Archiv štítku: Běh

Štěpánský běh mi nevyšel skrzevá rýmičku, tak zkusím reparát na Silvestrovském běhu, desítka jak desítka. Pořádá Trilife, běží se z Vršavy do Kostelce a zpátky po stezce, a to dvakrát, s výjimkou jednoho hrbu celkem rovina, na pár místech sníh, ale vesměs sucho, ale Kinvary raději neriskuji a běžím to v objemových botách. Vzhledem ke stavu po rýmičce nečekám moc, ale test se hodí. Na startu je poměrně zima, ale vypadá to, že bude jasno. Filípek s maminkou ale raději zůstali doma.

Tady je fotka po startu. Jsem netypicky ve žlutém, naopak čepička je typicky vzor Červenáček.

K vlastnímu běhu není moc co říct, desítka uběhne rychle, ze známých soupeřů jsem dnes nejhorší – Petr Staněk běhá teď jinou ligu, Arnošt Traxler a Bob Holeš nejsou přede mnou daleko, ale jsou. Po doběhu občerstvení a domů, další pěkný závod, díky organizátorům.

Čas 43:23 je 45. místo ze 109 celkově a 11. z 18 v kategorii. Čas patří k těm horším, ale vzhledem k podmínkám panuje podmíněná spokojenost.

Odkaz na galerii na rajčeti jsem někam založil, tak se omlouvám.

Tradiční (s výjimkou loňska) zavírák sezóny, rád na něj chodím, ale vždycky mám problém rozhodnout se, jak to pojmout. Rozumné by bylo po celé sezóně to jenom odběhnout bez jakýchkoli aspirací, ale je to rychlé, obvykle vyjde počasí, že bych ten osobáček zkusil? Na začátku října jsem ještě přesvědčen, že to na osobák poběžím, ale v průběhu října jde forma rychle dolu a hmotnost odpovídajícím způsobem nahoru, tak měním plány, že to prostě odběhnu. Gely s sebou sice beru, ale nechávám je v autě, v kapse mám jenom obvyklý Carbonex.

Rodinu i s autem mám v Praze, táta mi nabízí dělat podpůrný tým. Na Hostýnské osmě se to osvědčilo, tak s povděkem přijímám i tentokrát. Po desáté vyjíždíme z domu, za chvíli jsme v Otrokovicích. A na první pohled jsou vidět velké změny, organizátoři do toho šlápli. Poprvé to letos není spolu s bruslaři, takže šlo trochu upravit trať. Bude to krátký náběh a sedm kol po třech kilometrech.

Registrace. Byla trochu fronta, ale odsýpalo to. Startovné je 150 korun, záloha na čip dvě stovky. Jediné mínus je, že k čipům jsou jen elektrikářské vázací pásky (dosti krátké), tak je potřeba vymyslet přivázání k botě.

Skupina pro fotografa.

Start. Jsem někde vzadu, ale stejně vyletíme všichni jak k ohni, dotáhneme Arnošta Traxlera (loni to tu dal sub 90) a běžíme ve skupince. První kolo je tempo spíš desítkové (4:14) než půlmaratonské, ale doufám, že se to časem srovná.

Do třetího kola obvyklá skupinka.

Náběh do pátého kola, ještě visím a ještě půl kola uvisím. Tady cítím, že by osobák mohl klapnout. Takk posílám tátu do auta pro gel, zkusím se v příštím kole do posledních dvou kol nafutrovat. V tomhle kole mi definitivně utíká Bob, tak od půlky pátého kola je to sólo běh až do konce.

V cílové rovince se obvykle usmívám, tady je to boj až do konce.

O minutu později je to už s úsměvem.

Oficiálně potvrzený čas 1:33:36 je jedenáctý osobák v sezóně (o 1:03) a je to 53. místo ze 134 dokončivších (včetně štafet) a 10. z 22 v kategorii M49.

Loni jsem to měl jako zavírák sezóny, letos chci končit až na Podmolíkově memoriálu začátkem listopadu, tak do toho pořád buším. Navzdory názvu jde o silniční, poměrně rovinatý běh, muži i veteráni 6 koleček přes zlínské náměstí a kolem parku, celkem 8220 metrů. V každém okruhu jsou dvě krátká prudká stoupání, jinak je to pohoda. Jo a ještě jsou na náměstí kostky. Šla se mnou celá rodina, ale na Filípka byl na náměstí moc frmol, tak dal přednost cukrárně.

Opět závod, kde mám více obrázků, report tedy ve stylu komiksu:

Start je nejproblematičtější z celého závodu, poměrně záhy se nabíhá do velmi úzkého místa.

První kolo – průběh tržištěm

Výběh kopce u soudu v druhém kole. Ty kopce mi šly, tady jsem soupeřům utíkal, jinde bohužel utíkali soupeři mně. Za mnou v zákrytu Bob Holeš, kterému jsem tady trochu utekl, aby vzápětí definitivně utekl on mně. A to tak, že hodně.

Náběh do třetího kola, čas je zatím skvělý, ale nevydrží.

Náběh do čtvrtého kola

Náběh do pátého (předposledního) kola

V cíli

Čas 35:54. 43. z 74 celkově, 10. z 15 v kategorii M49. Jak forma v půlce září bleskově přišla, tak v půlce října stejně rychle odešla. Na Podmolíkově memoriálu to na atak na osobák nevidím.

Odkazy:

• Galerie na rajčeti od Martina Hečka
• Galerie na rajčeti od Jirky Kozubíka
• Galerie na rajčeti od Františka Rašky
• Galerie na rajčeti od Zbyňka Rašky

Na podzim mi to docela běhá a osobák na pětku je vyloženě provokativní (20:05), a když se ukazuje možnost jet do Hradiště na rychlou silniční pětku je celkem rozhodnuto. Plány na osobák trochu kazí rýmička v týdnu a oteplení na víkend. Ale když už mám tu propustku tak pojedu, aspoň poznám nový závod.

Když přijíždím do Hradiště, už závodí děti, my budeme startovat kolem poledne, podle toho, jak se p(r)otáhnou předchozí běhy. Jako hlavní závod se běží desítka (osm koleček), my veteráni běžíme jenom pětku (kolečka čtyři). Taktika je tedy jasná, kolečko musí být za pět minut. Je odstartováno, zpočátku trochu tlačenice, ale brzy se to roztáhne. První kolo za 4:44, výborně, mám naběhnuto. Druhé kolo o něco pomaleji, 5:03 ale pořád není nic ztraceno, třetí kolo rozhodne. Bohužel rozhodlo sólový běh a čas 5:13 znamená, že pokus o dvacet minut je v … tahu. Přesto zkouším v posledním kole zafinišovat, výhodou je, že žena se do cíle předbíhám desítkáře, a jsem zpátky na 5:03, což znamená osobák,nikoli však čas pod dvacet.

Čas 20:04 je osobák o jednu sekundu. Na pětce jsem byl 11. z 28, v kategorii O (muži 40 – 49) 7. z 10. Škoda třetího kola.

Místo výklusu si dávám dvoukilometrový rodinný běh. Jako včas doběhnuvší bych měl nárok na tričko, ale nechám ho dětem,na které se nedostalo. Klobásu si ale rozhodně u stánku koupím. Pěkný závod a když vyjde divácké (nikoli závodnické) počasí, povedená akce pro celou rodinu.

Tradiční podzimní půlmaraton, necelých devět okruhů v průmyslové zóně na Příluku, na kterém nemůžu chybět. Jediný problém je, že se Strojařská desítka posunula dozadu a půlmaraton dopředu, čímž vznikla drobná termínová kolize – dva závody za jeden víkend, desítka v sobotu a půlmaraton v neděli. Rozhodl jsem se to pojmout jako přípravu na maraton, desítku dát naplno a půlmaraton co to půjde, prostě zkusit půlmaraton na unavených nohách.

Před startem diskutujeme taktiku a celkem se shodujeme, že dneska nikdo nemá síly na velké blbnutí a osobáky, já navrhuji tempo 4:44, což by znamenalo výsledný čas 1:40 a s Bobem Holešem to asi tak nějak (o něco rychleji) rozbíháme. Kousek před námi je pomerně velká skupinka, která se nám moc nevzdaluje (spíše naopak), tak je po prvním nebo druhém kole docvakáváme. Chvíli jde tempo přes 4:44, tak jdu dokonce potáhnout tempo. Běží se pomalejších 4:30 v pěkném vláčku, což mi zatím vyhovuje. Idyla trvá asi do půlky závodu, kdy mašinka přiloží do kotle a tempo jde najednou pod 4:30. Zkusím to vydržet.

Vláček poté, co mašinka přitopila. Boba už jsme ztratili, naopak jsme přibrali Dana Brázdila a já jakožto poslední vagónek jsem před odpadnutím.

Nakonec odpadávám na občerstvovačce dvě kola před cílem, ale to už dám (byť pomaleji) i za své. Síly už fakt nejsou, tempo jde přes 4:40, ale makám.

Nakonec čas 1:35:20 je od osobáku méně než minutu a to při velmi nízké tepovce. Mezi muži jsem 28. ze 73 (kategorie se nevyhlašují), žena mě předběhla jediná (nějaké zbytečné otázky v kriminalistice?) Že bych na Podmolíkově memoriálu zkusil atakovat osobák?

Po závodě oběd, pokec a vůbec příjemá atmosféra. Na jaře určitě zase.