První letošní test. Rekordní účast. Nepříjemný vítr. Skvělá skupinka. Zmáčknutý finiš.
Momentka před startem, mám číslo 26.
Oficiálně 40:59 znamená 49. místo ze 142 a neuvěřitelné 7. místo z 18 v kategorii a 75,3675 bodů do soutěže.
První letošní test. Rekordní účast. Nepříjemný vítr. Skvělá skupinka. Zmáčknutý finiš.
Momentka před startem, mám číslo 26.
Oficiálně 40:59 znamená 49. místo ze 142 a neuvěřitelné 7. místo z 18 v kategorii a 75,3675 bodů do soutěže.
Jsem s blogem poněkud ve skluzu, na podzim mi to docela běhalo, tak by bylo (bude bývat) o čem, ale to v pauze napravím. V minulém týdnu jsem se rozhodnul zabalit velmi úspěšnou sezónu pro celkovou ošoupanost organismu a dát zaslouženou pauzu. O víkendu jsem jěště běžel závodnicky Kotáry, ale bylo to už dost na pohodu, žádné hrocení. O tom taky ještě časem napíšu. A na Kotárech bylo oznámeno, že tento víkend se běží první ročník Kovařské pětky, vzal jsem si domů plakát, viděl jsem to spíš na nic, nebo na sběr bodů v Luhačovicích na Běhu Kerteamu. Doma jsem plakát ukázal a manželka se domnívala, že by tam mohlo být něco pro Filípka. Ale tentokrát nic, nejmenší cvrčci mají závod na odrážedlech (dobrý nápad pořadatele), ale Filípek má na du- a triatlon ještě čas. Zato by však mohla běžet ona (moje hecování), neboť pětka se dá pojmout i jako tříčlenná štafeta, a jestli chce tak já (se) za dva vydám. Výzva je přijata, tak sonduji u pořadatele, jestli nás jakožto dvoučlennou štafetu vezmou, a když padá i tato překážka, tak jdeme plni odhodlání do toho.
Na start to máme kousek, takže pěšky s kočárkem. Cestou má Katka obavu, jestli bude vědět kudy běžet. Prvoběžce je potřeba uklidnit, ale moje chlácholení, že areál není velký a kdyby něco, tak ji vyhlásí v kategorii orientační běh, kupodivu nezabírá. Ale už při příchodu do areálu vidíme perfektně vyznačenou trasu. Závody dětí už jsou v plném proudu, nacházím registraci, registruji nás a platím dobrovolné startovné. Konečné rozdělení úseků je, že já běžím první dva a Katka bude finišovat. A je tady překvapení dne – předávání štafet není řešeno fádním předáním čipu nebo štafetového kolíku, ale stylově předáním štafetového kladiva. Tím se organizátorům podařilo zcela redefinovat pravidla atletiky, pokud vím, dosud se kladivem v atletice házelo, teď se s ním bude i běhat. Ostatně obrázek řekne nejvíc.

Před startem. Za povšimnutí stojí dvě startovní čísla (však vydám za dva). Omlouvám se, že kladivo držím naopak, ale viděl jsem dneska před volební místností zrcadlově pověšenou českou vlajku, tak v tom nejsem sám.

Je odstartováno, běží se krátký náběh a tři kola. Tady jsem po náběhu do prvního kola.

Zákaz zastavení. Tak nezbude, než běžet.

Náběh do druhého kola. Předávku nemáme zdokumentovanou. Po cca 3,82 km a 16:21 (to je tempo 4:17/km – pohoda jazz) předávám kladivo a přebírám kočárek s Filípkem. Teď běží Katka, tak jí jdeme fandit.

A tady ji máme. Existenci neviditelného kopce jsem utajil. Teď nezbývá, než ho vyběhnout.

Vysmátá běžkyně s kladivem.

Mámo do toho, my ti fandíme.

Cílová rovinka. Cílem probíháme triumfálně všichni najednou (tím trochu mateme rozhodčí, ač jsem svá startovní čísla ukryl) v čase 26:17 po asi 5,4 km (každopádně to bylo více než 5 km, i podle časů eliťáků). Opět nezdokumentováno. Je načase se lehce občerstvit…

… a jdeme se podívat na výstavu, nejdříve tu vevnitř (moc se líbil kohout)…

… a pak i tu venku (tady byl in medvěd).

A konečně je čas na pořádné občerstvení. Běžci přece běhají za párek. Nebo za klobásu. Viz nadpis. Ještě si počkáme na výsledky, končíme na šestém místě z jedenácti štafet. To je skvělé.
Děkujeme organizátorům, první ročník se vydařil a budeme se těšit na další.
Sezóna už končí, tak na konec Valašské kotáry, šest kol kolem náměstí a zámku.

Po startu

První kolo

Tady to už bolí

Konečně v cíli závodu i sezóny.
Fotky jsou od Jirky Kozubíka a Zbyňka Rašky.
Oficiální čas 1:35:51 je osobák o 3:01. Znamená to 34. místo z 93 mužů. Kategorie ani celkové (muži + ženy) pořadí se oficiálně nevyhlašují, ale pro pohár se to musí stejně dopočítat, takže dopočteně 38. ze 118 celkově a 8. z 28 v kategorii. Byl to tentokrát vskutku lidový běh.
Po roce opět ve Slopném. Natrénováno je celkem slušně, jen kopců by mohlo být víc, ale ono to nějak dopadne. Dopadlo to za 50:06 (o 3:24 lépe než loni), celkem 66. z 97 (loni 60. z 86), v kategorii 14. z 16 (14. z 18). Úvodní stoupání jsem střídal běh s chůzí, sedmý (to je druhé stoupání) kilometr jsem chtěl běžet, ale v posledním stoupání jsem přešel nakonec do chůze. Na osmém kilometru kontroluji čas a nedívám se pod nohy, tak se místo běhu chvíli válím po lese, naštěstí bezprostřední ztráty jsou zanedbatelné, odřená kolena. Bohužel se mi to nedaří znovu pořádně rozběhnout, tak mě pár lidí v seběhu předbíhá (minule jsem tam předbíhal já, ale to jsem běžel víc vzadu) a v cílové rovince mě bere i Jirka Kozubík. A čas se zastavuje těsně nad padesáti minutami, škoda.
Minule jsem končil zprávu ze Slopného No a za rok samozřejmě znovu, a možná bych nemusel být sám. První část máme ve stručnosti odbytou, dejme slovo obrázkům a prvoběžci.

Děsně jsem tátovi fandil, když běžel, když doběhl, měl rozbitá kolena a říkal, že se válel po lese. Já teda nevím, chodit a běhat moc dlouho neumím, ale proč se táta válel, když měl běhat?

Strašně se mi líbilo moje startovní číslo, pěkně se trhalo. Táta říkal, že ho budu potřebovat a nesmím ho trhat, a dal mi ho na záda. Mezitím mi řekl, abych se seznámil s tratí. Tak jsem se začal seznamovat. Mámě se nelíbilo, když jsem ji začal ochutnávat.

Ještě před startem nad námi lětalo letadlo a shazovalo nám dětem bonbónky. To letadlo bylo krásné a létalo hodně nízko. U babi v Praze tak nízko letadla nelétají.

Jako nejmladší kategorie (2011 a mladší) jsme šli na start sluníčkového běhu první. Tady se začínáme řadit na startu.

Už jsme všichni zkontrolovaní, mám už číslo zase vepředu, jako správný závodník, ani není čas ho trhat. Poběžíme třicet metrů, v cíli na mě čeká máma. Jsem asi jeden z nejmladších.

A běžíme. Táta dává jenom oporu zezadu, prý si to mám odběhnout sám. Ale nejsem poslední a moc si to podle mámy užívám.

Přestože jsem nevyhrál, tak jsem dostal tašku plnou dobrot. Táta říká, že mám mít fotku s první vyhranou flaškou. Je v ní Hostětínský mošt, zítra ji dostanu ke svačině.

A jsou tam další dobroty. Ale teď už mám fakt hlad, jde se na svačinu!

Táta říká, že běžci běhají za párek. Nevěděl jsem, co to je, tak jsem se na to nejdříve tvářil nedůvěřivě, ale myslím, že budu běhat častěji.

A chci taky běžecké pití! Rodiče říkali, že by mi to nechutnalo, tak jsem dostal čaj.
Ještě jsme počkali na tombolu, tam jsem vyhrál takového překrásného plyšáka. Ale to už jsem skoro spal, proto mě rodiče naložili a jeli jsme domů. No a za rok samozřejmě znovu!