Archiv štítku: Roční souhrn

Hodnocení sezóny 2015 – první část

Po konci mimořádně úspěšné sezóny 2014 to vypadalo, že sezóna 2015 poběží v zajetých kolejích. V květnu maratón, v srpnu Hostýnská osma, mezitím nějaké kratší běžecké závody, případně triatlonový pouťák. Pro zajímavost si v knihovně půjčuji Friela, pečlivě ho studuji a dospívám k názoru, že s tímhle odmítám mít cokoli společného a zůstanu u běhu.

Tento plán se sesypal v den mých 45. narozenin, kdy dostávám od manželky, inu toho Friela (kterého u mě viděla na nočním stolku), a od Filípka obrázek táty na kole a od obou povolení pořídit si kolo a dát se na triatlon. V tuto chvíli nejde vysvětlovat, že jsem to přece tak nemyslel, navíc příležitost dělá zloděje (a triatlonistu), tak studuji triatlonové termínovky a formuluji plán číslo dvě. Co nejdřív se začnu učit plavat, a pokud bude šance, že do června zvládnu 2 km na otevřené vodě, tak se přihlásím na Czechmana. Mezitím budu shánět silniční kolo, pražský maraton, na který už jsem přihlášený pojmu toliko trénikově.

S chutí do toho, kolegyně mi dohazuje trenérku na plavání a od půlky listopadu se na stará kolena učím plavat. Sonduji co a jak s kolem, ale to je v zimě vždycky problém, tak tady netlačím na pilu. V prosinci přichází další rána mému plánu, Czechman je vyprodaný. Znovu přeplánovat sezónu – ruším tedy plány na něco delšího, maximálně to bude Olympijský TT (1,5 – 40 – 10), tím pádem na PIM můžu pořádně natrénovat běh, kolo nebudu hrotit ani nákup ani trénink, o to víc budu plavat. Stručně a jednoduše plán číslo tři na první část sezóny do Pražského maratonu – obětuji běžeckou sezónu tomu, abych se naučil plavat (naučil plavat je definováno jako odplavat kraulem předepsanou vzdálenost a být schopen sednout na kolo a pokračovat v triatlonu, to jen aby to nějaký plavec nechápal chybně). Jak to dopadlo? Jako to říká Bolek Polívka o nevšímavém hezounovi – obětovat běžeckou sezónu by mi docela šlo, naučit se plavat má ještě rezervy.

Ale pojďme postupně – v listopadu jsem jenom plaval, v prosinci byl plán začít s během jako každý rok a k tomu mít navíc plavání. Záhy se ukázalo, že to tak nepůjde. Plavání se zatím vůbec nesnáší s rychlostním běžeckým tréninkem, tak se rychlostní trénink ruší.

Cyklisticky se zatím uspokojuji nákupem základního TACXu, do kterého zatím upínam manželčina treka a dávám po mnoha letech spravit svého letitého horáka.

Běžecky začíná sezóna normálně jednou hůř, pak zase líp, někdy jsem si hodně hrábl a jindy to bylo tak nějak normálně. To vše prokládáno plaváním a občasným cyklotrenažérem.

Tím se dostáváme na začátek března, konkrétně čtvrtého. To mě trenérka nechává plavat test 800 metrů. Dokončuji ho za 17:45, ale díky přepálenému začátku jsou zajímavé i mezičasy – 400 m za 8:45, s čímž můžu na akvatlon a 200 m za 4:13. Ta dvoustovka znamená, že za pouhé tři a půl měsíce tréninku jsem se na stará kolena dostal na čas, který jsem v životě nezaplaval (mám dobrou paměť na čísla a pamatuji si 4:25 ze vstupních testů na matfyz). Pro srovnání – u běhu jsem k vyrovnání výkonu potřeboval rok a půl (jakkoli jsem si vědom srovnávání nestejných malvic).

A je tu aquatlon, závod dvou rozdílných částí, který mě plavecky vrací na zem (nebo je to do vody?), ale běžecky mě katapultuje hodněvysoko. V pětku pod dvacet jsem už nedoufal. Z laufu absolvuji Josefský běh a Velkou Moravu a přihlašuji se na Hostýnskou osmu.

