Archiv autora: Ondřej

Volkswagen Maraton Praha

tl;dr? Executive summary

Potřetí na stejném místě, letos ale za několikanásobně změněných okolností. Zaprvé má zimní příprava byla aquatlonisticko-triatlonistická, běžecké objemy jsou o něco nižší. Zadruhé kvůli MS v hokeji je maraton o týden dříve. Zatřetí rodina je doma ve Zlíně a ne jako support na trati. Začtvrté byla letos celkem zima a mám minimum naběháno za fakt teplého počasí. A ještě by se dalo dost dlouho pokračovat. Co to znamená se ještě uvidí.

Na maraton jsem se hlásil ještě v době, kdy jsem si myslel, že i tuto sezónu budu běžec. Tedy pořádně se na to připravit a excelovat. Poté, co jsem začal koketovat s triatlonem jsem byl rozhodnut ho odběhnout bez speciálního ladění coby předtriatlonový test. Pak to ve mně začalo hlodat a nakonec asi šest týdnů před maratonem přecházím na obvyklou maratonskou přípravu. Všechny čtyři klíčové tréninky (30 km MT+20, 35 km MT+20, Yassův test a 25 km MT) absolvuji rychleji než loni asi o 5 sekund na kilometr při vyšší tepovce ale subjektivně stejné námaze. (OK, těch 25 km MT bylo jenom 22,5 km pro naprostou ucpanost pražské cyklostezky). Co to znamená se ještě uvidí. (MT – maratonské tempo 4:50 – 5:00 min/kim, MT+20 o dvacet sekund na kilometr pomaleji než předchozí).

V sobotu ráno si jedu do Prahy pro číslo vlakem. Dostávám pěkné číslo 2503, které jest prvočíslem. Poprvé poběžím maraton s prvočíslem. Co to znamená se ještě uvidí.

Při rozbalení dostávám šok. Loni jsem začínal z koridoru G a čekal jsem něco lepšího, ale písmeno D na čísle mi na chvíli vyrazilo dech. A protože s vyraženým dechem se maraton špatně běhá tak se zhluboka nadechnu a pátrám, co za internetové hrdinství jsem spáchal, když jsem se přihlašoval. Není tomu tak, hlásil jsem se s předpokládaným časem 3:25. Tím mám jasno o tempu a taktice. Začínám tempem 4:51 na cílový čas 3:25, aby nikdo nemohl říci, že jsem kecal. A pak jsou v podstatě tři možnosti jak pokračovat. Buďto mám natolik natrénováno, že to udržím celou dobu (nepravděpodobné). Nebo budu postupně zpomalovat na čas někam pod 3:30 (toužebně očekávané). Nebo chcípnu a zpomalím nikoli postupně (tomu bych se rád vyhnul). Jak to dopadne se uvidí.

Opět odbočka neboli paralelní úvod. Po loňském maratonu se celkem diskutovala správná taktika na maraton a dospěl jsem k názoru, že pro mě a v květnu je nesmysl snažit se o rovnoměrný split, že optimální pro mě je druhá polovina asi o tři minuty pomalejší než první. Tímto děkuji Petru Kaňovskému, že si dal s daty tu práci a zpracoval je. Další dvě změny jsem udělal v tom, že mezičasy si budu mačkat ručně podle kilometrovníků a poběžím bez tepáku.

Ráno se budím před šestou, kontrolní vážení ukazuje váhu asi o jeden a půl kila víc než loni. Ajajaj, něco z toho bude asi plavecké plecko, ale dost tam asi zbude i na programátorský bůček. Snídám a vydávám se do na start. Ráno není taková zima jak to původně vypadalo, tak si jako předstartovní záhřevnou vrstvu beru staré pyžamo. Jsem asi jediný maratonec, který přišel na start v pyžamu. Nezvyklé pro mě je, že do koridoru nejdu do Celetné, ale přímo na Staroměstské náměstí. Nikam nespěchám a v koridoru se stavím spíše dozadu. V devět je odstartováno, na startovní čáru mi to trvá něco přes minutu a jdeme na to. Letos je začátek jednodušší, nemám před sebou všechny pomalé štafety, až na pár výjimek jsem mezi svými.

