Archiv autora: Ondřej

1. června – tři zásahy jednou ranou

Dlužím ještě pořádnou zprávu z maratonu, ale všechno bude, zatím pořád třídím myšlenky. Zatím něco na téma pomaratónská superkompenzace. Je o tom napsáno leckde leccos, zhruba jde o to, že nějaký čas po maratonu, když se člověk vylíže z nejhoršího, je dobré zkusit kratší závod, tělo je zrovna v superkompenzační vlně a je šance na pěkný výsledek.. Problém je s kvantifikací nějakého času a kratšího závodu. Nejliberálnější definici jsem našel 7 – 21 dní a 3 – 10 km. Do těchto intervalů 20 dní a dvě míle spadají, i když těsně, tak proč to nevyzkoušet. Cílem je dát to konečně pod třináct minut, přidružené cíle jsou mezičas na 3 km pod 12 minut a mezivzdálenost na 12 minut přes 3000 m, to byl vždycky můj sen. Tedy jedním během tři zásahy.

Už v týdnu jsem se cítil poměrně dobře, trochu jsem poladil a v sobotu jdu na to. První sobotní problém – Filípek se rozhodnul vstávat před šestou hodinou, přebytkem spánku trpět rozhodně nebudu. Druhý problém – prší a je poměrně chladno, to není zrovna počasí na osobáky. Naštěstí to byly poslední problémy dne.

Registruji se po půl deváté a jdu se rozklusat, na sobě zatím nepromokavou cyklistickou bundu, jinak jsem odhodlán to absolvovat v krátkém, však to není žádné ultra. A výsledek se dostavuje – přestává pršet. Na startu odkládám bundu a zjišťuji že už není šílená zima a navíc ustal vítr, běžečtí bohové jsou nám opět nakloněni. Řadím se poměrně dopředu a po startu si pozici držím. Kousek před prvním kilometrem se přeskupujeme a formuje se trojice, ve které vydržíme až do cíle. Je tu první kilometr a Garmin mi pípá čas 3:46. Nemám já to nějaký rozbitý? Asi ne, jsem ve společnosti, ve které obvykle nebývám. No ale rychlý první kilometr, to už tu párkrát bylo, on je totiž z kopce. Ten druhý bude rozhodovat, je kousek mírně do kopce. Zakazuji si sledovat tepovou frekvenci, ať to se mnou nešlahne. Druhý kilometr 4:00, to je snad vzhledem k profilu ještě lepší než ten první. Pokud nevytuhnu, tak to bude osobák. A pěkně libovej. Trochu mi dochází a hlavně trochu zpomaluje skupinka a přece jenom ještě nemám na to abych to potáhnul. Třetí kilometr za 4:04 (tady jsem to trochu rozbitý měl, garmin proměřil možná 15 metrů, bylo to tedy o trochu pomalejší). To znamená dva zásahy už mám a teď osolit finiš a máme tu čas – a je tu třetí zásah a fakt libovej – 12:39 znamená osobák o 22 sekund, to je o 2,8 %.

Superkompenzace zafungovala skvěle, ale běžet maraton, abych si zlepšil dvě míle?

Dneska to bolelo
Dneska to bolelo

Rubriky: Sport | Štítky: , | 1 komentář

12. května – Tož už su taky ten maratónec

Než se dostanu na pořádný kompjútr, to bude chvílu trvat, tadyk je předběžná zpráva.

Mám to za sebú, o cosik pomaleji než jsem chtěl, ale furt to není žadna cholera. Os ficiální čas 04:01:32 a ten skutečný, co sem to běžál je 03:56:29, pohoda ni?

Prvni zažitek, co ho mosim hned napsat, je, že aj v krizi se v tej Praze buduje ve velkym. Bo co ja pamatuju ze studyjí, tož ze Staromaku na Vaclavak to bylo bliže, kaj dneska po doběhu.

A druhe co chcu napsať. Dycky ně štvaly ty dřisty že maraton je víc než dva půlmaratony (tuž matfyz mám, ale nad tělesem charakteristiky 2 se snad nepohybujeme a tam by to bylo naopak), maraton se běhá hlavou (to se my připlešatělí odřem či co), maraton začíná na 30. kilometru (to už snad není třeba komentovat). Tož přatelé, to všecko, a ještě víc je pravda. Evidentně je na 25. – 40. kilometru časoprostorové kontinuum zakřivené, či spiš přimo uhnuté. Pokud to teda je vůbec kontinuum.

Pro teď je to všecko, odchazim si lizať rany (a je co), no eště nevím, či pudu po nohach, po rukach, nebo po hlavě.

Rubriky: Sport | Štítky: , , | 1 komentář

11. května – Předstartovní nervozita

Klidové tepy šílené, bolí mě snad všechny klouby. Teď už není kam cuknout.
Čip funguje

Rubriky: Sport | Štítky: , , | Napsat komentář

4. května – 1 zpráva o 2 mílích s úsměvem za poslední 3 měsíce

Hodně dlouho jsem nic nenapsal, závody jsem trochu omezil a snažím se potrénovat na druhý vrchol jarní sezóny. Jsou tady pořád 2 míle s úsměvem, ale to se nepočítá. Když ale není o čem psát…

Tak nejdříve ty březnové. Už jsem něco naznačil u zprávy z půlmaratonu. Problém březnového závodu byl ten, že jenom den poté se na stejné trati běží půlmaraton, který plánuji – neplánuji – a zase plánuji jako první vrchol sezóny. Co s tím? Rozumné by bylo to odpískat, ale 51 bodů do poháru je 51 bodů do poháru (tolik bere poslední) a lívanec k snídani je lívanec k snídani. Poté, co mi doma projdou dva závody na víkend (2 míle se ale nepočítají, viz výše) se rozhoduji je absolvovat, coby rozklus před maratónem, rozklusovým tempem rychlejších 6 min/km. Tak i činím, tempo 5:58 min/km znamená čas 19:04, po přepočtu 52. z 60 a 58 bodů. Ale bylo to fakt s úsměvem.
Březen

Duben už je víceméně normální. Není moc důvod se šetřit, vypálím jak z praku a zpočátku jsem uzavřen v nějaké ďábelsky rychlé skupině, kterou nechci zdržovat, tak držím hubu a hlavně krok. Dlouho to vypadá, že by první kilometr mohl být sub 4:00, ale pak přece jen přicházím k rozumu. Další den mě totiž čeká sice tréninkových, ale 30+ km (nakonec 31 km), tak zvolňuji na výsledných 13:17 (nejlepší letošní výkon, 16. z 49, 84 bodů). Ovšem na fotce to je už klasické obludárium.
Duben

A konečně květen, tedy dnešek. Celý březen a duben byl primárně o objemovém tréninku, ale občasný tempový test něco naznačuje, tak plánuji na červen atak na osobák a dneska si to chci osahat. Účast je rekordní, jdu raději víc dopředu a vypálím opět jako z praku. Lada Vaněčková mi odtáhne skvělý první kilometr (3:57) ale i pak to není vůbec zlé 4:10 a 4:08 znamená, že to běžím někde poblíž osobáku tak pro jistotu ve finiši zrychlím, co kdyby, a ono jo, je to tam – 13:01 je vylepšení osobáku z loňského června o celé (možná necelé) dvě sekundy. A bez namáčení – totiž bez ladění na závod. Po přepočtu 21. z 87, rekordních a neuvěřitelných 117 bodů a průběžně 8. místo v Lívancovém poháru (lepší to nebude, přede mnou jsou borci a asi i tohle dlouho neudržím). Fotky naštěstí ještě nejsou, ale bude to obludárium par excellence.
květen
Tak mám fotku z prvního kilometru, tam to ještě jde.

A dál? Inu zmiňoval jsem druhý vrchol jarní sezóny. Pokud se nestane nic nepředvídaného, tak bych příští neděli v Praze zkusil odpovědět na Základní otázku Života, Vesmíru a vůbec. Uff a je to venku.

Rubriky: Sport | Štítky: , , | 1 komentář

16. března – Josefský běh (trojitá lama závodí)

Dneska jubilejní 32. závod. Skoro by se dalo říct, že s takovou zkušeností už to bude brnkačka. Všechno ale bylo trochu jinak…

Půlka března znamená ve zdejší termínovce Josefský běh. (Skoro) desítku s nezanedbatelným převýšením, částečně terénní a každopádně zajímavým profilem. Tentokrát bylo vše komplikované tím, že v týdnu před závodem jsme sem měli pozvané ze světa zástupce, což pro mě například znamenalo třikrát autem na otočku Vídeň. Tréninku jsem moc nedal, ale o odpočinku se rozhodně mluvit nedá.

Trať je letos mírně pozměněná, prudký výběh následuje už sto metrů po startu, ale subjetkitvně se mi to nezdá taková rasovina jako loni. Dál už je to stejné jako loni, po lesní cestě pořád mírně vzhůru nad Štákovy Paseky, pak po asfaltce dolů směr Příluky, nejdříve mírně, pak prudčeji a když už je to fakt hodně velká střecha, přijde obrátka a celé se to běží zpátky. S přehledem to nejjedovatější, co se tady běhá. Další věc, která je diametrálně odlišná od loňska je počasí – loni to byl první jarní výběh v krátkém, letos je pod nulou a čerstvý poprašek sněhu. Při rozklusu zjišťuji, že mně (a nejen mně) to podkluzuje, tak vzdávám původní cíl – vylepšit loňský čas a jde mi o jediné – dostat se v pořádku do cíle.

před startem Před startem, sundávám si bundu a jdu na to. Po startu se nikam moc neženu, tenhle běh se na naší úrovni nerozhoduje při prvním výběhu, tak se raději trochu šetřím.

po výběhu Po výběhu na lesní cestu, číslo 35 stále žije (aby ne, je to 400 metrů od startu). Za chvíli se přeuspořádáme, chytám se skupinky s Jiřím Prokopem a makáme vzhůru. Za vrcholem Jiří zrychluje a ze skupiny jsem jediný, kdo se ho udrží. Tak takhle se správně běhají kopce, učme se od zkušených. Po obrátce to do kopce chvilku tahám já a je tady lama poprvé – rozvazuje se mi levá bota. Tak ji rychle zavázat a zkusit dotáhnout. Po pár stech metrech je tady lama podruhé – rozvazuje se i pravá bota, tak v klidu zavázat, skupina je v … tahu. Tak běžím sólo a celkem mi to jde, ti přede mnou se mi moc nevzdalují. Za vrcholem to zase rozbaluji a jsem jedním běžcem stáhnut a zároveň jednoho běžce stáhnu. V posledním stoupání nasazuji k rozhodujícímu trháku a skutečně jsem se utrhnul tak do klesání jdu jako první. Jdu do toho zase naplno, ale jenom docvakávám předchozí skupinu (to je ta, co mi utekla, když jsem si zavazoval boty) a dál nepředbíhám, přece jen je to dneska smekavé, tak ať nejsou zbytečně zranění.

úprk do cíle
Do cíle už je to jenom kousíček. Za povšimnutí stojí balancování běhu vychýlením spodní čelisti. Ještě bacha na led před cílem a jsem tady. A je tu lama do třetice všeho dobrého – tak jsem se nechal unést závěrem, že jsem zapomněl vypnout stopky. To se mi ještě nestalo. Vzpomínám si na to až když mám odevzdané číslo a zastavuji je na 47:13. Doma rekonstruuji z .tcx souboru výsledný čas na 46:30.

Naštěstí už jsou výsledky, takže oficiálně 46:26 (loni 48:16), což je 42. místo z 64 (45. z 63), v kategorii 8. z 10 (8. z 11). Tedy celkově zlepšení i po odhlédnutí od modifikované tratě a jiného počasí. Při podrobnější analýze jsem zjistil, že výběhy byly stejné nebo mírně pomalejší, ve srovnání s loňskem ale mám ďábelsky rychlejší seběhy.

Záznam z Garminu tentokrát i s náhledem:

Rubriky: Sport | Štítky: , , | 2 komentáře