Hodně dlouho jsem nic nenapsal, závody jsem trochu omezil a snažím se potrénovat na druhý vrchol jarní sezóny. Jsou tady pořád 2 míle s úsměvem, ale to se nepočítá. Když ale není o čem psát…
Tak nejdříve ty březnové. Už jsem něco naznačil u zprávy z půlmaratonu. Problém březnového závodu byl ten, že jenom den poté se na stejné trati běží půlmaraton, který plánuji – neplánuji – a zase plánuji jako první vrchol sezóny. Co s tím? Rozumné by bylo to odpískat, ale 51 bodů do poháru je 51 bodů do poháru (tolik bere poslední) a lívanec k snídani je lívanec k snídani. Poté, co mi doma projdou dva závody na víkend (2 míle se ale nepočítají, viz výše) se rozhoduji je absolvovat, coby rozklus před maratónem, rozklusovým tempem rychlejších 6 min/km. Tak i činím, tempo 5:58 min/km znamená čas 19:04, po přepočtu 52. z 60 a 58 bodů. Ale bylo to fakt s úsměvem.
Duben už je víceméně normální. Není moc důvod se šetřit, vypálím jak z praku a zpočátku jsem uzavřen v nějaké ďábelsky rychlé skupině, kterou nechci zdržovat, tak držím hubu a hlavně krok. Dlouho to vypadá, že by první kilometr mohl být sub 4:00, ale pak přece jen přicházím k rozumu. Další den mě totiž čeká sice tréninkových, ale 30+ km (nakonec 31 km), tak zvolňuji na výsledných 13:17 (nejlepší letošní výkon, 16. z 49, 84 bodů). Ovšem na fotce to je už klasické obludárium.
A konečně květen, tedy dnešek. Celý březen a duben byl primárně o objemovém tréninku, ale občasný tempový test něco naznačuje, tak plánuji na červen atak na osobák a dneska si to chci osahat. Účast je rekordní, jdu raději víc dopředu a vypálím opět jako z praku. Lada Vaněčková mi odtáhne skvělý první kilometr (3:57) ale i pak to není vůbec zlé 4:10 a 4:08 znamená, že to běžím někde poblíž osobáku tak pro jistotu ve finiši zrychlím, co kdyby, a ono jo, je to tam – 13:01 je vylepšení osobáku z loňského června o celé (možná necelé) dvě sekundy. A bez namáčení – totiž bez ladění na závod. Po přepočtu 21. z 87, rekordních a neuvěřitelných 117 bodů a průběžně 8. místo v Lívancovém poháru (lepší to nebude, přede mnou jsou borci a asi i tohle dlouho neudržím). Fotky naštěstí ještě nejsou, ale bude to obludárium par excellence.
Tak mám fotku z prvního kilometru, tam to ještě jde.
A dál? Inu zmiňoval jsem druhý vrchol jarní sezóny. Pokud se nestane nic nepředvídaného, tak bych příští neděli v Praze zkusil odpovědět na Základní otázku Života, Vesmíru a vůbec. Uff a je to venku.