Na začátku Na začátku – kousek před pátým kilometrem. Je to dost husté, ale není to tak zoufalá kličkovaná jako loni. Na pětce jsem byl s vodičem na 3:30 téměř stejně, on pak přece jen trochu zvolnil.

pace
Další fotky nemám, ale mám tady zajímavý graf, který srovnává moje tempo loni a letos. První pětku jsme si popsali, poběžme dále. Druhá pětka se mi běží v pohodě, až na to, že si musím odskočit. Při maratonu se mi to stalo poprvé, ale všechno je jednou poprvé. Nezvyklé ve srovnání s loňskem je i to, že piji už na první občerstvovačce na šestém kilomteru. Třetí pětka – zpátky v centru, tady se to konečně trochu roztrhá a dá se volně běžet. Pořád držím plánované tempo, ale cítím, že někdo nahoře začíná přitápět. Čtvrtá pětka už začíná být ouvej. Je obrovský rozdíl, běžím-li ve stínu nebo na sluníčku. Nohy hlásí hlavě, ať se psychicky připraví na DNF. Hlava vzkazuje tělu, že nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko.

Pátá pětka na Smíchov. Půlmaraton je za 1:43:00 (oficiálně 1:42:59), to by na maraton pod 3:30 mělo stačit, ale obávám se, že nebude. Tempo vadne. Šestá pětka a psycho Smíchov. O pět kilometrů dříve než loni mám občerstvovačky jako pochoďák, ale kilometry bez občerstvovaček pořád sázím pod 5:00. Najednou se někdo smiloval a zatáhlo se a začíná trošičku profukovat. Přesto cíl 3:30 odepisuji, ale jsem přesvědčen že dokončím plusminus jako loni. Sedmá pětka ze Smíchova do Holešovic, tak už jsou přes pět všechny kilometry, na druhou stranu nijak moc. Osmá pětka je nejhorší, tři občerstvovačky zdrží a sil už není, loni jsem tady ztratil závod. Letos ho mám už dávno ztracený. První kilometr za 5:09 s občersvovačkou je skvělý, druhý za 5:17 je z celé pětky nejhorší, je to nahoru na most, tak to není taková bída. Teď už to půjde dolů kopcom a na Rohanském nábřeží nebudeme mít letos šílený protivítr. Na osvěžovačce na 38. kilometru mě předbíhá vodič na 3:30. Chvíli se ho držím, v pohodě udýchám, sil je taky dost, ale přehřívám se, tak ho pouštím. Poslední občerstvovačka, rozhoduji se v klidu napít, kousek za ní je čtyřicátý kilometr. Mačkám mezičas – poslední tři kilometry byly za 15:33 to je průměr 5:11 i s osvěžovačkou a občerstvovačkou.

Co je ještě lepší, na čtyřicátém kilometru jsem pod 3:19:00, stačí maličkost, dát zbytek tempem 5:00 a lepším. Po čtyřiceti kilometrech Hic Rhodos, hic salta. Loňská zkušenost se mi hodí, Těšnovský tunel makám a při výběhu z něj přichází správný čas pro můj oblíbený taktický manévr – napálit to do posledního kopce a makat až do cíle. Kostky na Dvořákově nábřeží nevadí, v náběhu do Pařížské předbíhám znovu a naposled vodiče na 3:30 a letím až do cíle. 3:29:32 mi ukazuje Garmin, tak to bylo nakonec ještě s velkou rezervou. Oficiálně 3:29:30, čili ještě o víc je to míň.

V cíli medaile, termofólie, cílová taška a bolavé nohy. Telefonát domů a Celetnou na cílovou občerstvovačku na Ovocném trhu. Cpu se pomeranči a dopíjím vodou. Vyzvednout v šatně batoh a nacvičená chůze po schodech obouruč do metra a domů.

Jak to dopadlo? 3:30 padlo, tedy úspěch, přestože to tak dlouho nevypadalo, tedy dvojitý úspěch. Srovnám-li se s loňskem, tak bych řekl, že loni jsem měl lepší nohy, letos lepší hlavu a to rozhodlo. V bodech bych to viděl příčiny úspěchu asi takto

