávám na občerstvovačce dvě kola před cílem, ale to už dám (byť pomaleji) i za své. Síly už fakt nejsou, tempo jde přes 4:40, ale makám.
Nakonec čas 1:35:20 je od osobáku méně než minutu a to při velmi nízké tepovce. Mezi muži jsem 28. ze 73 (kategorie se nevyhlašují), žena mě předběhla jediná (nějaké zbytečné otázky v kriminalistice?) Že bych na Podmolíkově memoriálu zkusil atakovat osobák?
Po závodě oběd, pokec a vůbec příjemá atmosféra. Na jaře určitě zase.