Archiv autora: Ondřej

Josefský běh se letos posunul až na konec března. Je vedený jako desítka, ale do deseti kilometrů mu něco chybí, ale to mu naopak přebývá na profilu. Tím, že je to až koncem března znamená, že to musím jít už z plného maratonského tréninku. Cíl je dát to pod 45.

Celý týden jsem slaměný, což má pro závod dvě neblahosti, jednak toho hodně naběhám a půjdu na závod trochu zatavený, a pak po závodě budu muset spěchat za rodinou do Prahy. Ráno jedu o něco dříve než obvykle, parkuji u Kauflandu a oblečený v závodním jenom s igelitkou jdu na místo startu. Přesto, že jdu dost brzo potkávám lidi s dost vysokými startovními čísly. Místní zahrádkáři mě posílají zkratkou přes zahrádky a u registrace je první překvapení – žádná samoobsluha, ale obsluha Ondra Němec a Pavla Višněvská. Za 30 korun dostávám nejen číslo, ale i čepičku s logem seriálu a lístek do tomboly. Tý jo. Tak uložit igelitku a rozklusat. Procházím kolem startu a nevěřím svým očím podruhé – kompletně vybavená občerstvovačka po doběhu. Tý jo podruhé. Jak tak zevluji, ptá se mě Pepa Sedláček, jak odemknout tlačítka na Garminu 910xt, která si omylem zamknul. Nevím, ale na mobilu mám nouzový internet, tak to zjistím, je to podržet Mode a šipka nahoru. Ale Pepa na to mezitím přišel sám. Tak rozklusat a jde se na to, trasa je stejná jako loni. Nějak se porovnat na startu a jde se na to.

Stoupání kousek po startu, poměrně prudké a úzké. Nikam se moc necpu, tady se to ještě nerozhoduje.

Vyběhli jsme prudký stoupák, teď je to už jenom mírně do kopce a je potřeba do toho začít šlapat. Těch 52 kilometrů od úterka do pátku se projevuje, tahám to z únavy. Na maratonu se to může hodit.
Teď jsme asi o další kilometr dále, furt mírně, zato vytrvale do kopce. A stejně jako loni je tady lama – rozvázáná tkanička, však ji někde zavážu. Zhruba na třetím kilometru se trať láme a začínáme sbíhat směrem na Příluky. Nejdřív mírně pak prudčeji…
… a až je to fakt krpál, přichází otočka a má se běžet to samé zpátky. Letos ale vidím na otočce něco, díky čemu jsem to překvapením málem neubrzdil. Občerstvovačka. Tý jo potřetí, na to tady nejsme zvyklí, ale pánbu zaplať za ni. Já osobně ji probíhám, ale běžci kolem nepohrdnou a když si vzpomenu na časy, když jsem běhal desítku hrubo přes padesát, jak by se mi tenkrát bývala hodila. Cestou dokopce předbíhám ty, kdo mě předběhli cestou dolů. Aha, měl bych něco udělat s tou tkaničkou, ale bota zatím drží, běžím dál. Už jsem na vrcholu, teď je to jenom tři kilometry skoro pořád dolů, tak jedem. Poslední kopeček nahoru, dneska běžím sám, tak nikoho nesetřásám a poslední prudké klesání dolů, trochu docvakávám předchozí skupinu. Poslední ostrou pravou zatáčku…
…jsem vybral a makat posledních sto metrů do cíle. Teď už běžím tak rychle, …
…až utíkám fotografovi ze záběru, navíc mi to sfouklo čepičku, ale zachytávám ji…
… a je tady cíl. Konečně si můžu zavázat botu. Čas dle Garminu 43:23, úkol splněn.
Bohužel povinnosti volají, čeká na mě cesta do Prahy, tak se nezdržuji a vyklusávám s igelitkou k autu. Tentokrát mě to dost mrzí, že jsem nemohl zůstat. Někdy příště.

V potvrzený čas 43:23 (loni 46:26, předloni 48:16) znamená 50. místo ze 105 (loni 42. z 64, předloni 45. z 63), v kategorii 9. z 18 (loni 8. z 10, předloni 8. z 11), tedy posun do první poloviny jak celkových výsledků, tak kategorie.

A nakonec ještě video (od Jirky Kozubíka)
v čase 5:45 je vidět, že mi skutečně chtěla uletět kšiltovka.

Odkazy

• Stránky organizátora
• Fotogalerie prochisport
• Fotogalerie první část
• Fotogalerie druhá část
• Fotogalerie Zbyňka Rašky
• Fotogalerie Františka Rašky
• Zápisky z Josefského běhu 2012
• Zápisky z Josefského běhu 2013

aneb pocta velkému učiteli
aneb závod s prvky fartleku
aneb tentokrát jsem to opravdu nečekal

Závod kam tak nějak patřím. Běhá se na podzim a na jaře, dosud se běžel pětkrát, z toho já jsem ho běžel pětkrát, z toho čtyřikrát za osobák. Na rozdíl od Prusinovic se mi závod celkem hodí do plánu, naopak se mi nehodí do rodinného programu. Ten ale překopávám tak, že v sobotu dávám Prahu na otočku, abych v neděli mohl běžet. Přicházím tím o dvě míle, ale půlmaraton je přednější. Trať je klasická, osm a tři čtvrtě kolečka zvícího necelých 2,5 km. Jinými slovy osm skvělých možností to zabalit, kdyby to nešlo. To ale nemám v plánu.

Po deváté hodině parkuji u Madal Balu a jdu se registrovat. Mailem odeslaná přihláška je nalezena, platím 80 korun a dostávám číslo 58. Převlékám se, rozhoduji se pro dlouhé nahoru a tříčtvrťáky a jdu se rozklusat. Je nejvyšší čas stanovit závodní strategii. Jdu to tentokrát fakt z plného tréninku, čili žádný osobák neplánuji. Rozumné by asi bylo tempo 5:00 jako test maratónského tempa. Vzhledem k Rohálovské desítce minulý týden by možná nebyl od věci bezambiciózní trénink tempem 5:15. Nakonec vítězí ješitnost, garminovskému panáčkovi nastavuji tempo 4:40 s tím, že mu zkusím utéct a jít co nejblíže osobáku (tempo 4:33). To už je ale čas startovat. Obvyklý problém,co s bundou (start je jinde než cíl, obvykle jsem u startu dal někomu bundu, ať ji donese do cíle) řeším po vzoru velkého učitele. Je odstartováno a opět nechme mluvit obrázky

na této fotce jsem ten zhruba uprostřed… ten v tom oranžovém tričku… s čelenkou… no prostě ten s bundou kolem pasu. S bundou běžím první neúplné kolo, tempo je vysoké (sub 4:20) v náběhu do druhého kola bundu odhazuji a výsledek se dostavuje – zpomaluji. Vím, že korelace neznamená kauzalitu, ale hypotéza je to každopádně zajímavá.

Perfektně sehraný tým na občerstvovačkách. Moc jsem je tentokrát nepotřeboval (jen třikrát). Okruhový závod vybízí k použití vlastního občerstvení (na lavici vpředu), až to jednou poběžím na krev, tak si ji tam dám taky, zatím mi stačí voda poskytnutá organizátory.

Doprava na trati byla omezena (auta zastavována a pouštěna pomalu, nebyl nejmenší problém). Se sporadickou MHD moc dělat nejde, tady jsem se zrovna vyhýbal trolejbusu přítele Marconiho.

Carbonex do sebe a zavlažovat. Přesto teplota roste a tempo vadne. S tím by to chtělo něco udělat. Je jasné, že se mi to nevyplatí, ale kolem desátého kilometru se chytám Agnikany Šenkýřové (na podzim tady běžela sub 1:30), která mě předbíhá s tím, že ji zkusím nějakou dobu uviset

tohle je asi o 1,5 km později. Ještě visím, ale z výrazu tváře (mé) vidět, že dlouho už neuvisím. Mimochodem – dvanáctý kilometr za 4:20 – jasný fartlek. Tak to zase běžím sám, ale kupodivu žádná tragedie, ten fartlek mě nezabil, anóbrž nakopl. Kousek po náběhu do předposledního kola slyším z cíle velké haló, to znamená, že vítěz je v cíli. Nedal mi dvě kola, ale bylo to dost těsné, docela do toho šlapal. Docela pomáhá i, že předbíhám o kolo lidi, které jsem nebyl zvyklý předbíhat o kolo. Ke konci se nám tvoří zase menší skupinka. Při náběhu do posledního kola si uvědomuji,že jsem právě propásl poslední, osmou, možnost to zabalit. Říkám spoluběžcům, že to už dáme, a začneme do toho zase šlapat. Na oficiálním 20. kilometru jsem s přehledem pod 1:30, osobák je jasný, bude to stačit na 1:35? To v tuto chvíli nejsem schopen spočítat, ani odhadnout. Co není v hlavě musí být v nohou, nakopávám finiš.

Pozor při náběhu do cílové rovinky, po 21 km asfaltu se jde na trávník, ať to ještě neskončí zraněním. Obvyklý cílový škleb … a je to tam 1:34:40. Tentokrát jsem to opravdu nečekal.
Rychle napít a jdu vyklusat jedno kolo v protisměru, přičemž povzbuzuji ty, co jsou ještě na trati. Rozumím jim velmi dobře, na podzim 2011 jsem tu začínal časem 1:54:27. Pak převléknout, oběd a vyhlášení výsledků.

Čas je potvrzen oficiálně 1:34:39 to je 43. místo ze 114 mužů. To je posun osobáku o 1:12. Celkově ani kategorie se nevyhlašují, ale musí se to stejně počítat kvůli poháru, takže celkově 45. ze 135 v kategorii M40-49 13. z 29. Porovnání s podzimem nedělám, ty jarní závody jsou nabušenější.

• Fotky od Zbyňka a Františka Raškových
• Stránky závodu u SCMT, výsledky a fotky

Správná odpověď na soutěžní otázku je 04:33,35 min/km.

Rohálovská desítka se mi do programu moc nehodila, priorita na jaro je jasná – Pražský maratón, bylo by tedy potřeba spíš nabíhat objemy, navíc tréninku rychlosti jsem moc nedal. Na druhou stranu je to typ závodu přesně podle mého gusta – organizátor zapojí celou obec a všichni – organizátoři, závodníci i diváci si to skvěle užívají. Navíc Ondra Němec nás osobně zve jak v Hulíně, tak na Svahoch a to je pak těžké říct ne. Doma řešíme, kdo všechno pojede, nakonec vzhledem k nejisté předpovědi počasí jsem vyslán reprezentovat rodinu sám.

Vyjíždím raději o něco dřív, kolem desáté přijíždím do Prusinovic. Příjezd je tradičně dobře zorganizován – první dobrovolník mě posílá na příslušné parkoviště, druhý dobrovolník mi tam pomáhá zaparkovat. Jdu se registrovat za 150 korun je stratovní číslo, vázička, nášivka a gulášenka. Dostávám číslo 169. Někdy medituji, jestli dopadnu lépe než podle startovního čísla, při předpokládané účasti 500+ to tedy dneska rozhodně nehrozí. První úkol splněn, teď mám chvíli čas, tak jdu pofandit těm nejmenším, běhají pěkně a letos navíc vítězové běhají samostatně a ne jsouce taženi rodiči. Sláva jim. To už je pomalu čas se převléct a jít předvést stejné odhodlání na trati jako ti nejmenší. Parkuji u tělocvičny, tak to mám převlékání s komfortem a v suchu, rozhoduji se pro dlouhé triko, dlouhé elasťáky a na nohy osvědčené Kinvary. Trochu rozklusat na cestě na Hlinsko a jde se na to.

Z předloňska si pamatuji, že se hlavně nazačátku špatně předbíhá, cpu se hodně dopředu, samozřejmě ne do první brázdy. Vidím vpravo ode mě Bob Holeš, tak ta chvilka před startem rychleji ubíhá. Je oznámen účastnický rekord v podobě 576 běhuchtivých duší. Těsně před startem se podívám vlevo a tam Petr Staněk jsem tedy ve známé společnosti. Těsně před polednem je odstartováno, na startovní čáře spouštím stopky, rozdíl mezi OT A RT bude tentokrát minimální. Dál nechť mluví obrázky

Chvíli po startu. Jsem zhruba uprostřed obrázku v oranžovém tričku. Následuje krátké kolečko obcí, dost předbíháme, možná to chtělo na startu ještě více dopředu, probíháme znovu startem a jdeme na druhé delší kolečko obcí.

Někde ve druhém kolečku asi po kilometru, necelých devět před sebou, tady je ještě veselo. Obíháme druhé kolečko
a zhruba na druhém kilometru probíháme opět startem. Teď nás čekají čtyři kilometry do Tučap a čtyři zpátky. Výběh z Prusinovic je do kopce, ale sil je ještě dost, tak jdu trochu dopředu. Začínáme sbíhat do Tučap.

Na čtvrtém kilometru – Hoši, co spolu běháme. Vlevo 274 Bohumil Holeš, uprostřed 280 Petr Staněk za nimi já kontroluji mezičas na čtvrtém kilometru.

Další fotka ze stejného místa, důkaz, že fakt běhám. Je vidět, že perspektiva klame a že mně hoši už dost odskočili. Naštěstí dobře vím, že Rohálovská desítka se na čtvrtém kilometru nerozhoduje, tak jsem v klidu. Ještě kilometr a půl z kopce a pak přijde první lámání chleba – stoupání v Tučapech. Zatím mi to běží, tak jdu trochu dopředu, na šestém kilometru nahoře na otočce mám trochu náskok, ale co jsem naběhnul nahoru dolů hravě víc než poztrácím. V mírném stoupání zpátky do Prusinovic se zase docvakávám. Závěrečné stoupání do Prusinovic – Hic Rhodus, hic salta. No na Rhodu nejsem a jestli něco fakt nemám, tak sílu na skákání, ale přesto zkusím máknout ze všech sil.

Na vrcholu stoupání v km 8,8 stál naštěstí fotograf, tak je mé snažení zdokumentováno. Na tuto fotku jsem zvlášť hrdý.

Desítka bolí, Rohálovská bolí hodně, a tady bolí nejvíc, takhle vypadám při tepovce 175 bpm. Musím říct, že jsem fotku čekal horší, evidentně jsem to nešel naplno. V tom stoupání jsme někde nabrali Dana Brázdila číslo 187, další hoch co s námi běhá. Teď rychle dolů do cíle. Přece jen jsem rychlosti letos ještě moc nedal, tak je to mírně rychle v mezích zákona, ale úplný závěr do kopce a cílovou rovinku si vychutnávám. Při tepech 179 nemusí být zážitek nutně příjemný, hlavně, když je silný. V cíli čaj, obléknout bundu a vyklusat. Převlékám se u auta, už se mi do tělocvičny nechce. Ještě guláš, ale na ten je velká fronta, tak si nejdřív koupím zabijačkovou polévku coby první pomoc. Jsa posilněn si jdu vystát frontu na zasloužený guláš, naštěstí to odsýpá. Ještě koupit perníky jako dárek domů a hotovo – jede se za rodinou.

Co závěrem – perfektně zorganizovaný závod, kde jsem měl tu čest se účastnit, navíc vyšlo perfektní běžecké počasí a sešla se nám pěkná skupinka. A můj výsledek? Reálný čas 42:43 (pouhých 6 sekund od osobáku na 10 km!), oficiální 42:47 znamená 144. místo z 576 účastníků v kategorii M40-49 37. ze 124. Pro porovnání v roce 2012 RT 46:08, OT 46:20 270. z 520 celkově 49. z 80 v kategorii. Tedy za dva roky zlepšení času o 3:25 a posun výsledkovou listinou fest dopředu. Skončil jsem přesně na konci čtvrtiny výsledkové listiny, ale nikoli té čtvrté nebo třetí jak by se dalo čekat, nebo té druhé, jak by čekali nenapravitelní optimisté, ale té první. Existuje lepší důkaz, že běh se stává populárním?

Odkazy

• Stránky organizátora
• Fotografie závodu od teamu Iscarex 1
• Fotografie závodu od teamu Iscarex 2
• Fotografie od MK Seitl
• Fotografie od BK SAK Karviná
• Rohálovská desítka 2012 – článek na blogu