28. ledna – Hulmenská desítka

Po Štěpánské desítce mi vrtá v hlavě, jak je to s mou výkonností na regulérní desítce, tak jsem se rozhodl otestovat se na několika lokálních závodech. První je na pořadu Hulmenská desítka, která se koná, jak je z názvu patrno v Hulíně. Trénink v tomto týdnu nestál za moc, vypouštíme do světa novou verzi programů a měli jsme sem sezvané naše zástupce ze světa, což pro mě znamenalo například dvakrát na otočku do Vídně. No něco jsem odtrénoval, zástupci odjeli, tak jsem mohl v sobotu vyrazit do Hulína. Osobák tentokrát rozhodně neplánuji, beru to spíše jako test, jak na tom jsem.

Startuje se v jedenáct, od desíti jsou dětské závody, tak vyrážím nějak po deváté z domu. Registruji se opět mezi prvními (vzorný Hujer), za 100 Kč startovného dostávám startovní číslo 9 a stravenku na jídlo a pití. Čipy nejsou, bude se měřit ručně. K dispozici je vytápěná šatna, tak se převlékám a jdu fandit dětičkám. Moc jim to jde, kéž by to tak šlo i mně. Je dost velká kosa (ráno bylo -9 °C, při startu údajně -3 °C), ale po zkušenostech z minula se rozhoduji nebrat šusťákovku, ale spodní tričko, na to dlouhé triko a ještě jedno krátké coby vestu, čepice a rukavice jsou pro mě dnes samozřejmostí, dole elasťáky a na nohách osvědčené Kinvary s jen tenkými ponožkami. No budu muset makat, aby mi nebyla zima. Až na tu zimu je počasí skvělé – slunečno a bezvětří. Po dokončení dětských závodů se rozklusávám, bundu nechávám v autě a jde se na start. Před startem oznamuje hlasatel, že padl účastnický rekord, bude nás startovat 103. Ihned formuluji minimální alibistický cíl – skončit v první stovce, volitelný alibistický cíl (nebýt předběhnut o kolo) jest zde tautologií (trať je obrátková).

Je odstartováno. Opět jdu trochu víc zezadu než bych musel, ale nezdá se mi to tak hrozné jako minule. Je to trochu i tím, že se začíná jedním kolem a kousek po atletické dráze, tedy místa k přerovnání se je tu dost. Vybíháme ze stadionu a pokračujeme na Pravčice. První kilometr jako obvykle napálený, ale pak tempo stabilizuji tam, kde ho chci mít. Proslulý pravčický most je za druhým kilometrem jediným kopečkem na jinak rovné trase. A dál je to normální desítka jak ji znám, na třetím kilometru je mi na umření, ale makám dál a furt držím tempo pod 4:30 a tepy jsou tam, kde by býti měly. Ke zvolnění dochází až před obrátkou, to zvolňuje celá skupinka. Obrátka je dle Garmina na 5,07 km, takže to bude poctivá desítka. Za obrátkou se mi rozpadá skupina a s ní i tempo, škoda. Ale pořád to je jen lehce nad 4:30, já se fakt lepším. Propad na osmém kilometru je daný výběhem na most, kde předbíhám jediného spoluběžce. Na mostě to chci rozbalit a nějak mi to samotnému nejde. No nic tak zafinišuji poslední kilometr. Na posledním kilometru trochu zrychlím, ale když při doběhu na stadión vidím, že pod 45 to nebude a na 46 je to v pohodě, tak to zas tak nehrotím. Dobíhám tentokrát současně se svými plícemi a ne 100 m před nimi jako minule, oficiální čas je 45:14. Paráda, těch plusminus 45 minut je moje zdá se stabilní výkonnost. Cíl dosažen q.e.d.

Hned jdu do auta pro bundu a vyklusat. Po vyklusání ještě chvilku čekám, až se trochu uvolní šatna a jdu se převléct. Šlo by se i osprchovat, ale s tím počkám domů. Po převlečení fasuji poctivý brguláš s neomezeným chlebem a v přilehlé hospodě velkou kofolu. Nečekám ani na vyhlášení a jedu domů.

Opět jsem se vrátil ze závodu domů zdravý, to je úspěch. Doma dostávám pěkný hlad, tak přestože jsem hlásil, že oběd doma rozhodně nechci, že bude na závodech, tak jeden regulérní oběd ještě zfutruju. Ono na té nevhodnosti pohybu nad ANP pro hubnutí něco bude. Když to srovnám s tím tréninkem na 32 km, tak dneska jsem rozhodně nezhubnul, spíš naopak.

Tak výsledky jsou na webu už odpoledne a je to pro mě milé překvapení. 60. místo ze 103 celkově a 23. z 30 v kategorii (ta je tady 35 – 50 let).

Den poté. Vrátil jsem se ke zhodnocení závodu v neděli a sice je pořád pravda, že závod byl úspěšný, neb jsem se vrátil domů bez asistence Červeného kříže, ale došly mně ty zbytečné minely, co jsem udělal.

• První chybu bych skutečně nečekal. Na obrátce jsem měl na Garminovi 5,07 km, což mi dalo celkem 10,14 gkm (garminích kilometrů) a přestal jsem usilovat o 45 minut, a začal jsem plánovat boj o 46 minut. Jenomže trasa není tak úplně obrátková – při cestě tam je jeden okruh po stadionu plus 50 m půlrovinka, tak při cestě zpět je to okruh mínus oněch 50 metrů, čili 4,97 gkm, což dá dohromady 10,04 gkm a 45 minut by stále bylo reálných. Tohle by se tak zkušenému olympionikovi (matematickému) stát nemělo. (Důkaz správnosti výšeuvedené úvahy nížeuvedenou tabulkou e.p.a.)
• Naprosto hanebný devátý kilometr. Špatně vypadá sice osmý kilometr, ale ten byl OK, to byl výběh na most (píplo to víceméně přesně nahoře na mostě). Pak to ale chtělo rozbalit, bylo to z kopce a do cíle dva kilometry. Ale ono se to nějak nerozbalilo. To, že nebylo s kým, je sice polehčující okolnost, ale stejně.
• Pokud jsem nazval devátý kilometr hanebným, tak spisovná (ale ani obecná) čeština nemá vhodné výrazové prostředky k popisu desátého kilometru. Na to by byl potřeba minimálně argot. Protože tohle je první závod, kde jsem naprosto vypustil finiš. Kdybych šel svých finišérských 4:15, tak tam těch 45 minut padlo. To, že nejsem zvyklý dobíhat na tartanu, je sice polehčující okolnost, ale stejně.
• Ve zdejší blogosféře se tvrdí, že maraton a ultra je o hlavě. Přátelé, desítka zrovna tak. Důkaz sporem viz výše et níže. c.b.d.

Inu, jak se říkalo na matfyzu, příště znovu a lépe.

Odkazy:

• Záznam z Garminu
• Podrobnosti na webu organizátora

Rozklus:

Závod (první dva kilometry neměřil tepák úplně přesně):

Výklus: