Jak jsem dříve psal, letos nejsem ten běžec (podrobnosti budou následovat), ale když přišla možnost si zopakovat nejokomentovanější sportovní výkon loňského roku, nešlo odmítnout. Registrace se povedla zcela hladce, doma mi to prošlo ne tak zcela hladce, příkaz na zaplacení startovného jsem právě poslal…
… tak na shledanou 8. 8. v Rajnochovicích.
…dokazují, že předivo časoprostorového kontinua je nejen zakřivené, ale přímo uhnuté. Douglas Adams
P. S. Letos bylo vyprodáno za čtyři hodiny.
Počtvrté na Josefském běhu, tentokrát jedu sám předem trolejbusem, pokud vyjde počasí, tak za mnou přijede zbytek rodiny později. Letos je registrace elektronická, tedy s nepatrnou frontou, ale času je dost. Oblečený jsem z domu, nechávám v klubovně batůžek s věcmi a jdu se rozklusat. Letošní Josefský běh patří k těm chladnějším, poběžím to v dlouhém, na nohách trailovky, přestože je to skoro celé asfalt, tak začátek a hlavně konec je dosti drsný terén. Opět je překonán účastnický rekord, bude nás na startu 129. Trochu mám strach, jak se poskládáme na začátku v úzkém stoupání.
Je odstartováno a nabíháme do prudkého stoupání.
Naštěstí mají všichni rozum, na předbíhání bude ještě dost času.
O chvíli později už se volně dýchá a tak to půjde až na obrátku a zpátky. Tady je perfekní asfalt, ale i dál není povrch vůbec špatný. S Bobem se držíme skoro až k obrátce. Před obrátkou mi trochu cukne, po obrátce jdu naopak před něj já. Nahoře na pasekách fouká po obrátce proti, tak se snažím docvaknout předchozí skupinku a skoro se mi to podaří. V seběhu tentokrát moc neztrácím, skoro bych řekl, že vůbec. Slyším, že mě někdo stahuje, je to Pavel Gabrhel, víceméně překvapení, že mě bere až teď. Před posledním stoupáním přichází můj oblíbený taktický manévr, totálně to napálím a předbíhám. Klesání je delší, než jsem myslel, ale přesto jdu do závěrečného padáku ze skupiny jako první, což bylo dokázati.
Letím do poslední zatáčky aneb proč je dobré mít terénní boty. V cílové rovince mi fandí Katka a Filípek, kteří mezitím přijeli i přes ne zcela příznivé počasí.
Do cíle jsem nakonec přivedl pěknou skupinku.
Není ani velký čas na vyklusávání, chvíli po mém doběhu startuje Filípek. Dneska má na programu obrátkovou trať, ale padl na něj nějaký splín, na startu se chce chovat.
Nakonec se ale rozběhl a po obrátce to bylo i s úsměvem.
Táta v cíli za 42:30, což je 39. místo ze 129 a 11. z 28 v kategorii. Oproti loňsku o 53 sekund rychleji a to hlavně v sebězích. Filípek v čase nějakém třetí ze čtyř.
Závod, kde nemám startovní číslo, ale inventární číslo. Zatím jsem nechyběl ani jednou. Vyšla to letos zvláštní dvoukombinace, v sobotu Rohálovská desítka, v neděli půlmaraton, ale s tím mám zkušenost už z podzimu. Nakonec je vše jinak, v sobotu máme rodinnou oslavu, rohálovka bohužel padá, ale v neděli je už jenom rodinný oběd, závod by tedy mohl vyjít. Jen se musí sejít pár věcí – závod nesmí mít velké zpoždění, musím běžet na hranici osobáku (a raději pod ní) a po běhu fofrem domů. Registrovaný jsem předem, parkuji dál (mimo trať) ať můžu po závodu rychle vypálit. Věci do šatny, rozklusat a na start.
Startuji z vnějšího kraje, jak je mým zvykem. Ze začátku to jde, ale nemám tady své obvyklé sparringy navíc tradiční chyba na jarním maratonu, ráno je kosa, tak jdu v dlouhém, ve kterém se po hodině docela vařím.
Tady to ještě jde.
No tohle je horší.
A tady mi není vidět do obličeje.
Celkem rovnoměrným tempem to dávám až do cíle. Rychle vyzvednout věci v šatně a domů, dneska nepokecám.
01:36:04 je 40. místo ze 114 mezi muži. Kategorie se nevypisují. Čas patří k těm horším, ale není každý den posvícení, zvlášť, když letos nejsem ten běžec.
A je tady zlínský otvírák. Normálně to bývá necelých 6 kilometrů jen mírně jedovatých v závislosti na aktuálním počasí. Letos z důvodů čipové časomíry se běží na konci ještě asi kilometrová smyčka. (Původně objednaná časomíra by nás nezvládla, tak se dalo na konec stoupání, které nás má roztrhat.) Letos budou i dětské běhy, jedeme celá rodina.
Účast obrovská 151 závodníků v hlavním závodě a dětí bude nepočítaně. Zaparkovat se mi daří „o ulici výš“ téměř u startu, zázemí nebude daleko. Po registraci rozklusat, potkávám Pepu Hubáčka, který byl na rozklusu až nahoře a jde si pro nesmeky řka, že je to tam ledové. Nesmeky nemám, ale poprvé na Jižňácích obouvám trailovky. Výkonnostní cíl určuji ve zdraví v cíli.
Po startu se přeskládáme a na led v lese nabíháme celkem v klidu. Ještě že tak, je to fakt jeden led a rozhodně nejde jakákoli prudká akcelerace či decelerace. Kolem Kocandy je celkem rovinka a ve stoupání před obrátkou si docvaknu předchozí skupinu, ale vzhledem k množství běžců a stavu trati raději nepředbíhám. Po obrátce to zkouší přede mnou běžící Bob, ale končí v závěji, naštěstí bez zranění. Tady to fakt nejde. Na sídlišti na chodnících je už zase dobře, ale čeká nás prodlužka. Fakt hustý, do kopce jsem do cíle asi ještě neběžel a nemíním to hned tak opakovat, ještě že Filípek povzbuzoval, jinak bych to nedal.
Ve zdraví v cíli. Cíl splněn.
Táta je v cíli, je na řadě Filípek. Tátův běh si moc užil na sídlištním hřišti, teď je řada na něm. Nejmenší děti běží kousek naší cílové rovinky, což je sice do kopce, ale je to odněkud někam (není to obrátková trať).
Moc to do kopce v kombinéze a zimních botech nejde, ale bojuje…
… až do cíle, kde na něj čeká sladká odměna.
Po závodě polévka, pokecat, bohužel na vyhlášení jsme počkat nemohli, neboť na malého závodníka přišla únava.
Táta čas 0:31:21.2 je 54. místo ze 151 celkově a 17. z 31 v kategorii. Velké plus dneska za dětské závody pro nejmenší kategorii. Krátká neobrátková trať, zázemí sídliště (hodně hřišť), zaparkování u startu (tady se trochu projevila moje zkušenost) – dokonalost sama.
Odkazy:
Prosincová desítka byla po nemoci, v Hulíně mě čeká první ostrý test, z loňska mám odsud stále platný osobák na desítku. Loni jsme šíleně vymrzli, snad to bude letos lepší. Podle předpovědi to bude lepší co do teploty, nikoli však co do větru. Na test jsem letos velmi zvědavý, protože vůbec netrénuji rychlost (proč, to je na delší povídání, ale zranění v tom není).
Po příjezdu do Hulína zaregistrovat, v šatně převléct, rozklusat a na start. Letos padá účastnický rekord – 135 běžců a běžkyň. Výborně – bude nás víc, nebudeme se bát proti větru nic.
Kolečko po dráze, do ulic Hulína, tady to ještě jde, jak jsme mezi poli, fouká fest. Děláme vláčky, do Pravčic táhnu, tady je vítr dost zboku, z Pravčic na otočku to bude lahůdka. Fakt je, ale skupinu držím a chvílemi i potáhnu, letos mi to jde. Na otočce zrada, z hloubi skupiny se vynořuje ženská a jde dopředu. No tak letos to po otočce flákačka nebude. A není, 4:06 na kilometr byť s větrem v zádech – zřejmě slušněj voddíl (taky že jo, z výsledků zjišťuji že šlo o AK Drnovice). Na kraji Pravčic dospívám k rozumnému názoru, že má ješitnost má své hranice. Za Pravčicemi náběh na most přes dálnici, tady nasazuji svůj oblíbený taktický manévr rozpálit to do posledního kopce a makat fest až do cíle, to ale budou ještě dva bolestivé kilometry. Ale ono to jde 4:11 a 4:00 jako tempo posledních dvou desítkových kilometrů, to není vůbec špatné. Už dost dlouho se mi nestalo, že poslední kilometr byl rychlejší než první. A je tu cíl.
Vyklusat, sníst bramborový guláš a fofrem domů za rodinou.
Celkově 39. ze 135, v kategorii 13. z 36 v čase 41:47, průměrné tempo 4:13. Bohužel při studiu záznamu z Garmina se potvrzuje, že otočka byla blíž než loni a v roce 2012, takže osobák si nemohu uznat, ale tempem 4:13 by býval byl.
