Archiv štítku: Dlouhý běh

Volkswagen Maraton Praha

tl;dr? Executive summary

Potřetí na stejném místě, letos ale za několikanásobně změněných okolností. Zaprvé má zimní příprava byla aquatlonisticko-triatlonistická, běžecké objemy jsou o něco nižší. Zadruhé kvůli MS v hokeji je maraton o týden dříve. Zatřetí rodina je doma ve Zlíně a ne jako support na trati. Začtvrté byla letos celkem zima a mám minimum naběháno za fakt teplého počasí. A ještě by se dalo dost dlouho pokračovat. Co to znamená se ještě uvidí.

Na maraton jsem se hlásil ještě v době, kdy jsem si myslel, že i tuto sezónu budu běžec. Tedy pořádně se na to připravit a excelovat. Poté, co jsem začal koketovat s triatlonem jsem byl rozhodnut ho odběhnout bez speciálního ladění coby předtriatlonový test. Pak to ve mně začalo hlodat a nakonec asi šest týdnů před maratonem přecházím na obvyklou maratonskou přípravu. Všechny čtyři klíčové tréninky (30 km MT+20, 35 km MT+20, Yassův test a 25 km MT) absolvuji rychleji než loni asi o 5 sekund na kilometr při vyšší tepovce ale subjektivně stejné námaze. (OK, těch 25 km MT bylo jenom 22,5 km pro naprostou ucpanost pražské cyklostezky). Co to znamená se ještě uvidí. (MT – maratonské tempo 4:50 – 5:00 min/kim, MT+20 o dvacet sekund na kilometr pomaleji než předchozí).

V sobotu ráno si jedu do Prahy pro číslo vlakem. Dostávám pěkné číslo 2503, které jest prvočíslem. Poprvé poběžím maraton s prvočíslem. Co to znamená se ještě uvidí.

Při rozbalení dostávám šok. Loni jsem začínal z koridoru G a čekal jsem něco lepšího, ale písmeno D na čísle mi na chvíli vyrazilo dech. A protože s vyraženým dechem se maraton špatně běhá tak se zhluboka nadechnu a pátrám, co za internetové hrdinství jsem spáchal, když jsem se přihlašoval. Není tomu tak, hlásil jsem se s předpokládaným časem 3:25. Tím mám jasno o tempu a taktice. Začínám tempem 4:51 na cílový čas 3:25, aby nikdo nemohl říci, že jsem kecal. A pak jsou v podstatě tři možnosti jak pokračovat. Buďto mám natolik natrénováno, že to udržím celou dobu (nepravděpodobné). Nebo budu postupně zpomalovat na čas někam pod 3:30 (toužebně očekávané). Nebo chcípnu a zpomalím nikoli postupně (tomu bych se rád vyhnul). Jak to dopadne se uvidí.

Opět odbočka neboli paralelní úvod. Po loňském maratonu se celkem diskutovala správná taktika na maraton a dospěl jsem k názoru, že pro mě a v květnu je nesmysl snažit se o rovnoměrný split, že optimální pro mě je druhá polovina asi o tři minuty pomalejší než první. Tímto děkuji Petru Kaňovskému, že si dal s daty tu práci a zpracoval je. Další dvě změny jsem udělal v tom, že mezičasy si budu mačkat ručně podle kilometrovníků a poběžím bez tepáku.

Ráno se budím před šestou, kontrolní vážení ukazuje váhu asi o jeden a půl kila víc než loni. Ajajaj, něco z toho bude asi plavecké plecko, ale dost tam asi zbude i na programátorský bůček. Snídám a vydávám se do na start. Ráno není taková zima jak to původně vypadalo, tak si jako předstartovní záhřevnou vrstvu beru staré pyžamo. Jsem asi jediný maratonec, který přišel na start v pyžamu. Nezvyklé pro mě je, že do koridoru nejdu do Celetné, ale přímo na Staroměstské náměstí. Nikam nespěchám a v koridoru se stavím spíše dozadu. V devět je odstartováno, na startovní čáru mi to trvá něco přes minutu a jdeme na to. Letos je začátek jednodušší, nemám před sebou všechny pomalé štafety, až na pár výjimek jsem mezi svými.

Na začátku Na začátku – kousek před pátým kilometrem. Je to dost husté, ale není to tak zoufalá kličkovaná jako loni. Na pětce jsem byl s vodičem na 3:30 téměř stejně, on pak přece jen trochu zvolnil.

pace
Další fotky nemám, ale mám tady zajímavý graf, který srovnává moje tempo loni a letos. První pětku jsme si popsali, poběžme dále. Druhá pětka se mi běží v pohodě, až na to, že si musím odskočit. Při maratonu se mi to stalo poprvé, ale všechno je jednou poprvé. Nezvyklé ve srovnání s loňskem je i to, že piji už na první občerstvovačce na šestém kilomteru. Třetí pětka – zpátky v centru, tady se to konečně trochu roztrhá a dá se volně běžet. Pořád držím plánované tempo, ale cítím, že někdo nahoře začíná přitápět. Čtvrtá pětka už začíná být ouvej. Je obrovský rozdíl, běžím-li ve stínu nebo na sluníčku. Nohy hlásí hlavě, ať se psychicky připraví na DNF. Hlava vzkazuje tělu, že nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko.

Pátá pětka na Smíchov. Půlmaraton je za 1:43:00 (oficiálně 1:42:59), to by na maraton pod 3:30 mělo stačit, ale obávám se, že nebude. Tempo vadne. Šestá pětka a psycho Smíchov. O pět kilometrů dříve než loni mám občerstvovačky jako pochoďák, ale kilometry bez občerstvovaček pořád sázím pod 5:00. Najednou se někdo smiloval a zatáhlo se a začíná trošičku profukovat. Přesto cíl 3:30 odepisuji, ale jsem přesvědčen že dokončím plusminus jako loni. Sedmá pětka ze Smíchova do Holešovic, tak už jsou přes pět všechny kilometry, na druhou stranu nijak moc. Osmá pětka je nejhorší, tři občerstvovačky zdrží a sil už není, loni jsem tady ztratil závod. Letos ho mám už dávno ztracený. První kilometr za 5:09 s občersvovačkou je skvělý, druhý za 5:17 je z celé pětky nejhorší, je to nahoru na most, tak to není taková bída. Teď už to půjde dolů kopcom a na Rohanském nábřeží nebudeme mít letos šílený protivítr. Na osvěžovačce na 38. kilometru mě předbíhá vodič na 3:30. Chvíli se ho držím, v pohodě udýchám, sil je taky dost, ale přehřívám se, tak ho pouštím. Poslední občerstvovačka, rozhoduji se v klidu napít, kousek za ní je čtyřicátý kilometr. Mačkám mezičas – poslední tři kilometry byly za 15:33 to je průměr 5:11 i s osvěžovačkou a občerstvovačkou.

Co je ještě lepší, na čtyřicátém kilometru jsem pod 3:19:00, stačí maličkost, dát zbytek tempem 5:00 a lepším. Po čtyřiceti kilometrech Hic Rhodos, hic salta. Loňská zkušenost se mi hodí, Těšnovský tunel makám a při výběhu z něj přichází správný čas pro můj oblíbený taktický manévr – napálit to do posledního kopce a makat až do cíle. Kostky na Dvořákově nábřeží nevadí, v náběhu do Pařížské předbíhám znovu a naposled vodiče na 3:30 a letím až do cíle. 3:29:32 mi ukazuje Garmin, tak to bylo nakonec ještě s velkou rezervou. Oficiálně 3:29:30, čili ještě o víc je to míň.

