Hodnocení sezóny 2012 – část třetí

Konečně bych měl dokončit hodnocení uplynulé sezóny, rozepsané už to mám přesně měsíc.

Shrnutí předchozího dílu. Narozením potomka jde běh na druhou (spíše ještě víctou) kolej, ale po pár měsících se situace zdánlivě uklidňuje.

Mám na paměti plány na podzimní část sezóny (půlmaraton a maraton) a vypadá to, že by to mohlo jít. V srpnu do toho buším fest, jsem na předporodním objemu – 234 km je dosti podstatný nárůst proti červencovým 134 km. Navíc se rozbíhá podzimní závodní sezóna. Tady se sluší zmínit Cimrmanovu frustrační kompozici, kde se střídá prvek očekávání s prvkem zklamání.

V tomto duchu probíhala sezóna až do svého konce. Slopenská desítka, subjektivně skvělé, podlě všech objektivních žebříčků to nejhorší, co jsem v sezóně běžel fáze očekávání, jen týden po té Dvě míle s úsměvem pojaté coby spektakulární výbuch fáze zklamání. Další víkend, další závod Strojařská desítka. Běžím to vyloženě jako test před prvním vrcholem podzimní sezóny – půlmaratonem. Subjektivně velmi dobré, objektivně to patří k tomu nejlepšímu, co jsem běžel fáze očekávání. Leč výsledek navýšení kilometráže a závodění každý víkend se dostavil, tímto závodem jsem si zraqil koleno. To znamená tréninkový výpadek právě před plánovaným půlmaratonem plánovaným za pouhé dva týdny. Před půlmaratonem koleno drží, tak jdu do toho, jako by se nic nedělo, plán na 1:40. Inteligentní čtenář blogu jistě nepotřebuje přítele na telefonu, aby odhadnul, jak dopadnul předpokládaný vrchol sezóny fáze zklamání se stupňuje. A teď přichází první rozumné rozhodnutí podzimu 2012 – sezónu nějak doklepat do Podmolíkova memoriálu. Zapomenuty jsou plány na maraton ve Stromovce, objemy zase dolů, vypouštím úplně tempové tréninky a jenom si pro radost pobíhám. Otrokovický půlmaraton – Memoriál MUDr. Josefa Podmolíka se běží za naprosto zoufalého počasí, kdy se účastní jen skalní běžci, čímž se mohu v první veteránské kategorii označit za nejhoršího ze skalních (o parník) fáze očekávání. Skončí tedy sezóna fází očekávání?

Zkusil jsem si najít, v kterých soutěžích jsem zanechal běžecké stopy. Tady je výčet, od epizodních po klíčové:

Lívancový pohár Praha Jeden start, 92 bodů, 353.-355. z 491 mezi muži.

SAUCONY Český pohár v běhu do vrchu 2012 – 27. ročník Jeden start, 14 bodů, 264. z 355 v kategorii Muži B 40 – 49 let

Moravsko-Slovenský běžecký pohár Dva starty, 256 bodů, 214. z 348 v kategorii Muži 40. Pozoruhodné je, že z prvního závodu (Rohálovská desítka) mám jeden bod a z druhého (Velká Morava) 255 bodů. Krásu čísel bohužel ocení jenom programátor-archeolog.

Lívancový pohár Zlín Sedm startů, 592 bodů, 17. z 222 celkově, 16. ze 150 mezi muži.

Celoroční soutěž běžců – vytrvalců Zlínska Deset startů, 553,94 bodů, 4. z 155 v Kategorii B.

Ten poslední bod stojí za podrobnější popis. Sice to vypadá zdánlivě skvěle, co bych za to dal na začátku sezóny, leč vše bledne při podrobnějším studiu výsledků. Za třetím v pořadí jsem zaostal o 0,08 bodu (slovy osm setin bodu), což při celoroční soutěži znamená například

• osm metrů v hodinovce
• méně než sekunda na pětce
• necelé dvě sekundy na desítce

A řekněte sami, existuje lepší vyvrcholení Cimrmanovy frustrační kompozice?