Archiv autora: Ondřej

Nějak jsem ještě nestihnul publikovat plány na tuto sezónu. Ve stručnosti – jsou velice skromné, rád bych osobák na všech tratích s výjimkou desítky Hlavně mě štve půlmaraton, podle desítky bych ho měl být schopen dát hravě hluboko pod 100 (čti 1:40) a skutek zatím utek. Tohle je tedy moje priorita pro začátek.

Původně jsem na dnešek plánoval první vrchol, tradiční půlmaraton zaběhnutý netradičně pod sto (1:40). Proto jsem v minulém týdnu vynechal Rohálovskou desítku a v tomto týdnu bylo v plánu ladit. Leč člověk míní a okolnosti mění. Necelé dva týdny před závodem přichází kuriózní stopka, bolavý zub. Zlatá paní zubařka mě dává dohromady, ale přesto to znamená dva týdny před závodem pouhých dvacet kilometrů. A výpadek dva týdny před půlmaratonem, to už tu jednou bylo a dobře to nedopadlo.

Plán na vrchol se odsouvá na neurčito a v tomto týdnu jdu plný trénink, včetně úterních výživných intervalů 1600 – 1200 – 800 – 1200 – 1600. Ve čtvrtek ale přichází další zvrat, doma je toho nějak moc, tak místo plánovaných 12 – 15 km se dostanu tak akorát na svižnou osmičku a při zápisu do tréninkového deníku mi dochází, že trénink tento týden je přesně stejný, jako před úspěšným loňským jarním půlmaratonem. Že by změna situace? Navíc na západní frontě jsou ohlášeny na sobotu hromadné ataky čtyřicítky modrým týmem, tak že bych přece jen tu svou jedna-čtyřicítku zkusil? V sobotu jdu na Dvě míle s úsměvem a daří se mi krotit ambice, závod tréninkově vyklusávám za devatenáct minut (o pět a půl minuty pomaleji než obvykle) a zbývá jen čekání na zprávy z Kbel. Zprávy jsou skvělé, co to znamená na východní frontě? Велика Россия, а отступать некуда, — позади Москва.

Tolik tedy úvodem. Ráno jedu po deváté převlečený z domu. Filípek měl v noci problémy s rostoucími zoubky, takže jestli něco nejsem, tak dobře vyspaný. Ale to je jenom drobnost. Přihlášku jsem dával při únorových Dvou mílích, zbývá jenom zaplatit 80 korun startovného, dostávám číslo 15. Rozklusat a na start, necelých devět kol, celkem rovina, vítr západní, nikterak silný. Je odstartováno, časy pod 4:44 držíme hravě, běžíme pěkná skupinka, občas to potáhnu osobně. Mentální bariéru na šestém kilometru hravě překonávám, dávám Carbonex, prostě idyla, která trvá až do desátého kilometru, tam jsme za skvělých 46:20, ale skupina se rozpadá. Jedno kolo běžím sólo a pěkně to dře. Dvanáctý kilometr za 4:54 – na osobák to bude, ale s 1:40 se můžu rozloučit. Naštěstí mě na třináctém kilometru předbíhá Hana Večerková a je mi jasné, že jde o vše. Musím ji uviset.

Nová skupina, tři kola do konce.

Tak visím a trpím. Na to, že bych ji vystřídal nemám síly. Další morální vzpruhou je přítomnost Jirky Kozubíka (autora fotek). Při náběhu do předposledního kola se ho ptám, jestli už jsou vítězové. Ještě ne, to ale znamená, že tentokrát nedostanu dvě kola! No to je lepší než skvělé. Hanky se držím až do náběhu do posledního kola, bohužel ještě potřebuji občerstvovačku, ale poslední kolo dám hravě i za své. Navíc mám neodbytný pocit, že mě žádná závodnice nenadělila kolo (pocit podle výsledků potvrzen, jakkoli je tento fakt poněkud zlehčen mateřskými povinnostmi eliťaček). Tak vzhůru do posledního kola, 1:40 tam bude, bude tam i 1:39?

Je to tam – 1:38:52, téměř přesně po roce nový osobák o 3:42, ale hlavně sub100.

Vyčerpaný, ale bez křečí, poděkovat spoluběžkyni, napít vyklusat. Převléct, na oběd a zatleskat vítězům. Nestihl jsem poděkovat Jirkovi Kozubíkovi, tak to činím aspoň teď, díky za podporu, fotky i video.

Už jsou venku výsledky, čas potvrzen, mezi muži 42. z 80, kategorie se nevypisují.

• Záznam z Garminu
• Stránky závodu u SCMT, výsledky a fotky

Tenhle post má více než týden zpoždění, ale čekal jsem na fotky, neb bez nich by to nebylo ono.

Doma jsem dostal propustku na první závod Celoroční soutěže běžců – vytrvalců Zlínska, Běh Jižními svahy, převážně trail na 6 km s nezanedbatelným převýšením, podrobněji popsáno zde, vzhledem k roční době je jenom na začátku v sídlišti suchý chodník, jak se zhruba po 400 metrech naběhne do lesa, tak až na obrátku je to led a sníh. Cílem tedy je dostat se do cíle nikoli per partes.

Zbývá vyřešit předstartovní ladění. Vrchol sezóny to není, takže víceméně z plného tréninku, ale po zkušenostech z Josefského běhu raději vystřihnu páteční plavání i návštěvu vinotéky. Když to v sobotu dobře dopadne, tak se podívám na zoubek archivu.

Zaparkovat se mi na Jižních svazích podařilo bez problémů, trochu obhlédnu začátek trati, inu je to do kopce, a jdu hledat registraci. S pomocí fáborků a lidí evidentně v běžeckém se mi to daří. Registrace je ve vchodu jednoho z paneláků a je dneska samoobslužná, beru si číslo 18, vyplňuji kartičku a dávám do misky třicet korun startovného. Je k dispozici dokonce šatna, bezva, ale stejně jsem jel už oblečený z domova.

Účast je dneska hojná, nikam se necpu, vím kam patřím. Je odstartováno, chvíli trvá, než se nějak porovnáme, ale do lesa už vbíháme celkem spořádaně. Kousek za prvním kilometrem přebíháme silnici pod dohledem a ochranou Městské policie (díky vám). A pak jen necelé dva kilometry k vodárně a totéž zpátky. Zrovna u obrátky je terén nejobtížnější, raději koukám od nohy, a proto nemám tušení, na jaké pozici se nacházím. Na zpáteční trochu předbíhám, jednou jsem předběhnut kousek před přeběhem silnice jsem vyfocen, tak pro ilustraci, jak vypadal terén.

A znovu přes cestu, měšťáci zastavují přijíždějící auto, abych mohl proběhnout, ještě kousek nahoru lesem, jak jenom najít stopu, kde to moc neklouže. Těžko. Ale to už jsme venku z lesa na suchém sídlištním chodníku, tak to dolů napálím…

… a přibíhám do cíle. A bez pádu. Čas 28:13, pořadí netuším, ale své obvyklé souputníky jsem nechal za sebou, takže spokojenost. Vrátit číslo a vyklusat, než doběhnou poslední a zpracují se výsledky. Domů dneska nespěchám, tak počkám na vyhlášení, abych zatleskal vítězům. Ženy A, Ženy B, Muži A (absolutní vítěz za 21:36), samé známé tváře a kvalitní výsledky. Muži B (40 – 49), to jsem já, tak uvidím, z jaké planety je vítěz a kolik jsem od něj dostal – bude to do pěti minut, nebo to bude víc? Body do soutěže za moc stát nebudou. Snad géniové zodiakální, snad osmapadesátá vyšší inteligence, snad chřipková epidemie, spikly se proti dnešnímu závodu v kategorii Muži B. Obrázek někdy řekne víc než mnoho slov:

Vysmátá bedna v kategorii MB. Ve skutečnosti jsme byli tři, ale Dhuni nevyčkal vyhlášení výsledků. V kategorii jsem byl druhý ze tří, 50 sekund za vítězem a minutu před třetím a do soutěže mám neuvěřitelných 96,9568 bodů. Celkově pak 33. ze 70, tedy jako obvykle na konci poloviny stratovního pole, ale tentokrát té první poloviny.

Zároveň, jak je z obrázku vidět byl uchráněn vinný archiv a musím říct, že víno vyhrané chutná skvěle!

• Záznam z Garminu
• Nové stránky organizátora
• První galerie, ze které linkuji fotky
• Popis závodu a druhá galerie, ze které linkuji fotky