Archiv štítku: Závod

Aktualizováno. V tomto pololetí už nic velkého nechystám, plánuji účast na místních závodech, o kterých Běžící Stín prohlašuje, že tam bolí pusa od mluvení stejně jako nohy od běhání. Jeden takový jsem měl dneska na Burešově – Josefský běh. Poprvé jsem šel na závod, o kterém jsem skoro nic nevěděl, měl by měřit něco okolo deseti kilometrů, povrch smíšený, profil … rozhodně neočekávat rovinu, účast … místní špička, budu lemovat výsledkovou listinu. Pro zostření účinku jdu fakt z plného tréninku, ještě včera odpoledne jsem dal relativně výživné plavání, následované návštěvou vinotéky.

Start je v deset, prezence od devíti, vyrážím v devět autem z domu, ve čtvrt na deset parkuji u Kauflandu a vydávám se hledat, kde se to vlastně koná. Naštěstí mě předjíždějí auta obsazená evidentně závodníky, kteří se vyznají, jdu za davem a krátce před půl desátou jsem na místě. Registruji se a fasuji startovní číslo 39, účast bude evidentně slušná, nemusel bych být poslední. Jdu se rozklusat a je jasné, že to dnes rozhodně nebude optimální. To včerejší plavání jsem měl vystřihnout. A možná i tu vinotéku. Navíc vidím, kudy poběžíme, po zhruba dvou stech metrech po cestě mírně do kopce následuje výběh paseky po spádnici. Raději nepátrám, jak to bude dlouhé, nač se nervovat předem. K nervování mi stačí, že se rychle otepluje, proto se ještě rychle převlékám do krátkých elasťáků, bude to letošní první výběh v krátkém, ale byl bych býval raději, kdyby bylo chladno a běželo se to v dlouhém.

Těsně po desáté je odstartováno a jde se na to, výběh paseky je skutečně hustý je toho asi 200 m během kterých nastoupáme 40 výškových metrů (to ale v tu chvíli nevím), pěkně jsem se zakyselil, ale ani na rovnějším se nemůžu nějak rozběhnout, pod pět minut na kilometr se ne a nedaří. Tak trpím. První kilometr mi pípne 5:34 a panikařím, druhý a třetí jsou pořád lehce přes pět a panika je odplavena vlnou zoufalství. Pak vybíháme na klesající asfaltku a opatrně zrychluji. Cesta klesá čím dál tím víc, běžím opatrněji, je mi jasné, že na zpáteční cestě si to vyžeru, nechci proto doběhnout dolů úplně tuhý. Je tu kilometr 4,7 a otočka. Tak teď ten krpál zpátky nahoru, ale kupodivu mě to nakopává. Jednak se vracíme zpátky a pak když vydržím běžet i největší stoupání (jakkoli to možná není optimální strategie), je to skvělý endorfinový dopink. Jakmile se zase zanoříme do lesa, daří se mi konečně vyvinout nějakou rychlost a od této chvíle si běh fakt užívám, ve sporadických výbězích dokonce předbíhám. Je jenom potřeba se rozhodnout, co udělat se seběhem paseky (40 metrů klesání na 200 metrech je 20 % klesání), pro nějaké šetření už není důvod, jdu do toho co se dá. Buďto to zvládnu, nebo mě dole seškrábnou. Málem bylo správně za cé, že seškrábnou mě i fotografa, který ten seběh zdola fotil. Naštěstí jsem to zatočil, těsně ho minul, a do cíle už to dávám, jak jsem rozběhlý. V cíli neoficiálně za 48:15 48:16 a pořadí velmi neoficiálně 45. z 63. V první chvíli váhám, jestli se mám poblít, nebo zkolabovat, ale ustál jsem to. Pomalu jdu do šatny pro pití, trochu vyklusat, protáhnout, zhodtotit a tak dále a tak podobně.