Vrcholem první části sezóny je pražský maraton (PIM). Natrénováno je míň než loni, ale zase by mělo být víc zkušeností, bude to stačit? Podrobná zpráva je tady, ale ve stručnosti lze říct že stačilo. Sladká tečka za maratonem a první polovinou sezóny je pořadí dle čipových časů publikované na behej.com (screenshot):
PIM-vysl
Na dotazy čtenářů odpovídám ano, je to TA Ludmila Formanová a kolikrát se člověku podaří na maratonu porazit o jednu sekundu mistryni světa? (obvyklý disclaimer o nestejných malvicích doplní p. t. čtenář sám). Tady končí první polovina sezóny 2015.

Budu ještě předělávat plán na sezónu? Naučím se plavat? Absolvuji vůbec nějaký triatlon? Koupí si Jan Tleskač kolo? Bude létající? To vše v dalším dílu hodnocení sezóny na tomto blogu. (A doufám, že dřív, než za pět měsíců.)

Rubriky: Sport | Štítky: | 1 komentář

Hodnocení sezóny 2012 – část třetí

Konečně bych měl dokončit hodnocení uplynulé sezóny, rozepsané už to mám přesně měsíc.

Shrnutí předchozího dílu. Narozením potomka jde běh na druhou (spíše ještě víctou) kolej, ale po pár měsících se situace zdánlivě uklidňuje.

Mám na paměti plány na podzimní část sezóny (půlmaraton a maraton) a vypadá to, že by to mohlo jít. V srpnu do toho buším fest, jsem na předporodním objemu – 234 km je dosti podstatný nárůst proti červencovým 134 km. Navíc se rozbíhá podzimní závodní sezóna. Tady se sluší zmínit Cimrmanovu frustrační kompozici, kde se střídá prvek očekávání s prvkem zklamání.

V tomto duchu probíhala sezóna až do svého konce. Slopenská desítka, subjektivně skvělé, podlě všech objektivních žebříčků to nejhorší, co jsem v sezóně běžel fáze očekávání, jen týden po té Dvě míle s úsměvem pojaté coby spektakulární výbuch fáze zklamání. Další víkend, další závod Strojařská desítka. Běžím to vyloženě jako test před prvním vrcholem podzimní sezóny – půlmaratonem. Subjektivně velmi dobré, objektivně to patří k tomu nejlepšímu, co jsem běžel fáze očekávání. Leč výsledek navýšení kilometráže a závodění každý víkend se dostavil, tímto závodem jsem si zraqil koleno. To znamená tréninkový výpadek právě před plánovaným půlmaratonem plánovaným za pouhé dva týdny. Před půlmaratonem koleno drží, tak jdu do toho, jako by se nic nedělo, plán na 1:40. Inteligentní čtenář blogu jistě nepotřebuje přítele na telefonu, aby odhadnul, jak dopadnul předpokládaný vrchol sezóny fáze zklamání se stupňuje. A teď přichází první rozumné rozhodnutí podzimu 2012 – sezónu nějak doklepat do Podmolíkova memoriálu. Zapomenuty jsou plány na maraton ve Stromovce, objemy zase dolů, vypouštím úplně tempové tréninky a jenom si pro radost pobíhám. Otrokovický půlmaraton – Memoriál MUDr. Josefa Podmolíka se běží za naprosto zoufalého počasí, kdy se účastní jen skalní běžci, čímž se mohu v první veteránské kategorii označit za nejhoršího ze skalních (o parník) fáze očekávání. Skončí tedy sezóna fází očekávání?

Zkusil jsem si najít, v kterých soutěžích jsem zanechal běžecké stopy. Tady je výčet, od epizodních po klíčové:

Lívancový pohár Praha Jeden start, 92 bodů, 353.-355. z 491 mezi muži.

SAUCONY Český pohár v běhu do vrchu 2012 – 27. ročník Jeden start, 14 bodů, 264. z 355 v kategorii Muži B 40 – 49 let

Moravsko-Slovenský běžecký pohár Dva starty, 256 bodů, 214. z 348 v kategorii Muži 40. Pozoruhodné je, že z prvního závodu (Rohálovská desítka) mám jeden bod a z druhého (Velká Morava) 255 bodů. Krásu čísel bohužel ocení jenom programátor-archeolog.

Lívancový pohár Zlín Sedm startů, 592 bodů, 17. z 222 celkově, 16. ze 150 mezi muži.

Celoroční soutěž běžců – vytrvalců Zlínska Deset startů, 553,94 bodů, 4. z 155 v Kategorii B.

Ten poslední bod stojí za podrobnější popis. Sice to vypadá zdánlivě skvěle, co bych za to dal na začátku sezóny, leč vše bledne při podrobnějším studiu výsledků. Za třetím v pořadí jsem zaostal o 0,08 bodu (slovy osm setin bodu), což při celoroční soutěži znamená například

  • osm metrů v hodinovce
  • méně než sekunda na pětce
  • necelé dvě sekundy na desítce

A řekněte sami, existuje lepší vyvrcholení Cimrmanovy frustrační kompozice?

Rubriky: Sport, Život, vesmír a vůbec | Štítky: , | 2 komentáře

Hodnocení sezóny 2012 – část druhá

Jak už to u seriálů bývá, nejdříve stručné shrnutí předchozího dílu. Děj vrcholí osobákem na 10 km (43:51) a ambiciózními plány na nejbližší dobu.

Nakonec je všechno jinak. Už jsem naznačoval plánovanou letní přestávku, ale zatím nic neprozradím (leckdo asi už tuší). V pátek 27. dubna vezu manželku na kontrolu (další už tuší), na kontrole po dlouhé době všechno v pořádku. Po dlouhé době jdu v klidu na páteční plavání. Po plavání (něco před pátou odpolední) zapínám mobil a nacházím nepřijatý hovor od Katky a vzápětí volá máma – Katku vezla rychlá (RZP) do nemocnice. Nemám prý panikařit, stejně bych teď nebyl nic platný (než udělají příjem a první vyšetření) a jít domů. Nějakým zázrakem skutečně nepanikařím, Katce posílám SMSku Hlavu vzhůru, jsem s tebou a jdu domů očekávat věcí příštích. Mezitím volá Katka co a jak, situace je nejasná, ale je pánbuzaplať pod lékařským dozorem. Voláme si teďka co chvíli, hlavní je bojovat proti trudnomyslnosti. Kolem deváté večerní přichází rozhodnutí – příroda si nedá poroučet, tokolýza je neúspěšná (v tuto chvíli mají jasno posluchači a absolventi lékařských fakult), mám sednout do auta a přijet. Sedám do auta a přijíždím. Cituji lékařskou zprávu 27. 4. ve 23:46 (12Honzo, včil mudruj) Z čiré PV z polohy záhlavím vybaven nezralý, ale vitální chlapec. Přišel jsi na svět dřív, než jsme tě čekali (32+2 tt), ale je tě kus – 2210 g. Filípku vítej!
Filípek

Tak v sobotu nad ránem je Filípek v inkubátoru na JIPce, máma na pokoji po porodu a táta jede domů se zkusit vyspat. Chtěl jsem dneska běžet Salašský běh. V euforii mi to připadá jako bezva nápad. V sobotu ráno (moc jsem se nevyspal, ale co už) začínám kmitat – do porodnice za rodinou a zařizovat nezbytnosti. Dopoledne mi odpolední závod vůbec nepřipadá jako bezva nápad, jsem příšerně unavený a odpískávám ho, ale aspoň se jdu večer proběhnout na svou oblíbenou trasu do lesa.

V neděli hned ráno skvělá zpráva – Filípka překládají z JIPky (jednoty intezivní péče) na IMP (intermediální pěči). Že by protentokrát seriál Vše co jste o (asistované reprodukci | gynekologii | neonatologii) vědět nechtěli, ale museli se dovědět skončil happy endem? Tady je čerstvý přeloženec
Filípek
(Velmi vzácná fotka, takový Modrý Mauritius – už na IMP, ale sondičku má ještě v pusince z JIPky.)

Ale zpátky k běhu. Za takovéto situace se běh stává zcela nepodstatný, ale přesto několikrát do týdne vyběhnu. Jenomže zatímco dosud jsem běhal hlavně na západ (směr Otrokovice), teď běhám směrem na východ (do porodnice, třeba tady) Příležitost běhat do porodnice mám celkem čtyři týdny (žloutenka, sepse, naučit se jíst), pak si slavně vezu rodinu domů. Doma samozřejmě kolotoč, narození potomka je samo o sobě zápřah, tady se navíc narodil přece jen už staršímu otci, navíc kulíšek. Přes to přeze všechno zvládám běhat (měsíční objemy padají na lehce přes stovku), sem tam nějaký závod a jen tak mimochodem zapisuji osobáky na dvě míle (13:03 – 2. června zde), 5000 m (22:38 – 20. června zde) a hodinovku (12 800 m – 9. června zde). Hodnota těch posledních dvou rekordů je poněkud snížena tím, že je to poprvé, co jsem tuhle vzdálenost běžel.

Během července se situace stabilizuje a v srpnu do toho zase začínám bušit. Ale o tom zase příště.

Rubriky: Sport, Život, vesmír a vůbec | Štítky: , | 2 komentáře

Hodnocení sezóny 2012 – část první

V listopadu 2011 jsem dal pauzu, vypustil tempové tréninky, věnoval se svatomartinskému vínu a svatokateřinské kachně s tím, že v prosinci 2011 začnu další, v pořadí třetí, běžeckou sezónu. Měl bych asi psát o sezóně 2011/2012, ale prohlásíme prosinec 2011 za odstranitelnou singularitu/chybu měření (dle vzdělání p.t. čtenářstva) a podržíme označení sezóna 2012. Jaké byly počáteční podmínky? Dosud jsem běžel čtyři závody (jednu desítku a tři půlmaratony), osobáky 10 km 00:53:39 a půlmaraton 01:49:42. Plány pro sezónu? Zatím nic speciálního, hlavně se během bavit, ono se něco vykrystalizuje.

V prosinci 2011 jsem začal s tempovými tréninky a navyšováním objemů, situaci komplikuje krátký prosincový den. O vánocích se rozhoduji pro první test a upgrade desítkového osobáku na Štěpánském běhu. Obojí vychází nečekaně dobře 44:47 znamená posun osobáku o devět minut. Bohužel, když prosinec, tak chyba měření, bylo to asi nepatrně kratší než desítka. Bude to i odstranitelná singularita? Tím formuluji plán pro rok 2012:

  • Není třeba se bát místního běžeckého poháru, nekončím s odstupem poslední.
  • Na jaře máknout na desítce. Potvrdit 45:00 na přesně změřené trati, pokud to stlačím ještě níž, bude to ještě lepší.
  • Léto vypadá na nucenou pauzu, ale to se stejně moc běhat nedá.
  • V závislosti na letní pauze – na podzim zlepšit půlmaraton a připravit se a zkusit maraton

V lednu do toho buším podle plánu a je tady další test Hulmenská desítka. Trať je přesně změřená,ale do 45:00 trochu chybí, z reportu je vidět, že si myslím, že chyběla vůle, ale ex post bych spíš vinil počasí. -4 °C fakt nejsou podmínky pro osobák.

Začátek února je komplikován extrémními mrazy, drobný výpadek mi ale nevadí a je tady další desítkový pokus na Rohálovské desítce. Zkoušet osobák na Rohálovské desítce je blbost, teď už to vím taky, ale rozhodně to stálo za to, závodní zkušenosti lze získat jenom závoděním.

V březnu přichází nečekaný zářez. Bez jakéhokoli ladění z plného tréninku, týden po Rohálovské desítce běžím půlmaraton na osobák 1:42:34, což je proti podzimním Otrokovicím posun o sedm minut. Tím plním polovinu podzimního plánu začátkem března. (Viz též Стаханов, А. Г.) A abych nezpychnul, tak si protrpím Josefský běh

Je tu duben, na jeho začátku si dávám cvičně 2 míle s úsměvem, kde jsem chycen, ale o tom později. Dost už bylo výmluv na jaro, léto, podzim, zimu a imperialismus, Hic Rhodus, hic salta. Rhodos se koná 21. dubna v Mikulčicích při Velké Moravě. Zdaleka všechno nevychází optimálně (skupina, počasí), ale přesto zapisuji regulérní desítkový osobák 00:43:51. Čas, o kterém se mi v začátku běhání v roce 2010 ani nesnilo. Z takto skvělé formy plánuji o týden později Salašský běh u nás doma, a chci to pojmout jako inverzní duatlon, dojet si na závod na kole, odběhnout to (jde o 12 km, čili je to v lajně s mou jarní desítkovou úchylkou) a na kole zase domů. Nakonec tam nestartuji. Proč? O tom třeba příště, v hodnocení druhé části sezóny 2012.

Rubriky: Sport | Štítky: , | 2 komentáře

2011 – roční souhrn

Běh – 2166 km
Plavání – 62,6 km
Turistika – 126 km
Cyklistika – 58 km

Rubriky: Sport | Štítky: | Napsat komentář