Archiv autora: Ondřej

26. prosince – Štěpánský běh

Opět po roce na Štěpána Štěpánský běh. Letos si sem rozhodně nejdu pro osobák, jednak mám pochybnosti o přesné délce trati a druhak nějak nemám natrénováno. Jak jsem se letos rozzávodil, tak je to v sezóně (od začátku prosince) už druhý závod, a to na stejné trati, jako ten první. Cíl je jasný, odčinit suboptimální výkon z Mikulášského běhu. Tréninkový program tomu ale moc nenahrává, ještě třiadvacátého dávám 19 kilometrů relativně náročným terénem, na Štědrý den gaučink, a když to pětadvacátého zkouším rozklusat, tak jsem pěkně tuhý. Tím je případný neúspěch předem omluven.

Při registraci potkávám Jirku Kozubíka, jdeme spolu rozklusat o obhlédnou trať. Z auta si beru dvě čelenky, zato jenom jednu rukavici, doufám, že tam někde mám i tu druhou. Na stezce jsou ještě místy zbytky ledu, ale ve srovnání s Mikulášem pohoda. Je rozhodnuto, na nohy Kinvary a pokus o maximální výkon. Druhou rukavici nacházím, odkládám přebytečnou čelenku a jdeme na start. Odstartováno bude s mírným zpožděním, bude nás dneska fakt hodně a registrace se protáhla.

Je odstartováno a jde se na to. Ze začátku to celkem jde, ale brzo přichází únava tak v druhém kole mírně zvolňuji, pořád se ale držím kolem známých běžců. Jinak je to klasický unavený běh, tepům se nechce nahoru, svaly (hlavně lýtkové) to nezvládají. Pořád se ale daří držet tempo i nejhorších kilometrů spolehlivě pod 4:50. Při náběhu do třetího kola své rukavice odhazuji v dál a říkám si, že to už vydržím, v cílové rovince potkávám prvního běžce do cíle, zase jsem to nedostal o kolo, ale to letos beru jako samozřejmost. A na otočce v posledním kole to nakopávám. A i přes únavu to celkem jde, pár lidí předbíhám a končím v čase 44:18. Jdu si do auta pro bundu a po otevření auta si uvědomuji, že jsem ji nechal na startu. Tak si jdu pro bundu na start a vyklusávám. Ještě znovu na start pro zapomenuté odhozené rukavice (nacházím je) a domů za rodinou.

Nezvykle brzo máme vywwwebené oficiální výsledky (díky za ně) – je potvrzeno 44:18 což znamená celkově 64. ze 114 (loni 44:47 72. ze 108) v kategorii 14. z 21 (loni 12. z 15). Ve srovnání s Mikulášským během je to posun o 1:49, což je pěkné, ale ne zcela nečekané. Ve srovnání s loňským Štěpánským během to bylo rychlejší o 0:29 a to je na(za) hranici nevysvětlitelnosti. Srovnával jsem si loňský a letošní prosinec a o co mám míň letos naběháno, o to víc mám na váze (no dobře, tohle platí jenom kvalitativně). Jediné racionální vysvětlení je, že jsem se letos ty desítky naučil běhat, hlavně takticky (vím kam patřím a nikam se zbytečně neženu). Další zajímavé zjištění je, že rovinnou desítku jsem při takhle nízké průměrné tepovce ještě neběžel, obvykle jsem o nějakých pět tepů výše (a v Mikulčicích při osobáku ještě víc). A nejen, že ta tepovka byla nízká, ona byla až na začátek a finiš poměrně konstantní, že bych se do toho zase dostával?

Kolo Time Dist Paceavg TFavg TFmax h+
1 4:17,7 1,00 4:18 154 166 12
2 4:30,5 1,00 4:31 163 166 0
3 4:34,5 1,00 4:34 161 165 0
4 4:41,8 1,00 4:42 161 164 12
5 4:45,7 1,00 4:46 161 164 7
6 4:42,8 1,00 4:43 159 162 0
7 4:38,7 1,00 4:39 162 165 5
8 4:48,9 1,00 4:49 160 165 11
9 4:29,3 1,00 4:29 165 169 0
10 2:48,0 0,67 4:09 169 171 0
Celkem 44:17,8 9,67 4:35 161 171 47
Rubriky: Sport | Štítky: , | 2 komentáře

8. prosince – Mikulášský běh

Po necelém roce opět na stejném místě, v Příluku na hřišti. Loni to byl Štěpánský běh, letos je to Mikulášský běh. Stejné jsou jenom místo a měsíc, jinak je leccos jinak. Zašpásovalo si s námi počasí, konečně přišla zima, a to tak, že náhle. Předpověď pro závod -9 °C a trať se dá očekávat zledovatělá. Letos to jdu na úplný začátek sezóny, mám za sebou jeden týden tréninku, včetně prvních intervalů po dlouhé době. Je mi jasné, že dobré to nebude, ale jako předsezónní test, proč ne.

Takže v půl desáté registrace a rozklusat. Předpověď nelhala -8 °C a cyklostezka je skutečně zledovatělá. Bude to dneska silný zážitek. Na sebe si dávám tři trička a nové zepředu zateplené elasťáky, na nohy nakonec po dlouhém meditování klasické silniční boty. A jde se na to, po desáté hodině je pod dohledem městské policie (zabíráme kus cesty) odstartováno.

Od začátku je jasné, že to moc nepůjde, je to hodně z únavy. Trochu se vzpamatovávám až na patém kilometru, kde mě předbíhá Jiří Prokop a mně se daří se za něj zavěsit, tak to se značným sebezapřením jde až na poslední obrátku, kde ze mě najednou všechno padá a konečně se trochu rozbíhám. Škoda, že až teď.

V cíli za 46:09, to je o 1:20 pomaleji, než loni o vánocích, a to je dost. Neoficiálně (podle Boba Zháňala) 49. místo ze snad 63, kategorii muži 40 – 49 raději nezjišťovat, ale za vítězem kategorie jsem zaostal o 12 minut. Pozitivní je, že jsem od absolutního vítěze nedostal kolo. Takže za necelé tři týdny pokus o reparát.

Update: Jsou tu výsledky a potvrzeno 49. místo celkově z 69, čas 46:07. V kategorii oproti minulému závodu podstatné zlepšení: minule o parník poslední, tentokrát předposlední (o dvě sekundy před posledním). Finis coronat opus.

Odkazy:

Kolo Time Dist Paceavg TFavg TFmax h+
1 4:26,3 1,00 4:26 162 173 12
2 4:42,0 1,00 4:42 166 171 3
3 4:44,0 1,00 4:44 166 169 0
4 4:48,5 1,00 4:49 165 168 10
5 5:00,0 1,00 5:00 164 168 0
6 4:54,4 1,00 4:54 163 166 0
7 4:54,2 1,00 4:54 164 167 7
8 4:59,1 1,00 4:59 164 167 1
9 4:45,9 1,00 4:46 167 171 7
10 2:53,1 0,66 4:24 171 172 0
Celkem 46:07,4 9,66 4:47 165 173 40
Rubriky: Sport | Štítky: , | 2 komentáře

Hodnocení sezóny 2012 – část druhá

Jak už to u seriálů bývá, nejdříve stručné shrnutí předchozího dílu. Děj vrcholí osobákem na 10 km (43:51) a ambiciózními plány na nejbližší dobu.

Nakonec je všechno jinak. Už jsem naznačoval plánovanou letní přestávku, ale zatím nic neprozradím (leckdo asi už tuší). V pátek 27. dubna vezu manželku na kontrolu (další už tuší), na kontrole po dlouhé době všechno v pořádku. Po dlouhé době jdu v klidu na páteční plavání. Po plavání (něco před pátou odpolední) zapínám mobil a nacházím nepřijatý hovor od Katky a vzápětí volá máma – Katku vezla rychlá (RZP) do nemocnice. Nemám prý panikařit, stejně bych teď nebyl nic platný (než udělají příjem a první vyšetření) a jít domů. Nějakým zázrakem skutečně nepanikařím, Katce posílám SMSku Hlavu vzhůru, jsem s tebou a jdu domů očekávat věcí příštích. Mezitím volá Katka co a jak, situace je nejasná, ale je pánbuzaplať pod lékařským dozorem. Voláme si teďka co chvíli, hlavní je bojovat proti trudnomyslnosti. Kolem deváté večerní přichází rozhodnutí – příroda si nedá poroučet, tokolýza je neúspěšná (v tuto chvíli mají jasno posluchači a absolventi lékařských fakult), mám sednout do auta a přijet. Sedám do auta a přijíždím. Cituji lékařskou zprávu 27. 4. ve 23:46 (12Honzo, včil mudruj) Z čiré PV z polohy záhlavím vybaven nezralý, ale vitální chlapec. Přišel jsi na svět dřív, než jsme tě čekali (32+2 tt), ale je tě kus – 2210 g. Filípku vítej!
Filípek

Tak v sobotu nad ránem je Filípek v inkubátoru na JIPce, máma na pokoji po porodu a táta jede domů se zkusit vyspat. Chtěl jsem dneska běžet Salašský běh. V euforii mi to připadá jako bezva nápad. V sobotu ráno (moc jsem se nevyspal, ale co už) začínám kmitat – do porodnice za rodinou a zařizovat nezbytnosti. Dopoledne mi odpolední závod vůbec nepřipadá jako bezva nápad, jsem příšerně unavený a odpískávám ho, ale aspoň se jdu večer proběhnout na svou oblíbenou trasu do lesa.

V neděli hned ráno skvělá zpráva – Filípka překládají z JIPky (jednoty intezivní péče) na IMP (intermediální pěči). Že by protentokrát seriál Vše co jste o (asistované reprodukci | gynekologii | neonatologii) vědět nechtěli, ale museli se dovědět skončil happy endem? Tady je čerstvý přeloženec
Filípek
(Velmi vzácná fotka, takový Modrý Mauritius – už na IMP, ale sondičku má ještě v pusince z JIPky.)

Ale zpátky k běhu. Za takovéto situace se běh stává zcela nepodstatný, ale přesto několikrát do týdne vyběhnu. Jenomže zatímco dosud jsem běhal hlavně na západ (směr Otrokovice), teď běhám směrem na východ (do porodnice, třeba tady) Příležitost běhat do porodnice mám celkem čtyři týdny (žloutenka, sepse, naučit se jíst), pak si slavně vezu rodinu domů. Doma samozřejmě kolotoč, narození potomka je samo o sobě zápřah, tady se navíc narodil přece jen už staršímu otci, navíc kulíšek. Přes to přeze všechno zvládám běhat (měsíční objemy padají na lehce přes stovku), sem tam nějaký závod a jen tak mimochodem zapisuji osobáky na dvě míle (13:03 – 2. června zde), 5000 m (22:38 – 20. června zde) a hodinovku (12 800 m – 9. června zde). Hodnota těch posledních dvou rekordů je poněkud snížena tím, že je to poprvé, co jsem tuhle vzdálenost běžel.

Během července se situace stabilizuje a v srpnu do toho zase začínám bušit. Ale o tom zase příště.

Rubriky: Sport, Život, vesmír a vůbec | Štítky: , | 2 komentáře

1. prosince – 2 míle s úsměvem

První sobota v měsíci znamená 2 míle s úsměvem. A když nejsem zrovna ve Zlíně? Tak si je zaběhnu v Praze. Běžel jsem hodně na kochačku, čas 14:28. Podrobnější report napíšu, až se dostanu k lepšímu internetu.

Aktualizováno: Tak jsem zpátky doma na lepším internetu. Po posledních dvou mílích vypadala situace v celkovém pořadí idylicky, ztráta na předchozího velká, odstup před dalším dostačující, bude stačit se v prosinci zúčastnit a bude z toho desáté místo mezi muži a jedenácté celkově. Leč člověk míní a osud a manželka mění – čeká nás prodloužený víkend u tchánů v Praze. No, za kladné body doma ta ztráta v Lívancovém poháru stojí. Musí stát. Ale zadarmo svou kůži neprodám – zaběhnu si dvě míle v Praze ve Stromovce, ať poznám, jak se běhá s úsměvem v cizích krajích.

O půl deváté prakuji u Stromovky a rozklusávám se směr start, všude už je plno běžců. Registruji se, vybírám si číslo a pokračuji v rozklusu, jinak bych asi umrznul. Účast bude evidentně velká. Po deváté hodině je odstartováno, běží se dvě kola. Nijak to nehrotím, rychlost tam stejně není, tak co. V cíli jsem za 14:28 (s přehledem nejhorší čas), oficiální výsledky zatím nejsou.

Rubriky: Sport | Štítky: , | Napsat komentář

Hodnocení sezóny 2012 – část první

V listopadu 2011 jsem dal pauzu, vypustil tempové tréninky, věnoval se svatomartinskému vínu a svatokateřinské kachně s tím, že v prosinci 2011 začnu další, v pořadí třetí, běžeckou sezónu. Měl bych asi psát o sezóně 2011/2012, ale prohlásíme prosinec 2011 za odstranitelnou singularitu/chybu měření (dle vzdělání p.t. čtenářstva) a podržíme označení sezóna 2012. Jaké byly počáteční podmínky? Dosud jsem běžel čtyři závody (jednu desítku a tři půlmaratony), osobáky 10 km 00:53:39 a půlmaraton 01:49:42. Plány pro sezónu? Zatím nic speciálního, hlavně se během bavit, ono se něco vykrystalizuje.

V prosinci 2011 jsem začal s tempovými tréninky a navyšováním objemů, situaci komplikuje krátký prosincový den. O vánocích se rozhoduji pro první test a upgrade desítkového osobáku na Štěpánském běhu. Obojí vychází nečekaně dobře 44:47 znamená posun osobáku o devět minut. Bohužel, když prosinec, tak chyba měření, bylo to asi nepatrně kratší než desítka. Bude to i odstranitelná singularita? Tím formuluji plán pro rok 2012:

  • Není třeba se bát místního běžeckého poháru, nekončím s odstupem poslední.
  • Na jaře máknout na desítce. Potvrdit 45:00 na přesně změřené trati, pokud to stlačím ještě níž, bude to ještě lepší.
  • Léto vypadá na nucenou pauzu, ale to se stejně moc běhat nedá.
  • V závislosti na letní pauze – na podzim zlepšit půlmaraton a připravit se a zkusit maraton

V lednu do toho buším podle plánu a je tady další test Hulmenská desítka. Trať je přesně změřená,ale do 45:00 trochu chybí, z reportu je vidět, že si myslím, že chyběla vůle, ale ex post bych spíš vinil počasí. -4 °C fakt nejsou podmínky pro osobák.

Začátek února je komplikován extrémními mrazy, drobný výpadek mi ale nevadí a je tady další desítkový pokus na Rohálovské desítce. Zkoušet osobák na Rohálovské desítce je blbost, teď už to vím taky, ale rozhodně to stálo za to, závodní zkušenosti lze získat jenom závoděním.

V březnu přichází nečekaný zářez. Bez jakéhokoli ladění z plného tréninku, týden po Rohálovské desítce běžím půlmaraton na osobák 1:42:34, což je proti podzimním Otrokovicím posun o sedm minut. Tím plním polovinu podzimního plánu začátkem března. (Viz též Стаханов, А. Г.) A abych nezpychnul, tak si protrpím Josefský běh

Je tu duben, na jeho začátku si dávám cvičně 2 míle s úsměvem, kde jsem chycen, ale o tom později. Dost už bylo výmluv na jaro, léto, podzim, zimu a imperialismus, Hic Rhodus, hic salta. Rhodos se koná 21. dubna v Mikulčicích při Velké Moravě. Zdaleka všechno nevychází optimálně (skupina, počasí), ale přesto zapisuji regulérní desítkový osobák 00:43:51. Čas, o kterém se mi v začátku běhání v roce 2010 ani nesnilo. Z takto skvělé formy plánuji o týden později Salašský běh u nás doma, a chci to pojmout jako inverzní duatlon, dojet si na závod na kole, odběhnout to (jde o 12 km, čili je to v lajně s mou jarní desítkovou úchylkou) a na kole zase domů. Nakonec tam nestartuji. Proč? O tom třeba příště, v hodnocení druhé části sezóny 2012.

Rubriky: Sport | Štítky: , | 2 komentáře