Po závodě je vyhlášení loňského zlínského běžeckého poháru a po spočítání výsledků i dnešního závodu. Je distribuována letošní místní termínovka, velice inspirativní čtení.

Bezprostřední zhodnocení dnešního závodu. Udělal jsem v podstatě dvě chyby. I když chyby, it’s not a bug it’s the feature, zaprvé ten plný trénink a páteční plavání. A zadruhé neznalost trati a z ní plynoucí nevhodné rozdělení tempa. Chtělo to se trochu pošetřit na začátku, nezpanikařit na druhém a třetím kilometru, ony totiž byly dost dokopce, ale to mi v tu chvíli nebylo patrné. Naopak od chvíle, kdy to začalo v první půlce klesat jsem to mohl klidně rozbalit. To klesání je dlouhé, nohy bych si vyklepal až v jeho konci. S druhou polovinou jsem v mezích zákona a chyb v první polovině spokojen. 5:08 min/km vypadá na desítce ostudně, ale to je holt začátečnická daň za takovýto typ závodů. Navíc sehrálo roli extrémní oteplení, tím víc si cením, že jsem to absolvoval bez asistence Červeného kříže. Co by za to dali ti zkolabovaní na loňském půlPIMu a Nike Runu.

Update – máme tady výsledky, jak u organizátora, tak na behej.com. Potvrzeno nakonec 48:16, celkově 45. z 63, v kategorii MB osmý z jedenácti, což považuji za největší úspěch. Za další úspěch považuji schopnost bez újmy na vědomí item obsahu žaludku se nakonec rozběhnout a vytáhnout i nějaký finiš, tady jsem si pomohl na to osmé místo v kategorii. A tím tak nějak úspěchy končí, od lidí, se kterými běhám vyrovnaně rovinné závody jsem koupil dvě minuty, to je moc. Pro zajímavost, behej.com započítalo tento závod do svého žebříčku. Jakkoli mám k podobným žebříčkům dost odpor a oprávněné výhrady, tak je pozoruhodné, že se poslední dobou motám tak kolem sta bodov. Tedy s výjimkou tohoto závodu. Metodou reverse engineeringu dojdeme k tomu, že na stovku by bylo tentokrát potřeba 47:16, čili o minutu lépe a na to tam bylo, stačilo trochu použít mozek a/nebo pokory. Po minulém skvělém půlmaratonu přišla ta facka právě včas, bude to chtít ty závody trochu plánovat a improvizaci si nechat na tréninky.

Odkazy:

• Záznam z Garminu
• Popis Jirky Kozubíka včetně odkazu na fotky
• Web organizátora

Přecházím na nový formát tabulek. Místo nic neříkajících kalorií v sedmém sloupci tam je teď h₊, což znamená nastoupané metry. Chtělo by to asi i naklesané metry, ale osmisloupcová tabulka se už dobře nevejde.

Rozklus:

Závod:

Výklus:

^* – tohle Garmin nespočítal dobře. Na devátém kilometru je minimálně + 15 m, jedno stoupání tam bylo dost patrné.

Do Prusinovic na Rohálovskou desítku jsem se chystal už loni, to mě ale nepustilo zdraví, záda se kousla tak, že to prostě nešlo. Letos jsem se rozhodl nic nepodcenit a preventivně jsem bojoval proti všem chorůbkám, které mě napadly, že by mě mohly napadnout. Vše se zdařilo a tak v sobotu ráno vyjíždím směr Prusinovice. Tajný cíl je jít zase ke 45 minutám, nejlépe i trochu pod ně. Propozice slibují členitý terén, tak si podstatnou část závodu snažím zapamatovat při cestě autem do Prusinovic. No není to taková hrůza, jen ten utahovák těsně před devátým kilometrem bude stát za to.