  • Štafety nebyly nacpané všechny vpředu, ale byly rovnoměrně rozmístěné, takže to bylo bez špuntu. Velký dík organizátorům za tuto změnu.
  • Startoval jsem hodně zepředu. Loni jsem to měl 4 minuty na start, letos lehce přes minutu.
  • Opustil jsem myšlenku rovnoměrného či snad negativního splitu. Druhá půlka byla o 3:32 pomalejší než první.
  • Poslední, ale nejdůležitější. Maraton bolí. Pochopil jsem: It’s not a bug, it’s The Feature.
  # # Muži # M45 Čas Δ T Tempo
Km 5 1120 1043 154 00:24:15 00:24:15 4:51,00
Km 10 1152 1074 167 00:48:37 00:24:22 4:52,40
Km 15 1118 1046 156 01:12:57 00:24:20 4:52,00
Km 20 1142 1069 157 01:37:31 00:24:34 4:54,80
Km 25 1112 1045 152 02:02:12 00:24:41 4:56,20
Km 30 1061 992 142 02:27:19 00:25:07 5:01,40
Km 35 975 912 132 02:52:49 00:25:30 5:06,00
Km 40 945 881 125 03:18:50 00:26:01 5:12,20
Finish 900 840 124 03:29:30 00:10:40 4:51,57
Celkem 900 840 124 03:29:30 4:57,90

Executive summary

  • Organizace? Následováníhodná.
  • Kdy bylo nejhůř? Před půlkou v Nuslích.
  • Kdys začal věřit v dokončení? Na Smíchově, když se zatáhlo.
  • Za kolik? 3:29:30
  • Spokojenost? Ó velmi ano
  • Kdys začal věřit v dobrý čas? Na čtyřicátém kilometru.
  • Kolikátý? 900. z 5874 dokončivších a 6177 prošedších prvním mezičasem na 5 km.
  • Kolik? 42,195 km, převýšení nestojí za řeč.
  • Jsi normální? Ne.
  • Za rok zase? The answer, my friend, is blowin‘ in the wind
Rubriky: Sport | Štítky: , , | 2 komentáře

Velká Morava v trojroli

Závod v Mikulčicích u Hodonína, který byl původně naplánován už na loňský rok, ale nějak to nevyšlo. Má to být premiéra rodinného běhu, aneb běží celá rodina. Pro rodiče je tam rovinná přesně změřená desítka (o tom, že tam fouká vždycky proti se raději nezmiňuji) a pro Filípka krátká trať pro nejmenší. Bereme s sebou prarodiče, aby pohlídali Filípka až poběžíme s Katkou my.
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Takhle jsme vypadali před startem, Filípek už má startovní číslo, my máme do startu ještě dost času.

Vodič

Filípkův závod byl nejdřív, moje první role byla vodičská.
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Tady to ještě jde, podle mého zvyku to poběžíme úplně z vnějšího okraje a jsme připraveni ke startu a zkoumáme díru, ze které fučí vzduch ze startovní brány. Bohužel se start nějak zasekl a to u těch nejmenších je dost problém, objevují se slzičky a jak brečí jeden, tak už se to sype.

DSC_0506
Konečně je odstartováno a nelekáme se výstřelu a běžíme. Filípek běží zcela samostatně, vedu ze zadu jen pro jistotu. A je tu cíl.

DSC_0510
V cíli cena, ale taky velký stesk po mámě. Máma se našla, konec dobrý, všechno dobré.

Závodník

Druhá role je závodnická. Nihil novi sub sole – jsem namlsaný pětkou při akvatlonu, osobák je letitý, chci to běžet někam ke 41 minutám, pokud by se sešlo všechno najednou tak ke čtyřiceti.
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Všechno najednou se rozhodně nesešlo, jako obvykle tu fouká a to zásadně proti. Dělám co můžu…
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
… a v cílové rovince už mám dost. Nakonec je z toho čas 41:08, o trochu horší, než jsem čekal, ale je to osobák a to se počítá.

Trenér

Současně s mou rolí závodnickou probíhá má premiéra v roli trenérské. Katka si to chce taky zkusit, tak jsme spolu na jaře běhali. Natrénováno má dost, ale klíčová otázka zní, má to zkusit běžet pod hodinu? Nabízím vodičství, ale nechce, mám si běžet svoje, ona si poběží taky svoje. Vychází to dost na hraně, ale nakonec vydám pokyn, ať zkusí držet tempo 6:00 min/km, chytne se nějaké skupinky a rozhodne se podle okolností.
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Tady je po dvou kilometrech, to samozřejmě netuším, jak na tom je. Vidím ji kousek před obrátkou, pěkně ji to jde a je vzorně zašitá ve veteránské skupince. Je zřejmé, že na obrátku doběhne a pak jí nezbude než to dát do cíle, trať je totiž uzavřená.
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
V rámci svého výklusu jí běžím naproti, potkávám je asi kilometr před cílem…
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
…tak se připojuji. Ve skupince Gbeskí strýci už se drží jen silou vůle, evidentně bylo tempo dobře zvoleno. Jenom to nebylo tempo na desítku za hodinu, ale výsledný čas je 55:59 – naprostá bomba a moje trenérské selhání. O to větší dík patří Gbeským strýcům.

Závěr

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Příjemně strávené rodinné dopoledne na pěkném závodě. Díky organizátorům a Gbeským strýcům.

Rubriky: Sport | Štítky: , | 1 komentář

Nabídka, která se neodmítá

Jak jsem dříve psal, letos nejsem ten běžec (podrobnosti budou následovat), ale když přišla možnost si zopakovat nejokomentovanější sportovní výkon loňského roku, nešlo odmítnout. Registrace se povedla zcela hladce, doma mi to prošlo ne tak zcela hladce, příkaz na zaplacení startovného jsem právě poslal…

… tak na shledanou 8. 8. v Rajnochovicích.

…dokazují, že předivo časoprostorového kontinua je nejen zakřivené, ale přímo uhnuté. Douglas Adams

P. S. Letos bylo vyprodáno za čtyři hodiny.

Rubriky: Sport | Štítky: , | 1 komentář

Josefský běh

Počtvrté na Josefském běhu, tentokrát jedu sám předem trolejbusem, pokud vyjde počasí, tak za mnou přijede zbytek rodiny později. Letos je registrace elektronická, tedy s nepatrnou frontou, ale času je dost. Oblečený jsem z domu, nechávám v klubovně batůžek s věcmi a jdu se rozklusat. Letošní Josefský běh patří k těm chladnějším, poběžím to v dlouhém, na nohách trailovky, přestože je to skoro celé asfalt, tak začátek a hlavně konec je dosti drsný terén. Opět je překonán účastnický rekord, bude nás na startu 129. Trochu mám strach, jak se poskládáme na začátku v úzkém stoupání.

Je odstartováno a nabíháme do prudkého stoupání.

První stoupání Naštěstí mají všichni rozum, na předbíhání bude ještě dost času.

Za prvním stoupáním
O chvíli později už se volně dýchá a tak to půjde až na obrátku a zpátky. Tady je perfekní asfalt, ale i dál není povrch vůbec špatný. S Bobem se držíme skoro až k obrátce. Před obrátkou mi trochu cukne, po obrátce jdu naopak před něj já. Nahoře na pasekách fouká po obrátce proti, tak se snažím docvaknout předchozí skupinku a skoro se mi to podaří. V seběhu tentokrát moc neztrácím, skoro bych řekl, že vůbec. Slyším, že mě někdo stahuje, je to Pavel Gabrhel, víceméně překvapení, že mě bere až teď. Před posledním stoupáním přichází můj oblíbený taktický manévr, totálně to napálím a předbíhám. Klesání je delší, než jsem myslel, ale přesto jdu do závěrečného padáku ze skupiny jako první, což bylo dokázati.

Poslední zatáčka Letím do poslední zatáčky aneb proč je dobré mít terénní boty. V cílové rovince mi fandí Katka a Filípek, kteří mezitím přijeli i přes ne zcela příznivé počasí.

V cíli Do cíle jsem nakonec přivedl pěknou skupinku.

Není ani velký čas na vyklusávání, chvíli po mém doběhu startuje Filípek. Dneska má na programu obrátkovou trať, ale padl na něj nějaký splín, na startu se chce chovat.

Po startu Nakonec se ale rozběhl a po obrátce to bylo i s úsměvem.

Táta v cíli za 42:30, což je 39. místo ze 129 a 11. z 28 v kategorii. Oproti loňsku o 53 sekund rychleji a to hlavně v sebězích. Filípek v čase nějakém třetí ze čtyř.

Rubriky: Sport | Štítky: , | Napsat komentář

Aquatlon Zlín 2015

U dnešního příspěvku vůbec nevím, kde bych měl začít, asi těch úvodů napíšu víc.

Nejdřív začnu tam, kde jsem skončil minule. Letos nejsem ten běžec, protože jsem (budu): tři dva jedna včil – hen ten *tlonista. Tak a je to venku. O tom proč, jak a kdy možná sepíšu pikantní příspěvek. Nicméně v listopadu jsem začal intenzivněji (až třikrát týdně) plavat. Plaval jsem i dřív a to i kraul, ale to předchozí budu muset v trénikovém deníku přepsat na koupání. Změninly se dvě věci, zaprvé mi kolegyně dohodila trenérku, s čímž souvisí zadruhé, že tréninky jsou hodinu ve vodě a ne hodinu od turniketu k turniketu. Poté, co jsem v listopadu a prosinci několikrát vypil bazén při pokusu o technická cvičení, to začíná pomalu vypadat co k čemu. 4. března plavu na tréninku test 800 m. Pochopitelně přepaluji, ale dokončuji ho za 17:45 a na čtyřstovce jsem za 8:45 ale je rozhodnuto, s takovýmto časem můžu na konci března na zlínský aquatlon.

Odbočka, aneb paralelní úvod. Aquatlon je triatlon bez kola, tedy jenom plavání a běh. V našich zeměpisných šířkách se jedná o oblíbenou zimní kratochvíli triatlonistů, odplave se to v bazénu, když nemůžou na kole, tak to zkusí bez kola milý Marconi, a na konec se trochu proběhnou. To by mi vzhledem k absenci kola a dep mohlo jako úvod do *tlonů vyhovovat. Na rozdíl od běhu a triatlonů je tady jeden zádrhel – neexistují masovky ani pouťáky-hnojáky, ale jenom závody Českého poháru. To typicky bývá 400 m plavání v bazénu po rozplavbách po dvou v dráze a 5 km nebo 5000 m běh buď Gundersenem, nebo hromadný start. Se svým plaveckým časem (na nějž jsem dost hrdý) budu samozřejmě na takové akci lemovat výsledkovou listinu, ale nebudu s odstupem poslední, tak to se dá. Když jsem začínal běhat, tak to taky lepší nebylo. Na posledním tréninku diskutuji s trenérkou cílový čas a ona si myslí, že by to mohlo být za 8:15 – 8:25, já se tipuji na 8:25. Podle běžeckého trenéra (sebe sama) určuji celkový čas. Cokoli pod 28 nebo přes 30 je bomba, takže optimálně něco mezi tím, pod 29 by to mohlo klapnout.

Registrace probíhá už v pátek, jedu se zaregistrovat, abych v sobotu neměl fofr. Za 450 korun dostávám tašku se vším potřebným, tedy hlavně startovním číslem a čipem na běh, ale překvapivě bez zichrhajcek na startovní číslo. Asi mají všichni *tlonisti přehazovačku. Nevadí, použiji z vlastních zásob. Ráno už jdu najisto, za 200 korun zálohy fasuji čip na skříňku, převlékám se a provádím všechny předbazénové činnosti. Při příchodu na bazén zírám, je nataženo osm drah a ve všech se rozplavávají závodníci, zhusta děti. Ačkoli, pokud je toto rozplavávání, pak se obávám, že jsem si spletl podnik. Nakonec ale do jedné volnější a pomalejší dráhy vlezu, aspoň stovku se rozplavu.

Před plaváním Probíhá technická rozprava, to z běhu neznám. Celkem nic, co by nebylo oznámeno v propozicích, ale jako formální zahájení závodu proč ne. Kdo mě najde na fotce?

Nejdřív startují děti na tratích 100 a 200 m. Od dorostenců dál se plave 400 m (a poběží 5000 m). První rozplavba je nejpomalejší (dle nahlášených očekávaných časů) a v ní nacházím své místo já. Uvědomuji si, že svůj poslední plavecký závod jsem plaval před pětatřiceti lety. Ještě před startem mě rozhodčí nepouští do vody s Garminem, tak to bude bez záznamu. Zatímco děti startovaly všechny (skoro) z břehu, tak v naší rozplavbě se najde pár jedinců, kteří na to půjdeme rozvážně z vody. Je odstartováno a celkem to jde, mám radost, jak mi to jede. Celkem to jde až někam na 200 metrů, kde potupně chcípám a předplavávají mě i prsaři. A nejrychlejší z nejpomalejší rozplavby mi dávají kolo. No konečně jsem v cíli, z naší finišující skupinky poslední, ale není odkud brát. V cíli jsem za 8:35 a podle dráhové rozhodčí jsem byl na dvoustovce za 4:05. Tedy mé pocity přesně odpovídají objektivnímu měření. Zklamání, frustrace, no prostě bomba.

Plavání za 08:35,3 znamená průběžně 60. místo z 62 celkově a 9. z 9 v kategorii o parník za osmým. Výhoda tohoto umístění je, že v běhu se to může jenom zlepšit. Teda doufám. Je před půl jedenáctou, běhá se až po jedné, tak jedu domů přijít na jiné myšlenky.

Odbočka aneb další úvod. Když jsem začínal v listopadu s plaveckým tréninkem, tak jsem cílil na tenhle aquatlon (tedy pokud se naučím plavat). Domníval jsem se tehdy naivně, že bych běžeckou část mohl pojmout jako další pokus o pětku pod dvacet. Dokonce se mi líbil cíl dát běžeckou část rychleji, než to vítěz dá celé, což vede na stejnou úlohu (optimálně pětku pod dvacet). Moje naivita se ukázala po několika plaveckých trénincích, které se dobře snášely s objemovou a silovou běžeckou přípravou, ale s jakýmkoli rychlostním tréninkem vytvořily to, čemu my pasáčci nul a jedniček říkáme mutex. A pětka bez rychlostního tréninku rychle odběhnout nejde. Tak jsem operativně posunul cíl na nějakých 20:30 (to je tempo 4:06), to bych měl dát ze zkušeností. Konec odbočky.

Z bazénu jsem odjížděl unavený, domů přijíždím naprosto zbitý. V tomhle stavu mám běžet pětku, která bolí i zcela svěží organismus? Co já tam budu dělat bez věže? No bóže, tak to bude celkově přes třicet. Pohraji si doma trochu s Filípkem, ten jde obědvat a spát a já se chystám na návrat na místo činu. Bleskový psychologický autoprůzkum ukazuje na zajímavé rozdvojení osobnosti. První polovině se tam nechce, ale je jí líto, že dala tolik peněz za tak krátký čas zábavy. Druhé polovině se tam taky nechce, ale zajímá ji, jestli bude druhá část závodu stejně slabá jako první. Kromě toho mám číslo a čip, tak tedy jedu.

Na stadionu mládeže už to žije, je vyvěšeno průběžné pořadí, kde se potvrzuje moje průběžné pořadí. Podle časového rozvrhu poběžíme my chlapi úplně poslední, tak doufám, že nepoběžím úplně poslední já. Při předchozích bězích (žáci a ženy) se rozklusávám, je optimální běžecké počasí, trošku fouká, ale třeba se udělá pěkná skupinka. Ve 14:13 po jmenovité prezentaci je odstartováno. Z loňska si samozřejmě moc dobře pamatuji, jak běžet 5000 m za 20 minut. To je náběh (půlkolo) za 48 sekund a pak každé jedno další kolo za 1:36. Ale to se mě letos netýká. Mačkám si mezičasy ručně, náběh je obvykle přepálený za 44 sekund, tak trochu zvolňuji, pak zvolňuje celá skupina příliš, tak jdu potáhnout tempo, vypadá to na klasickou přepálenou pětku. Na konci rovinky jsem střídán tak se pověsím… A ono to zatím pěkně držíme pod 1:36.

Se schovávámSe schovávám ve čtyřčlenné skupince. Naprosto strojové tempo tahá číslo 117 Pavel Stehlík. A furt to tam sázíme po 1:36. Na metě 4000 m nevydržím a podívám se na hodinkách na celkový čas – 15:40 a nějaké drobné. Tak teď hlavně nevytuhnout. Ale v běhu mám na rozdíl od plavání už něco za sebou a dvě a půl kola je pohoda.

Zleva: Pavel Stehlík, Ondřej Pokluda, Emil ZátopekZleva: Pavel Stehlík, Ondřej Pokluda, Emil Zátopek

Zvládnu i trochu zafinišovat a je z toho v běhu fantastických 19:37,01 (bomba osobák) je 28. místo z 62 celkově a 6. z 9 v kategorii. Celkově pak 28:12,31 je 50. z 62 celkokvě a 8. z 9 v kategorii. Z výsledku jsem natolik v rauši, že se zapomínám vyklusat (večer sednu aspoň na trenažér), jdu se najíst (vítězné šišky s mákem) a jedu domů.

Celkové dojmy? Aquatlon rozhodně ano, zvlášť takhle u komína, po republice za ním asi jezdit nebudu. Organizace pěkně odsýpala, takže za rok zas. To plavání trochu potrénuji.

Odkazy:

P.S. Zichrhajcky byly na stadionu, vlastní zásoby bych nepotřeboval.
P.P.S. Tak pětku pod dvacet bychom konečně měli, ale těch 19:30 nebylo daleko…

Rubriky: Sport | Štítky: , | 1 komentář