Archiv autora: Ondřej

Klasický zahajovák kalendářního roku (2 míle s úsměvem se nepočítají), loni jsem chyběl, o to víc jsem se těšil letos. Trať je rychlá, jediný kopec je přeběh přes dálnici, navíc štěpánský běh ukazuje solidní formu. Příliš nepřeje počasí, meteorologové slibují silné mrazy a navíc vítr. A v Hulíně to fouknout umí.

Ráno jedu autem, teploměr ukazuje -12 °C a vítr? No mám co dělat, abych udržel auto na dálnici. Bude to síla. Tím se řeší problém co na sebe. Všechno, není čas na hrdinství, poběžím závod v bundě. Trochu mě zahřívá, když se dovídám, že se dneska běží čtyřiadvacetihodinovka na Lysé hoře. Jsou na tom někteří ještě hůř.

Trochu rozklusat a je odstartováno. Jedno kolečko kolem stadionu a do ulic. V Hulíně to ještě jde ale jak vyběhneme zpoza domů, vítr se opře fest, zatím zboku. Tím je jesná taktika na první polovinu závodu – musím se stůj co stůj udržet v nějaké skupině. Zatím to jde, jsme v Pravčicích a je tady očekávaný bonus, vítr máme pěkně proti. Ve skupince to zatím jde, když chci střídat, docvakává nás zezadu někdo rychlejší tak se zase vezu. Několikrát musím měnit tempo, abych uvisel, ale uvisím to skoro až na obrátku. Zpátky z obrátky to jde samo, možná až příliš samo, jsem sám, a možná zbytečně se kochám, úsilí je místy půlmaratonské až maratonské a ne desítkové. V Pravčicích už je to zase na boční vítr, tak trochu máknu, zdá se mi, že mě začínají zezadu sbíhat, ale už je to kousek, tak sólo až na stadión.

A ještě závěrečné kolečko, což znamená…

…čas v cíli 42:37 je osobák (předloni 45:14) a znamená 38. místo ze 103 (předloni 63. ze 103) celkově a neuvěřitelné 8. z 21 v kategorii (předloni 23. ze 30, ale letos je kategorie klasicky 40 – 49 let, dřív byla 35 – 49, kam se hrabe Bittner, to se nedá srovnat)

A počasí? Dle nedaleké meteorologické stanice v Holešově v okamžiku startu potvrzeno -12 °C a vzhledem k větru pocitově -20 °C.

Odkazy

• Stránky organizátora
• Galerie na Rajčeti, ze které linkuji fotku

První letošní test. Rekordní účast. Nepříjemný vítr. Skvělá skupinka. Zmáčknutý finiš.
Momentka před startem, mám číslo 26.

Oficiálně 40:59 znamená 49. místo ze 142 a neuvěřitelné 7. místo z 18 v kategorii a 75,3675 bodů do soutěže.

Galerie s fotkami

Jsem s blogem poněkud ve skluzu, na podzim mi to docela běhalo, tak by bylo (bude bývat) o čem, ale to v pauze napravím. V minulém týdnu jsem se rozhodnul zabalit velmi úspěšnou sezónu pro celkovou ošoupanost organismu a dát zaslouženou pauzu. O víkendu jsem jěště běžel závodnicky Kotáry, ale bylo to už dost na pohodu, žádné hrocení. O tom taky ještě časem napíšu. A na Kotárech bylo oznámeno, že tento víkend se běží první ročník Kovařské pětky, vzal jsem si domů plakát, viděl jsem to spíš na nic, nebo na sběr bodů v Luhačovicích na Běhu Kerteamu. Doma jsem plakát ukázal a manželka se domnívala, že by tam mohlo být něco pro Filípka. Ale tentokrát nic, nejmenší cvrčci mají závod na odrážedlech (dobrý nápad pořadatele), ale Filípek má na du- a triatlon ještě čas. Zato by však mohla běžet ona (moje hecování), neboť pětka se dá pojmout i jako tříčlenná štafeta, a jestli chce tak já (se) za dva vydám. Výzva je přijata, tak sonduji u pořadatele, jestli nás jakožto dvoučlennou štafetu vezmou, a když padá i tato překážka, tak jdeme plni odhodlání do toho.

Na start to máme kousek, takže pěšky s kočárkem. Cestou má Katka obavu, jestli bude vědět kudy běžet. Prvoběžce je potřeba uklidnit, ale moje chlácholení, že areál není velký a kdyby něco, tak ji vyhlásí v kategorii orientační běh, kupodivu nezabírá. Ale už při příchodu do areálu vidíme perfektně vyznačenou trasu. Závody dětí už jsou v plném proudu, nacházím registraci, registruji nás a platím dobrovolné startovné. Konečné rozdělení úseků je, že já běžím první dva a Katka bude finišovat. A je tady překvapení dne – předávání štafet není řešeno fádním předáním čipu nebo štafetového kolíku, ale stylově předáním štafetového kladiva. Tím se organizátorům podařilo zcela redefinovat pravidla atletiky, pokud vím, dosud se kladivem v atletice házelo, teď se s ním bude i běhat. Ostatně obrázek řekne nejvíc.

Před startem. Za povšimnutí stojí dvě startovní čísla (však vydám za dva). Omlouvám se, že kladivo držím naopak, ale viděl jsem dneska před volební místností zrcadlově pověšenou českou vlajku, tak v tom nejsem sám.

Je odstartováno, běží se krátký náběh a tři kola. Tady jsem po náběhu do prvního kola.

Zákaz zastavení. Tak nezbude, než běžet.

Náběh do druhého kola. Předávku nemáme zdokumentovanou. Po cca 3,82 km a 16:21 (to je tempo 4:17/km – pohoda jazz) předávám kladivo a přebírám kočárek s Filípkem. Teď běží Katka, tak jí jdeme fandit.

A tady ji máme. Existenci neviditelného kopce jsem utajil. Teď nezbývá, než ho vyběhnout.

Vysmátá běžkyně s kladivem.

Mámo do toho, my ti fandíme.

Cílová rovinka. Cílem probíháme triumfálně všichni najednou (tím trochu mateme rozhodčí, ač jsem svá startovní čísla ukryl) v čase 26:17 po asi 5,4 km (každopádně to bylo více než 5 km, i podle časů eliťáků). Opět nezdokumentováno. Je načase se lehce občerstvit…

… a jdeme se podívat na výstavu, nejdříve tu vevnitř (moc se líbil kohout)…

… a pak i tu venku (tady byl in medvěd).

A konečně je čas na pořádné občerstvení. Běžci přece běhají za párek. Nebo za klobásu. Viz nadpis. Ještě si počkáme na výsledky, končíme na šestém místě z jedenácti štafet. To je skvělé.

Děkujeme organizátorům, první ročník se vydařil a budeme se těšit na další.