Tento závod bude větší než obvykle, tak jsem zvědavý, jak to bude organizačně probíhat. Jedním slovem bezvadně, do organizace je snad zapojená celá obec, dobrovolníci mě navedou s autem až na místo, kde se dá zaparkovat a je mi hned vysvětleno, kde je registrace a co a jak. Za 150 korun startovného je taška v ní číslo 2²⋅3⋅13 (evidentně moc dobré číslo, to se mi bude dneska dařit), keramická pokladnička, běžecké ponožky od Asicsu, gulášenka a možná ještě něco. U Iva Domanského si kupuji letošní termínovku a jdu obhlédnout Prusinovice. Fakt to tady závodem žije, srovnal bych to s menší poutí. Probíhají už závody mládeže, tak fandím, jsou všichni moc šikovní. V jedenáct se jdu převléknout, pohrdám oficiální šatnou a převlékám se u auta. Kolem startu pořád běhají dětské kategorie, tak na rozklus chci použít silnici na Hlinsko pod Hostýnem s tím, že si někde v aleji odskočím. Tento nápad, má ale evidentně minimálně dalších čtyřista lidí: to nebude v álejích nablito, ale na(něco jiného), ale co, všude valí voda z tajícího sněhu, tak to nebude mít větší environmentální impact. Chvíli před startem odkládám v autě bundu a jde se na věc.

Stavím se někam do dvou třetin až tří čtvrtin startovního pole a víceméně přesně ve dvanáct je odstartováno. Na startovní čáru (kde pouštím Garmina) to mám asi 12 sekund, mělo by nás být lehce přes 500. Začíná se osmičkou po obci (první kolo v záporném smyslu, to druhé v kladném) a zjišťuji, že (už zase) jsem si stoupnul moc dozadu. Začátek je navíc poměrně úzký, tak první kilometr trpím, svoje si běžím tak od kilometru 1,5. Dokončujeme osmičku po obci a hrr na Tučapy. Výběh z obce je poněkud dokopce, inu členitý terén. Na třetím kilometru je mi jasné, že 45 minut ani omylem. Pak se to láme dolů směrem k Tučapům a rychlost jde zase nahoru. Na pátém kilometru mám mezičas těsně pod 22:30, což by theoreticky mohlo 45 minut RT dát, ale já vím své, ten utahovák před devátým kilometrem, to bude maso. Tady někde potkáváme elitu v protisměru, Honza Kreisinger má celkem slušný náskok. To ale ještě nevím, co mě čeká na kilometru šestém. Dosud jsem se domníval, že kopec na devátém kilometru je to nejhorší, co mě čeká. Není tomu tak. Mezi 5,45 a 6,03 stoupáme z 239 do 276 metrů, což vychází na 600 metrů průměrného stoupání 6,4 %. Okamžitě redefinuji cíl běhu z přiblížit se 45 minutám na nezhynout bídnou smrtí a členitý terén redefinuji jako členitý terén, lidskou řečí kopce jako prase (ČTLŘKJP). Zajímavé je, že i do toho největšího kopce předbíhám, to silou urvu, naopak z kopce a po rovině mi to vracejí, holt můj běžecký styl je poněkud neklasifikovatelný. Z kopce to trochu rozbíhám, tep se dostává do uvěřitelnějších, konečných kardinalit. Občerstvovačku probíhám, desítku se snažím běhat jenom na vzduch. A je tu konec Tučap a do konce zbývají tři kilometry, z toho dva do utahovaného kopce. Před zahlédnu vidím charakteristické oblečení, to by mohl být Jiří Prokop, tak se snažím ho neztratit z dohledu (a pokud možno stáhnout), abych verifikoval hypotézu. Do kopce to zatím jde, kupodivu i ten závěrečný výběh na devátém kilometru není taková hrůza, asi mě ten ČTLŘKJP na kilomteru šestém otupěl a/nebo nabudil. Naopak v tom největším krpálu předbíhám letité Tarahumary/Tarahumarku, kteří mě předtím na tom rovném předběhli. Na posledním kilometru mi to zdá se začínají vracet. Tak to teda ne, a napálím finiš. Poslední kilometr je tentokrát z říše snů, z kopce poodbíhám, do závěrečného stoupání to držím, Ivo Domanský fandí jak o dušu, až v cílové rovince mně dva Tarahumarové (M60-64 a M70-74) předbíhají, ale Tarahumarku (vítězku kategorie Z60+) jsem udržel za sebou. Nějaké mlaďochy jsem popředbíhal, za Jurou Prokopem (byl to skutečně on) jsem zaostal o 10 sekund (celkem jsem ho stáhnul). RT 46:08, maximální spokojenost OT bude asi 46:20.

Do auta pro bundu, ohlásit se domů a vyklusat. Pak pro guláš, v tombole jsem nic nevyhrál, tak si dám ještě kofolu a ani se nepřevlékám a domů. Doma si dám ještě jeden guláš, nějak mi při pohybu v ČTLŘKJP vytrávilo.

Obrovský obdiv prusinovickým organizátorům, z jejich strany to nemělo chybu.

Jedna věc mi vadila, ale za to organizátoři nemůžou. Byl jsem tam dneska brzy, tak jsem sledoval dětské závody. Moc pěkné byly závody nejmenších… Až na některé rodiče. Je mi jasné že tak malá děcka potřebují doprovod, ale pokud někdy rodič to dítě vyloženě táhnul do cíle, to se mi nezdá správné. Zvlášť když takhle porazili děcko, které se snažilo zcela samo. Asi by to chtělo nějaký řád do závodů těch nejmenších. Ale jaký? Přísámbůh nevím…

Tak jsou tady výsledky, 271. 270. z 520 519 dokončivších a 520 startujících tedy zase o něco blíže k polovině startovního pole. Větší překvapení je umístění v kategorii (M40-49) 49. z 80 tedy v bezpečné vzdálenosti od posledních míst. Já se snad na stará kolena naučím běhat. OT je skutečně 46:20, k 45 minutám to nebylo, ale při stanovení tohoto plánu jsem netušil, že to bude skutečně ČTLŘKJP.

Opět komentář den poté, po opadnutí endorfinů. Jsou opravené výsledky, bylo tam jedno DNF, takže jsem se v celkovém pořadí posunul o jedno místo, výše už jsem to opravil. Navíc jsou publikované výsledky s mezičasy, potěšilo mě, že se mi podařilo dosáhnout relativního stupňování – na každém dalším úseku jsem relativně ke zbytku pole rychlejší. Absolutně tady nemá smysl cokoli porovnávat, protože to byl ČTLŘKJP a co kilometr, to jiné tempo, takže nějaká hra na signum splitu nemá smysl. Tentokrát nemám co bych na hodnocení měnil, zůstává pocit z dobře odběhnutého závodu a materiál k zamyšlení kudy dál. (Dále, výše a rychleji, to je jasné, ale v jakém pořadí?)
Odkazy:

• Záznam z Garminu
• Výsledky
• Výsledky s mezičasy

Rozklus:

Závod:

Výklus:

Po Štěpánské desítce mi vrtá v hlavě, jak je to s mou výkonností na regulérní desítce, tak jsem se rozhodl otestovat se na několika lokálních závodech. První je na pořadu Hulmenská desítka, která se koná, jak je z názvu patrno v Hulíně. Trénink v tomto týdnu nestál za moc, vypouštíme do světa novou verzi programů a měli jsme sem sezvané naše zástupce ze světa, což pro mě znamenalo například dvakrát na otočku do Vídně. No něco jsem odtrénoval, zástupci odjeli, tak jsem mohl v sobotu vyrazit do Hulína. Osobák tentokrát rozhodně neplánuji, beru to spíše jako test, jak na tom jsem.

Startuje se v jedenáct, od desíti jsou dětské závody, tak vyrážím nějak po deváté z domu. Registruji se opět mezi prvními (vzorný Hujer), za 100 Kč startovného dostávám startovní číslo 9 a stravenku na jídlo a pití. Čipy nejsou, bude se měřit ručně. K dispozici je vytápěná šatna, tak se převlékám a jdu fandit dětičkám. Moc jim to jde, kéž by to tak šlo i mně. Je dost velká kosa (ráno bylo -9 °C, při startu údajně -3 °C), ale po zkušenostech z minula se rozhoduji nebrat šusťákovku, ale spodní tričko, na to dlouhé triko a ještě jedno krátké coby vestu, čepice a rukavice jsou pro mě dnes samozřejmostí, dole elasťáky a na nohách osvědčené Kinvary s jen tenkými ponožkami. No budu muset makat, aby mi nebyla zima. Až na tu zimu je počasí skvělé – slunečno a bezvětří. Po dokončení dětských závodů se rozklusávám, bundu nechávám v autě a jde se na start. Před startem oznamuje hlasatel, že padl účastnický rekord, bude nás startovat 103. Ihned formuluji minimální alibistický cíl – skončit v první stovce, volitelný alibistický cíl (nebýt předběhnut o kolo) jest zde tautologií (trať je obrátková).

Je odstartováno. Opět jdu trochu víc zezadu než bych musel, ale nezdá se mi to tak hrozné jako minule. Je to trochu i tím, že se začíná jedním kolem a kousek po atletické dráze, tedy místa k přerovnání se je tu dost. Vybíháme ze stadionu a pokračujeme na Pravčice. První kilometr jako obvykle napálený, ale pak tempo stabilizuji tam, kde ho chci mít. Proslulý pravčický most je za druhým kilometrem jediným kopečkem na jinak rovné trase. A dál je to normální desítka jak ji znám, na třetím kilometru je mi na umření, ale makám dál a furt držím tempo pod 4:30 a tepy jsou tam, kde by býti měly. Ke zvolnění dochází až před obrátkou, to zvolňuje celá skupinka. Obrátka je dle Garmina na 5,07 km, takže to bude poctivá desítka. Za obrátkou se mi rozpadá skupina a s ní i tempo, škoda. Ale pořád to je jen lehce nad 4:30, já se fakt lepším. Propad na osmém kilometru je daný výběhem na most, kde předbíhám jediného spoluběžce. Na mostě to chci rozbalit a nějak mi to samotnému nejde. No nic tak zafinišuji poslední kilometr. Na posledním kilometru trochu zrychlím, ale když při doběhu na stadión vidím, že pod 45 to nebude a na 46 je to v pohodě, tak to zas tak nehrotím. Dobíhám tentokrát současně se svými plícemi a ne 100 m před nimi jako minule, oficiální čas je 45:14. Paráda, těch plusminus 45 minut je moje zdá se stabilní výkonnost. Cíl dosažen q.e.d.

Hned jdu do auta pro bundu a vyklusat. Po vyklusání ještě chvilku čekám, až se trochu uvolní šatna a jdu se převléct. Šlo by se i osprchovat, ale s tím počkám domů. Po převlečení fasuji poctivý brguláš s neomezeným chlebem a v přilehlé hospodě velkou kofolu. Nečekám ani na vyhlášení a jedu domů.

Opět jsem se vrátil ze závodu domů zdravý, to je úspěch. Doma dostávám pěkný hlad, tak přestože jsem hlásil, že oběd doma rozhodně nechci, že bude na závodech, tak jeden regulérní oběd ještě zfutruju. Ono na té nevhodnosti pohybu nad ANP pro hubnutí něco bude. Když to srovnám s tím tréninkem na 32 km, tak dneska jsem rozhodně nezhubnul, spíš naopak.

Tak výsledky jsou na webu už odpoledne a je to pro mě milé překvapení. 60. místo ze 103 celkově a 23. z 30 v kategorii (ta je tady 35 – 50 let).

