Tradiční (s výjimkou loňska) zavírák sezóny, rád na něj chodím, ale vždycky mám problém rozhodnout se, jak to pojmout. Rozumné by bylo po celé sezóně to jenom odběhnout bez jakýchkoli aspirací, ale je to rychlé, obvykle vyjde počasí, že bych ten osobáček zkusil? Na začátku října jsem ještě přesvědčen, že to na osobák poběžím, ale v průběhu října jde forma rychle dolu a hmotnost odpovídajícím způsobem nahoru, tak měním plány, že to prostě odběhnu. Gely s sebou sice beru, ale nechávám je v autě, v kapse mám jenom obvyklý Carbonex.
Rodinu i s autem mám v Praze, táta mi nabízí dělat podpůrný tým. Na Hostýnské osmě se to osvědčilo, tak s povděkem přijímám i tentokrát. Po desáté vyjíždíme z domu, za chvíli jsme v Otrokovicích. A na první pohled jsou vidět velké změny, organizátoři do toho šlápli. Poprvé to letos není spolu s bruslaři, takže šlo trochu upravit trať. Bude to krátký náběh a sedm kol po třech kilometrech.
Registrace. Byla trochu fronta, ale odsýpalo to. Startovné je 150 korun, záloha na čip dvě stovky. Jediné mínus je, že k čipům jsou jen elektrikářské vázací pásky (dosti krátké), tak je potřeba vymyslet přivázání k botě.
Skupina pro fotografa.
Start. Jsem někde vzadu, ale stejně vyletíme všichni jak k ohni, dotáhneme Arnošta Traxlera (loni to tu dal sub 90) a běžíme ve skupince. První kolo je tempo spíš desítkové (4:14) než půlmaratonské, ale doufám, že se to časem srovná.
Do třetího kola obvyklá skupinka.
Náběh do pátého kola, ještě visím a ještě půl kola uvisím. Tady cítím, že by osobák mohl klapnout. Takk posílám tátu do auta pro gel, zkusím se v příštím kole do posledních dvou kol nafutrovat. V tomhle kole mi definitivně utíká Bob, tak od půlky pátého kola je to sólo běh až do konce.
V cílové rovince se obvykle usmívám, tady je to boj až do konce.
O minutu později je to už s úsměvem.
Oficiálně potvrzený čas 1:33:36 je jedenáctý osobák v sezóně (o 1:03) a je to 53. místo ze 134 dokončivších (včetně štafet) a 10. z 22 v kategorii M49.
