25. února – Rohálovská desítka

Do Prusinovic na Rohálovskou desítku jsem se chystal už loni, to mě ale nepustilo zdraví, záda se kousla tak, že to prostě nešlo. Letos jsem se rozhodl nic nepodcenit a preventivně jsem bojoval proti všem chorůbkám, které mě napadly, že by mě mohly napadnout. Vše se zdařilo a tak v sobotu ráno vyjíždím směr Prusinovice. Tajný cíl je jít zase ke 45 minutám, nejlépe i trochu pod ně. Propozice slibují členitý terén, tak si podstatnou část závodu snažím zapamatovat při cestě autem do Prusinovic. No není to taková hrůza, jen ten utahovák těsně před devátým kilometrem bude stát za to.

Tento závod bude větší než obvykle, tak jsem zvědavý, jak to bude organizačně probíhat. Jedním slovem bezvadně, do organizace je snad zapojená celá obec, dobrovolníci mě navedou s autem až na místo, kde se dá zaparkovat a je mi hned vysvětleno, kde je registrace a co a jak. Za 150 korun startovného je taška v ní číslo 2²⋅3⋅13 (evidentně moc dobré číslo, to se mi bude dneska dařit), keramická pokladnička, běžecké ponožky od Asicsu, gulášenka a možná ještě něco. U Iva Domanského si kupuji letošní termínovku a jdu obhlédnout Prusinovice. Fakt to tady závodem žije, srovnal bych to s menší poutí. Probíhají už závody mládeže, tak fandím, jsou všichni moc šikovní. V jedenáct se jdu převléknout, pohrdám oficiální šatnou a převlékám se u auta. Kolem startu pořád běhají dětské kategorie, tak na rozklus chci použít silnici na Hlinsko pod Hostýnem s tím, že si někde v aleji odskočím. Tento nápad, má ale evidentně minimálně dalších čtyřista lidí: to nebude v álejích nablito, ale na(něco jiného), ale co, všude valí voda z tajícího sněhu, tak to nebude mít větší environmentální impact. Chvíli před startem odkládám v autě bundu a jde se na věc.

Stavím se někam do dvou třetin až tří čtvrtin startovního pole a víceméně přesně ve dvanáct je odstartováno. Na startovní čáru (kde pouštím Garmina) to mám asi 12 sekund, mělo by nás být lehce přes 500. Začíná se osmičkou po obci (první kolo v záporném smyslu, to druhé v kladném) a zjišťuji, že (už zase) jsem si stoupnul moc dozadu. Začátek je navíc poměrně úzký, tak první kilometr trpím, svoje si běžím tak od kilometru 1,5. Dokončujeme osmičku po obci a hrr na Tučapy. Výběh z obce je poněkud dokopce, inu členitý terén. Na třetím kilometru je mi jasné, že 45 minut ani omylem. Pak se to láme dolů směrem k Tučapům a rychlost jde zase nahoru. Na pátém kilometru mám mezičas těsně pod 22:30, což by theoreticky mohlo 45 minut RT dát, ale já vím své, ten utahovák před devátým kilometrem, to bude maso. Tady někde potkáváme elitu v protisměru, Honza Kreisinger má celkem slušný náskok. To ale ještě nevím, co mě čeká na kilometru šestém. Dosud jsem se domníval, že kopec na devátém kilometru je to nejhorší, co mě čeká. Není tomu tak. Mezi 5,45 a 6,03 stoupáme z 239 do 276 metrů, což vychází na 600 metrů průměrného stoupání 6,4 %. Okamžitě redefinuji cíl běhu z přiblížit se 45 minutám na nezhynout bídnou smrtí a členitý terén redefinuji jako členitý terén, lidskou řečí kopce jako prase (ČTLŘKJP). Zajímavé je, že i do toho největšího kopce předbíhám, to silou urvu, naopak z kopce a po rovině mi to vracejí, holt můj běžecký styl je poněkud neklasifikovatelný. Z kopce to trochu rozbíhám, tep se dostává do uvěřitelnějších, konečných kardinalit. Občerstvovačku probíhám, desítku se snažím běhat jenom na vzduch. A je tu konec Tučap a do konce zbývají tři kilometry, z toho dva do utahovaného kopce. Před zahlédnu vidím charakteristické oblečení, to by mohl být Jiří Prokop, tak se snažím ho neztratit z dohledu (a pokud možno stáhnout), abych verifikoval hypotézu. Do kopce to zatím jde, kupodivu i ten závěrečný výběh na devátém kilometru není taková hrůza, asi mě ten ČTLŘKJP na kilomteru šestém otupěl a/nebo nabudil. Naopak v tom největším krpálu předbíhám letité Tarahumary/Tarahumarku, kteří mě předtím na tom rovném předběhli. Na posledním kilometru mi to zdá se začínají vracet. Tak to teda ne, a napálím finiš. Poslední kilometr je tentokrát z říše snů, z kopce poodbíhám, do závěrečného stoupání to držím, Ivo Domanský fandí jak o dušu, až v cílové rovince mně dva Tarahumarové (M60-64 a M70-74) předbíhají, ale Tarahumarku (vítězku kategorie Z60+) jsem udržel za sebou. Nějaké mlaďochy jsem popředbíhal, za Jurou Prokopem (byl to skutečně on) jsem zaostal o 10 sekund (celkem jsem ho stáhnul). RT 46:08, maximální spokojenost OT bude asi 46:20.