Den poté. Vrátil jsem se ke zhodnocení závodu v neděli a sice je pořád pravda, že závod byl úspěšný, neb jsem se vrátil domů bez asistence Červeného kříže, ale došly mně ty zbytečné minely, co jsem udělal.

• První chybu bych skutečně nečekal. Na obrátce jsem měl na Garminovi 5,07 km, což mi dalo celkem 10,14 gkm (garminích kilometrů) a přestal jsem usilovat o 45 minut, a začal jsem plánovat boj o 46 minut. Jenomže trasa není tak úplně obrátková – při cestě tam je jeden okruh po stadionu plus 50 m půlrovinka, tak při cestě zpět je to okruh mínus oněch 50 metrů, čili 4,97 gkm, což dá dohromady 10,04 gkm a 45 minut by stále bylo reálných. Tohle by se tak zkušenému olympionikovi (matematickému) stát nemělo. (Důkaz správnosti výšeuvedené úvahy nížeuvedenou tabulkou e.p.a.)
• Naprosto hanebný devátý kilometr. Špatně vypadá sice osmý kilometr, ale ten byl OK, to byl výběh na most (píplo to víceméně přesně nahoře na mostě). Pak to ale chtělo rozbalit, bylo to z kopce a do cíle dva kilometry. Ale ono se to nějak nerozbalilo. To, že nebylo s kým, je sice polehčující okolnost, ale stejně.
• Pokud jsem nazval devátý kilometr hanebným, tak spisovná (ale ani obecná) čeština nemá vhodné výrazové prostředky k popisu desátého kilometru. Na to by byl potřeba minimálně argot. Protože tohle je první závod, kde jsem naprosto vypustil finiš. Kdybych šel svých finišérských 4:15, tak tam těch 45 minut padlo. To, že nejsem zvyklý dobíhat na tartanu, je sice polehčující okolnost, ale stejně.
• Ve zdejší blogosféře se tvrdí, že maraton a ultra je o hlavě. Přátelé, desítka zrovna tak. Důkaz sporem viz výše et níže. c.b.d.

Inu, jak se říkalo na matfyzu, příště znovu a lépe.

Odkazy:

• Záznam z Garminu
• Podrobnosti na webu organizátora

Rozklus:

Závod (první dva kilometry neměřil tepák úplně přesně):

Výklus:

Zřejmě poslední letošní závod (myšleno kalendářní rok) a současně první závod nové běžecké sezóny. Že osobák na desítku z jara z Peček (53:39) je mimo mi bylo víceméně jasné, jenom mi tak nějak chyběl vhodný závod, kde bych OR upgradoval. Příluky jsou pěkně po ruce, navíc tímto závodem skvěle zdůvodním nižší kilometráž předvánočního týdne (musel jsem přece ladit ehm). Jdu s několika cíli, minimální cíl je osobák. Vzhledem k tomu, že kolem 50 minut mám desítkový mezičas na půlmaratonu je tento cíl velmi skromný. Další postupný cíl je nedostat kolo od vítěze, což odpovídá času 48:00. To cítím, že by mělo padnout. No a co bude navíc, bude navíc. Hlavně ale mám na paměti modifikované olympijské: Není důležité zúčastnit se, ale nezaplést se s Červeným křížem (Machy™)

Prezentace je od devíti, před čtvrt na deset parkuji v průmyslové zóně, všude je už hafo běžců a běžeckého doprovodu. Vyplňuji přihlášku a za třicet korun startovného dostávám své oblíbené číslo Život vesmír a vůbec V tu chvíli je mi jasné, že všechno dopadne skvěle. Za třicet korun samozřejmě žádné čipy nejsou, bude se měřit ručně. Jel jsem převlečený z domu, ale byla by k dispoizici šatna. Po rozklusání padá definitivní rozhodnutí ohledně výstroje – dlouhé elasťáky, dlouhé lehké triko, větrovka, rukavice, čelenka a na nohy zánovní Kinvary. Střídavě mrholí, tak si na variantu dvě trika bez bundy netroufám. Silnice v průmyslové zóně bude způlky uzavřená, dohlížet na to budou městští policisté. Výborně. Zájem je letos velký, nestačí stovka čísel, tak se nasazuje druhá sada červených čísel.

Přes velký frmol na začátku je odstartováno téměř přesně v deset. Startuji zezadu, ale to bylo zbytečné sebepodceňování, hned na začátku dost předbíhám. Trať je obrátková, běží se tři okruhy. Ze začátku vystřelím jako k ohni, postupně tempo stabilizuji, ale je to spolehlivě pod 4:48. Mezičas po prvním kole (3,33 km) je 14:22, to je šílené, to neudržím. Vypadá to, že druhé kolo bude můj obvyklý problém středních částí závodů – sólo běh, ale není tomu tak, občas mě někdo předběhne a já ho kousek uvisím, navíc táhnu menší skupinku. Na obrátce v půlce závodu zjišťuji, že Garmin mi ukazuje vzdálenost menší než pět kilometrů, to znamená, že buď proměřuje, nebo je to kratší, ale každopádně to bude rychlejší, než by plynulo z kilometrových mezičasů. A mezičas po druhém kole je 29:47, čili proti prvnímu pochopitelné zpomalení, ale započítáme-li předpokládaný finiš, tak by to mohlo cinknout pod pětačtyřicet. Při náběhu do třetího kola se skupinka přeskupuje, chvíli jedu ve vláčku, ale vzápětí jdu zase dopředu a tahám tempo. A teprve potkáváme první běžce do cíle – nikdo mi dneska kolo nenadělil, juchů! Třetí kolo je na morál, rozepínám bundu, nějak se otepluje. Zajímavé je, že do kopce (tedy kopečka, převýšení nestojí za řeč) skupince poodběhnu a z kopce mě seběhnou. Poslední kilometr už běžíme stylem každý chvilku tahá tempo, ale v cílové rovince prohlásím dáme to pod čtyřicet pět, mírně v mezích zákona zrychlím, a kupodivu mě nikdo nedá. Cílový čas snad 44:48 44:47 (opraveno dle oficiálních výsledků). Chvíli čekám, až mě doběhnou plíce, kterým jsem v cílové rovince utekl, načež mně vyráží znovu dech, když se zamyslím nad výsledným časem. Osobák jsem čekal, ale o devět minut?! I kdyby to bylo kratší než desítka, stejně je to sen. Znovu popadnu dech, vracím číslo, jdu se vyklusat a jedu domů.

Další podrobnosti a zhodnocení až budou oficiální výsledky.

Tak jsou tu oficiální výsledky. Čas potvrzen 44:47, to odpovídá 72. místu (ze 107 dokončivších), tedy ve dvou třetinách výsledkové listiny, spokojenost. V kategorii MB – muži 40 – 49 let (aka první veteránská kategorie) dvanáctý z patnácti, tedy nikoli poslední, rovněž spokojenost. Saucony Kinvara se coby obutí osvědčily, s oblečením to bylo horší, pokud budu běhat zimní závody častěji, bude to chtít nějaký profesionálnější dres, vepředu windstopper, vzadu odvětrávaný. V klasickém dresu je mi zima, v bundě se zase ke konci vařím. Něco zkusím vymyslet. Další novou zkušeností pro mě bylo, že jsem ze skupiny finišoval nejrychleji, asi intervaly přinášejí své ovoce.

A ještě maličkost, oficiálně se ten běh jmenoval Štěpánský běh, ale Google už tenhle článek zaindexoval jako Štěpánskou desítku, tak to nebudu měnit.

Rozklus:

Závod:

Výklus: