Po odskočení k maratonu je tady opět závodní červen a s ním dva závody zdejší běžecké soutěže. První v pořadí je Zlínská lesní hodinovka, letos až v půlce června. Celkem rovinatý kilometrový okruh v lese furt dokola po dobu šedesáti minut. Celá soutěž se letos inovuje, hodinovka má výrazný charitativní podtext, za každý uběhnutý kilometr dostane Slunečnice pět korun. Jsem zvědavý, jak to změní účast. Počasí letos vychází přesně opačně než vloni, začátkem týdne příšerná horka a na víkend se ochlazuje, na závod má být velmi příjemných 20 stupňů. Letos by to mohlo být rychlé.
Cíle pro letošek jsou jasné, posunout osobák (12 800 m) z předloňska. Sice od května netrénuji rychlost, ale minulé 2 míle ukazují, že tam pořád je. Letos by to mohlo být rychlé.
Přicházím poměrně brzo (půl hodiny do startu) a dostávám číslo 84. Loni nás bylo 60. Startovné je dobrovolné, tak dávám 70 korun, to by mělo být těch zhruba 5 korun za kilometr. Kdybych uběhl víc, tak to doplatím ex post. Na startu samozřejmě řada známých, tak rozklusat, probrat taktiku na Hostýnskou osmu a na start. Při rozklusu další změna proti loňsku, trať je bez bláta. Letos by to mohlo být rychlé.
Na startu je nás přes 120, klientela je ale jiná než obvykle. Samozřejmě, hoši, co spolu běháme, jsou přítomni, ale je tu hodně příležitostných běžců a běžkyň. Na startu se ocitám hodně vepředu, taktika pro začátek je jasná, nepřepálit, držet se známých a v druhé polovině se uvidí. Letos by to mohlo být rychlé.
Přes velké množství lidí je start úplně hladký, chvíli se držím Aloise Škrabánka, v tu chvíli to vypadá, že by 14 km mohlo padnout, ale nevydržím. Pak dělám tandem s Danem Brázdilem, těsně před polovinou jsem sám, pořád se mi to daří sázet kolo pod 4:30, to bude osobák v pohodě. Letos je to rychlé.
Tady jsem zdokumentován zhruba v polovině závodu, právě se chystám předběhnout běžce 107 o kolo (z obrázku to nevypadá, ale je to tak). Vzhledem k množství a rozličnosti běžců je předbíhání o kolo časté, ale všichni běží až možná přehnaně ohleduplně, tak to není problém ani v singletrekové části. Když už to vypadá na pohodový doběh pro osobák, jsem ve třináctém kole asi na kilometru 12,65 předběhnut Jirkou Kozubíkem a je mi jasné, že pohoda právě skončila, musím ho zkusit uviset. Teď to bude hodně rychlé.
Jirku uvisím (neb to neběží naplno) a asi po hodině končím na oficiálních 13 640 m (výrazný osobák, tempo 4:24 min/km), což znamená 34. místo ze 125 startujících, v kategorii pak 6. z 12. Žádné velké vyklusávání, u dětských běhů to už žije, ale já jedu domů za svým dítětem, příště bych mohl vzít Filípka s sebou. Běžecké podmínky byly letos optimální, asi to šlo běžet o trochu rychleji, ale 14 kilometrů je zatím(?) nedosažitelných. Jo a těch posledních 640 metrů bylo tempem 4:10 min/km. Neříkal jsem někde, že to bude letos rychlé?
V netypické šedočervené kombinaci, oranžové závodní tričko není po hodinovce ještě vyprané. Naopak startovací pozice úplně zvnějšku dráhy je zcela typická.
