Archiv pro měsíc: Prosinec 2012

Opět po roce na Štěpána Štěpánský běh. Letos si sem rozhodně nejdu pro osobák, jednak mám pochybnosti o přesné délce trati a druhak nějak nemám natrénováno. Jak jsem se letos rozzávodil, tak je to v sezóně (od začátku prosince) už druhý závod, a to na stejné trati, jako ten první. Cíl je jasný, odčinit suboptimální výkon z Mikulášského běhu. Tréninkový program tomu ale moc nenahrává, ještě třiadvacátého dávám 19 kilometrů relativně náročným terénem, na Štědrý den gaučink, a když to pětadvacátého zkouším rozklusat, tak jsem pěkně tuhý. Tím je případný neúspěch předem omluven.

Při registraci potkávám Jirku Kozubíka, jdeme spolu rozklusat o obhlédnou trať. Z auta si beru dvě čelenky, zato jenom jednu rukavici, doufám, že tam někde mám i tu druhou. Na stezce jsou ještě místy zbytky ledu, ale ve srovnání s Mikulášem pohoda. Je rozhodnuto, na nohy Kinvary a pokus o maximální výkon. Druhou rukavici nacházím, odkládám přebytečnou čelenku a jdeme na start. Odstartováno bude s mírným zpožděním, bude nás dneska fakt hodně a registrace se protáhla.

Je odstartováno a jde se na to. Ze začátku to celkem jde, ale brzo přichází únava tak v druhém kole mírně zvolňuji, pořád se ale držím kolem známých běžců. Jinak je to klasický unavený běh, tepům se nechce nahoru, svaly (hlavně lýtkové) to nezvládají. Pořád se ale daří držet tempo i nejhorších kilometrů spolehlivě pod 4:50. Při náběhu do třetího kola své rukavice odhazuji v dál a říkám si, že to už vydržím, v cílové rovince potkávám prvního běžce do cíle, zase jsem to nedostal o kolo, ale to letos beru jako samozřejmost. A na otočce v posledním kole to nakopávám. A i přes únavu to celkem jde, pár lidí předbíhám a končím v čase 44:18. Jdu si do auta pro bundu a po otevření auta si uvědomuji, že jsem ji nechal na startu. Tak si jdu pro bundu na start a vyklusávám. Ještě znovu na start pro zapomenuté odhozené rukavice (nacházím je) a domů za rodinou.

Nezvykle brzo máme vywwwebené oficiální výsledky (díky za ně) – je potvrzeno 44:18 což znamená celkově 64. ze 114 (loni 44:47 72. ze 108) v kategorii 14. z 21 (loni 12. z 15). Ve srovnání s Mikulášským během je to posun o 1:49, což je pěkné, ale ne zcela nečekané. Ve srovnání s loňským Štěpánským během to bylo rychlejší o 0:29 a to je na(za) hranici nevysvětlitelnosti. Srovnával jsem si loňský a letošní prosinec a o co mám míň letos naběháno, o to víc mám na váze (no dobře, tohle platí jenom kvalitativně). Jediné racionální vysvětlení je, že jsem se letos ty desítky naučil běhat, hlavně takticky (vím kam patřím a nikam se zbytečně neženu). Další zajímavé zjištění je, že rovinnou desítku jsem při takhle nízké průměrné tepovce ještě neběžel, obvykle jsem o nějakých pět tepů výše (a v Mikulčicích při osobáku ještě víc). A nejen, že ta tepovka byla nízká, ona byla až na začátek a finiš poměrně konstantní, že bych se do toho zase dostával?

• Záznam z Garminu
• Nové stránky organizátora
• Report Jirky Kozubíka

Po necelém roce opět na stejném místě, v Příluku na hřišti. Loni to byl Štěpánský běh, letos je to Mikulášský běh. Stejné jsou jenom místo a měsíc, jinak je leccos jinak. Zašpásovalo si s námi počasí, konečně přišla zima, a to tak, že náhle. Předpověď pro závod -9 °C a trať se dá očekávat zledovatělá. Letos to jdu na úplný začátek sezóny, mám za sebou jeden týden tréninku, včetně prvních intervalů po dlouhé době. Je mi jasné, že dobré to nebude, ale jako předsezónní test, proč ne.

Takže v půl desáté registrace a rozklusat. Předpověď nelhala -8 °C a cyklostezka je skutečně zledovatělá. Bude to dneska silný zážitek. Na sebe si dávám tři trička a nové zepředu zateplené elasťáky, na nohy nakonec po dlouhém meditování klasické silniční boty. A jde se na to, po desáté hodině je pod dohledem městské policie (zabíráme kus cesty) odstartováno.

Od začátku je jasné, že to moc nepůjde, je to hodně z únavy. Trochu se vzpamatovávám až na patém kilometru, kde mě předbíhá Jiří Prokop a mně se daří se za něj zavěsit, tak to se značným sebezapřením jde až na poslední obrátku, kde ze mě najednou všechno padá a konečně se trochu rozbíhám. Škoda, že až teď.

V cíli za 46:09, to je o 1:20 pomaleji, než loni o vánocích, a to je dost. Neoficiálně (podle Boba Zháňala) 49. místo ze snad 63, kategorii muži 40 – 49 raději nezjišťovat, ale za vítězem kategorie jsem zaostal o 12 minut. Pozitivní je, že jsem od absolutního vítěze nedostal kolo. Takže za necelé tři týdny pokus o reparát.

Update: Jsou tu výsledky a potvrzeno 49. místo celkově z 69, čas 46:07. V kategorii oproti minulému závodu podstatné zlepšení: minule o parník poslední, tentokrát předposlední (o dvě sekundy před posledním). Finis coronat opus.

Odkazy:

• Záznam z Garminu

První sobota v měsíci znamená 2 míle s úsměvem. A když nejsem zrovna ve Zlíně? Tak si je zaběhnu v Praze. Běžel jsem hodně na kochačku, čas 14:28. Podrobnější report napíšu, až se dostanu k lepšímu internetu.

Aktualizováno: Tak jsem zpátky doma na lepším internetu. Po posledních dvou mílích vypadala situace v celkovém pořadí idylicky, ztráta na předchozího velká, odstup před dalším dostačující, bude stačit se v prosinci zúčastnit a bude z toho desáté místo mezi muži a jedenácté celkově. Leč člověk míní a osud a manželka mění – čeká nás prodloužený víkend u tchánů v Praze. No, za kladné body doma ta ztráta v Lívancovém poháru stojí. Musí stát. Ale zadarmo svou kůži neprodám – zaběhnu si dvě míle v Praze ve Stromovce, ať poznám, jak se běhá s úsměvem v cizích krajích.

O půl deváté prakuji u Stromovky a rozklusávám se směr start, všude už je plno běžců. Registruji se, vybírám si číslo a pokračuji v rozklusu, jinak bych asi umrznul. Účast bude evidentně velká. Po deváté hodině je odstartováno, běží se dvě kola. Nijak to nehrotím, rychlost tam stejně není, tak co. V cíli jsem za 14:28 (s přehledem nejhorší čas), oficiální výsledky zatím nejsou.