V cíli medaile, termofólie, cílová taška a bolavé nohy. Telefonát domů a Celetnou na cílovou občerstvovačku na Ovocném trhu. Cpu se pomeranči a dopíjím vodou. Vyzvednout v šatně batoh a nacvičená chůze po schodech obouruč do metra a domů.

Jak to dopadlo? 3:30 padlo, tedy úspěch, přestože to tak dlouho nevypadalo, tedy dvojitý úspěch. Srovnám-li se s loňskem, tak bych řekl, že loni jsem měl lepší nohy, letos lepší hlavu a to rozhodlo. V bodech bych to viděl příčiny úspěchu asi takto

  • Štafety nebyly nacpané všechny vpředu, ale byly rovnoměrně rozmístěné, takže to bylo bez špuntu. Velký dík organizátorům za tuto změnu.
  • Startoval jsem hodně zepředu. Loni jsem to měl 4 minuty na start, letos lehce přes minutu.
  • Opustil jsem myšlenku rovnoměrného či snad negativního splitu. Druhá půlka byla o 3:32 pomalejší než první.
  • Poslední, ale nejdůležitější. Maraton bolí. Pochopil jsem: It’s not a bug, it’s The Feature.
  # # Muži # M45 Čas Δ T Tempo
Km 5 1120 1043 154 00:24:15 00:24:15 4:51,00
Km 10 1152 1074 167 00:48:37 00:24:22 4:52,40
Km 15 1118 1046 156 01:12:57 00:24:20 4:52,00
Km 20 1142 1069 157 01:37:31 00:24:34 4:54,80
Km 25 1112 1045 152 02:02:12 00:24:41 4:56,20
Km 30 1061 992 142 02:27:19 00:25:07 5:01,40
Km 35 975 912 132 02:52:49 00:25:30 5:06,00
Km 40 945 881 125 03:18:50 00:26:01 5:12,20
Finish 900 840 124 03:29:30 00:10:40 4:51,57
Celkem 900 840 124 03:29:30 4:57,90

Executive summary

  • Organizace? Následováníhodná.
  • Kdy bylo nejhůř? Před půlkou v Nuslích.
  • Kdys začal věřit v dokončení? Na Smíchově, když se zatáhlo.
  • Za kolik? 3:29:30
  • Spokojenost? Ó velmi ano
  • Kdys začal věřit v dobrý čas? Na čtyřicátém kilometru.
  • Kolikátý? 900. z 5874 dokončivších a 6177 prošedších prvním mezičasem na 5 km.
  • Kolik? 42,195 km, převýšení nestojí za řeč.
  • Jsi normální? Ne.
  • Za rok zase? The answer, my friend, is blowin‘ in the wind
Rubriky: Sport | Štítky: , , | 2 komentáře

Nabídka, která se neodmítá

Jak jsem dříve psal, letos nejsem ten běžec (podrobnosti budou následovat), ale když přišla možnost si zopakovat nejokomentovanější sportovní výkon loňského roku, nešlo odmítnout. Registrace se povedla zcela hladce, doma mi to prošlo ne tak zcela hladce, příkaz na zaplacení startovného jsem právě poslal…

… tak na shledanou 8. 8. v Rajnochovicích.

…dokazují, že předivo časoprostorového kontinua je nejen zakřivené, ale přímo uhnuté. Douglas Adams

P. S. Letos bylo vyprodáno za čtyři hodiny.

Rubriky: Sport | Štítky: , | 1 komentář

1/2 maraton Zlín • Self-Transcendence Race jaro 2015

Závod, kde nemám startovní číslo, ale inventární číslo. Zatím jsem nechyběl ani jednou. Vyšla to letos zvláštní dvoukombinace, v sobotu Rohálovská desítka, v neděli půlmaraton, ale s tím mám zkušenost už z podzimu. Nakonec je vše jinak, v sobotu máme rodinnou oslavu, rohálovka bohužel padá, ale v neděli je už jenom rodinný oběd, závod by tedy mohl vyjít. Jen se musí sejít pár věcí – závod nesmí mít velké zpoždění, musím běžet na hranici osobáku (a raději pod ní) a po běhu fofrem domů. Registrovaný jsem předem, parkuji dál (mimo trať) ať můžu po závodu rychle vypálit. Věci do šatny, rozklusat a na start.

Start Startuji z vnějšího kraje, jak je mým zvykem. Ze začátku to jde, ale nemám tady své obvyklé sparringy navíc tradiční chyba na jarním maratonu, ráno je kosa, tak jdu v dlouhém, ve kterém se po hodině docela vařím.

Na trati I Tady to ještě jde.

Na trati II No tohle je horší.

Na trati III A tady mi není vidět do obličeje.

Celkem rovnoměrným tempem to dávám až do cíle. Rychle vyzvednout věci v šatně a domů, dneska nepokecám.

01:36:04 je 40. místo ze 114 mezi muži. Kategorie se nevypisují. Čas patří k těm horším, ale není každý den posvícení, zvlášť, když letos nejsem ten běžec.

Rubriky: Sport | Štítky: , , | Napsat komentář

Volkswagen Maraton Praha 2014

Loni mi pražský maraton pocuchal peříčka, proto jsem se na podzim rozhodl si ho ještě jednou zopakovat. V zimě a na jaře se mi podařilo naběhat slušné objemy, z plné přípravy jsem udělal osobáky na 2 míle, 10 km a půlmaraton, zkusím to tedy běžet tempem 5:00 na čas 3:30. To není úplně totéž, ale na délce maratonu se tahle diskrepance ztratí. Předstartovní nervozita je rozhodně větší než loni, ale jak z fóra plyne, nejsem v tom sám.

Ráno vstávám před šestou, hned snídám a napájím se zeleným čajem. Obléct, na metro a na Václavák raději s předstihem. Dávám věci do šatny a jdu do koridoru, mám letos géčko, o jedno písmenko jsem si polepšil. Jsem tu hodně brzo, tak si ještě pro zmenšení nervozity jdu vystát frontu na záchod, ať ten čas pěkně uběhne. A skutečně, na druhý pokus jdu do koridoru těsně před startem a výsledek se dostavuje, daleko přede mnou je vodič na čas 3:30 (ten byl v éčku), ale je přede mnou i vodič na 3:45. Bude to na začátku dost předbíhání. Je odstartováno, letos mi to na startovní čáru trvá čtyři minuty (o minutu rychleji než loni). Pohled, který mě snad nikdy nepřestane fascinovat – Pařížská plná běžců.

Po startu
Tady jsem na konci Pařížské, vlastně už na Čechově mostu, necelý kilometr po startu, vlevo dole, oranžové tričko a modrá kšiltovka. Tady někde předbíhám vodiče na 3:45 a doufám, že je už neuvidím. Teď točíme na levou ruku, kolem vlády na Malostranské náměstí. Vychutnávám si Karlův most, dokud mám ještě dost sil. Ve srovnání s loňskem je to podstatně větší kličkovaná. Tempo držím, ale neustálá změna kroku stojí dost sil. Znovu přes Vltavu a směr Holešovice, Libeň a Karlín. V protisměru běží účastníci rodinného minimaratonu, tak se vzájemně povzbuzujeme.

Kilometr 4,5 Na kilometru 4,5 podbíháme Štefánikův most a jsme při tom zdokumentováni. Tudy poběžíme ještě jednou, ale to už bude sil podstatně méně. Na konci Holešovic zahlédnu před sebou vlajky vodičů na 3:30 a zhruba na 11. kilometru v Husákovu tichu si je docvakávám a zařazuji se do houfu a nepatrně zvolním. Va výběhem z Těšnovského tunelu hraje kapela Sax & Rhythm – bravo. Teď nás čeká historické centrum – podruhé Pařížská, Staromák, Celetná, Příkopy a Národní.

Kilometr 14,5 Na rohu u Národního divadla jsme opět zdokumentováni, jsem vzadu zhruba uprostřed už ve skupině s vodiči. Na 16. kilometru Horáček Swing Orchestra, pěkně hrají do kroku. Smyčka v Nuslích znamená mírně do kopce a začínám cítit, že běžím. Znovu k Vltavě a do Podolí na půlmaraton, mezičas za 01:43:53, mám něco naběhnuto, otázka je, kolik ztratím v druhé půlce. Na obrátce kousek za půlmaratonem čeká manželka s Filípkem se záložním proviantem. Nic nepotřebuji, tak jen pusu na cestu.

Teď už čeká jen to horší, nekonečný Smíchov a bezútěšný Karlín II. Začíná pršet, aspoň je nějaká změna. Déšť netrvá dlouho, Smíchov už absolvujeme bez deště, běžím nalepený za vodiči. Tepy letí nahoru, ale ještě se držím, chci s nimi absolvovat Smíchov, aby mi pomohli proti větru. To vychází téměř naprosto přesně, vodiče pouštím na občerstvovačce za třicátým kilometrem, kde se zdržuji o něco déle. Ale až na další občerstvovačku ho vidím před sebou a vzdálenost mezi námi se neprodlužuje. Na druhé straně nemám na to abych ho docvaknul. Znovu přes centrum a na občerstvovačce na 33. kilometru ztrácím vodiče definitivně. 3:30 je ztraceno, ale pokud totálně nezkolabuji je osobák v pohodě a odhaduji ho někam na 3:35. Tak ještě tři občerstvovačky a cíl. Přes občerstvovačky jdu, ale daří se mi se rozběhnout a to celkem slušné tempo.
Karlín II. stojí za to, meteorologové s větrm nelhali, fouká to docela dost, a to tak, že proti, navíc ještě vyšlo slunce. Teď čekají dva nejhorší kilometry.

Kilometr 40 Sláva, poslední občerstvovačku mám za sebou, teď už jsou to jen dva kilometry.

Kilometr 40 Je dokonce zdokumentovaný můj návrat do Evropy, mám už poněkud rozmazané rysy, ale co člověk může čekat od maratónce na 40. kilometru. Teď je ta správná chvíle na proklínání britské královské rodiny typu Kdyby tam bývali nebyli, už bych tam býval byl. Ale ten kousek už doběhnu, rozbíhám zase docela slušné tempo. A je tu Pařížská, dneska už potřetí, užívám si ji hlavně s vědomím, že žádné počtvrté už dneska nebude! Finiš nenasazuji, není důvod, raději si to vychutnávám. Cíl – čas 03:30:45 reálný, 03:34:49 oficiální.

Postupujeme dále do vozu, medaile, termofólie, flaška s pitím a triumfální pochod marodů Celetnou na Ovocný trh. Tady se dopíjím ionťákem a dávám pomeranč jako první pomoc. V Havířské si sedám na rantl výlohy a hlasím domů doběh. Na Václaváku vyzvednout batůžek v šatně, splazit se do Metra a domů, do Podolí, do pr…. mě bolí nohy.

  # # Muži # M45 Čas Δ T Tempo
Km 5 1958 1843 286 00:24:52 00:24:52 4:58,40
Km 10 1754 1657 254 00:49:03 00:24:11 4:50,20
Km 15 1615 1532 237 01:13:31 00:24:28 4:53,60
Km 20 1570 1490 231 01:38:22 00:24:51 4:58,20
Km 25 1501 1425 228 02:02:56 00:24:34 4:54,80
Km 30 1415 1346 211 02:27:33 00:24:37 4:55,40
Km 35 1317 1249 193 02:52:42 00:25:09 5:01,80
Km 40 1268 1199 185 03:19:36 00:26:54 5:22,80
Finish 1229 1161 175 03:30:45 00:11:09 5:04,78
Celkem 1229 1161 175 03:30:45 4:59,68

Záznam z Garminu není na PIMu moc směroplatný, dost proměřuje, tak aspoň tabulka na základě oficiálně měřených časů. Legenda k tabulce – sloupce postupně,

  • měřicí bod,
  • pořadí celkové,
  • pořadí mezi muži,
  • pořadí v kategorii M45 (45 – 49 let, asi tam ještě nepatřím, ale co už)
  • reálný čas
  • reálný čas úseku
  • tempo úseku

Teď by tady mělo být zhodnocení a poučení, ale už teď to mám delší než maraton. Pokračování příště…

Rubriky: Sport | Štítky: , , | 1 komentář

28. prosince – POP (Partyzánský oběh Prahy), teda jenom kousek z něj

S řadou reportů jsem ve skluzu (třeba předvčerejší desítka byla libová), ale teď něco velmi aktuálního. Pražská sekce uspořádala tento víkend POP – Partyzánský oběh Prahy. Měl jsem být tou dobou v Praze, ale dlouho to nevypadalo na možnou účast, ale v pátek večer se zdá, že by to šlo. Tak mailuju Honzovi, že bych se jako na chvíli připojil a domlouváme co a jak. Předběžně se připojím u Krčského nádraží a odpojím na Evropské, nebo až mi dojdou síly (podle toho, co bude dřív).

Ráno vybíhám od tchánů mírně opožděn, ke Krčskému nádraží to mám necelé 2 km. Pro jistotu volám Honzovi, ale ti jsou ještě zpožděnější, tak jim běžím naproti směr Labuť, kde čeká Dav Schovánek. Chvíli spolu splknem, ale pak je nám zima, tak běžíme dále naproti. Když se nám zdá podezřelé, kde jsou a volám Honzu, tak je slyšíme a za chvíli i vidíme. Je jich dvanáct, s námi čtrnáct, to jde. Takže tak nějak šestkovým tempem směr Bráník, Barandovský most a Prokopské údolí. Cestou od vody tempo přece jen trochu vadne (naštěstí). Nahoře v Prokopáku si ještě zaběhneme prohlédnout Prahu ve vycházejícím slunci. Stálo to za to, posuďte sami:

Běžci

Na vyhlídce 1

Na vyhlídce 2

Pohled  z vyhlídky

Dál přes Jinonice, Cibulku na Plzeňskou, kde je první využitá občerstvovačka (benzinka) a stoupáme nahoru směr Ladronka. Cesta probíhá v družné konverzaci (modří i růžoví a ode dneška i já už vědí). U Ladronky se připojuje čerstvá skupina a výsledek se záhy dostavuje, ke Hvězdě jde tempo opět pod šest. U Hvězdy se tempo zase uklidňuje, je to teď chvíli náročný terén a to už je na Evropskou jenom kousek.

Tady jsem plánoval nejzazší cíl, přijde mi škoda končit, když to tak pěkně jde, tak zkoumám možnosti kam až by se dalo běžet dál. Nevypadá to dobře, teď je Šárka, ŠUTR a další zabalovací místo je až Podbaba a to je daleko. Dělám nejtěžší rozhodnutí dne, nedráždím raději dále manželku a koleno a balím dle plánu. Jdu se odměnit do meka kafem a kolou a tramvají se vydávám k domovu. Na Dejvické ještě potkávám Dava, který to taky ukončil na Evropské, ale na rozdíl ode mě nevysedával u kafe, ale kousek po Evropské ještě popoběhl.

Garmin ANT+ stick jsem nechal doma, tak jenom souhrn opsaný přímo z hodinek – 25,77 km za 2:51:42 je tempo 6:39 min/km a tepovka 134.

Díky organizátorům, bylo to perfektní a na příště zkusím vydyndat delší propustku.

Filípek se právě probudil, pokračování večer. Dopsáno.

Doma na počítači ještě doplňuji odkaz na Garmina.

Rubriky: Sport | Štítky: , | 2 komentáře