Do auta pro bundu, ohlásit se domů a vyklusat. Pak pro guláš, v tombole jsem nic nevyhrál, tak si dám ještě kofolu a ani se nepřevlékám a domů. Doma si dám ještě jeden guláš, nějak mi při pohybu v ČTLŘKJP vytrávilo.

Obrovský obdiv prusinovickým organizátorům, z jejich strany to nemělo chybu.

Jedna věc mi vadila, ale za to organizátoři nemůžou. Byl jsem tam dneska brzy, tak jsem sledoval dětské závody. Moc pěkné byly závody nejmenších… Až na některé rodiče. Je mi jasné že tak malá děcka potřebují doprovod, ale pokud někdy rodič to dítě vyloženě táhnul do cíle, to se mi nezdá správné. Zvlášť když takhle porazili děcko, které se snažilo zcela samo. Asi by to chtělo nějaký řád do závodů těch nejmenších. Ale jaký? Přísámbůh nevím…

Tak jsou tady výsledky, 271. 270. z 520 519 dokončivších a 520 startujících tedy zase o něco blíže k polovině startovního pole. Větší překvapení je umístění v kategorii (M40-49) 49. z 80 tedy v bezpečné vzdálenosti od posledních míst. Já se snad na stará kolena naučím běhat. OT je skutečně 46:20, k 45 minutám to nebylo, ale při stanovení tohoto plánu jsem netušil, že to bude skutečně ČTLŘKJP.

Opět komentář den poté, po opadnutí endorfinů. Jsou opravené výsledky, bylo tam jedno DNF, takže jsem se v celkovém pořadí posunul o jedno místo, výše už jsem to opravil. Navíc jsou publikované výsledky s mezičasy, potěšilo mě, že se mi podařilo dosáhnout relativního stupňování – na každém dalším úseku jsem relativně ke zbytku pole rychlejší. Absolutně tady nemá smysl cokoli porovnávat, protože to byl ČTLŘKJP a co kilometr, to jiné tempo, takže nějaká hra na signum splitu nemá smysl. Tentokrát nemám co bych na hodnocení měnil, zůstává pocit z dobře odběhnutého závodu a materiál k zamyšlení kudy dál. (Dále, výše a rychleji, to je jasné, ale v jakém pořadí?)
Odkazy:

• Záznam z Garminu
• Výsledky
• Výsledky s mezičasy

Rozklus:

Závod:

Výklus: