Volkswagen Maraton Praha

tl;dr? Executive summary

Potřetí na stejném místě, letos ale za několikanásobně změněných okolností. Zaprvé má zimní příprava byla aquatlonisticko-triatlonistická, běžecké objemy jsou o něco nižší. Zadruhé kvůli MS v hokeji je maraton o týden dříve. Zatřetí rodina je doma ve Zlíně a ne jako support na trati. Začtvrté byla letos celkem zima a mám minimum naběháno za fakt teplého počasí. A ještě by se dalo dost dlouho pokračovat. Co to znamená se ještě uvidí.

Na maraton jsem se hlásil ještě v době, kdy jsem si myslel, že i tuto sezónu budu běžec. Tedy pořádně se na to připravit a excelovat. Poté, co jsem začal koketovat s triatlonem jsem byl rozhodnut ho odběhnout bez speciálního ladění coby předtriatlonový test. Pak to ve mně začalo hlodat a nakonec asi šest týdnů před maratonem přecházím na obvyklou maratonskou přípravu. Všechny čtyři klíčové tréninky (30 km MT+20, 35 km MT+20, Yassův test a 25 km MT) absolvuji rychleji než loni asi o 5 sekund na kilometr při vyšší tepovce ale subjektivně stejné námaze. (OK, těch 25 km MT bylo jenom 22,5 km pro naprostou ucpanost pražské cyklostezky). Co to znamená se ještě uvidí. (MT – maratonské tempo 4:50 – 5:00 min/kim, MT+20 o dvacet sekund na kilometr pomaleji než předchozí).

V sobotu ráno si jedu do Prahy pro číslo vlakem. Dostávám pěkné číslo 2503, které jest prvočíslem. Poprvé poběžím maraton s prvočíslem. Co to znamená se ještě uvidí.

Při rozbalení dostávám šok. Loni jsem začínal z koridoru G a čekal jsem něco lepšího, ale písmeno D na čísle mi na chvíli vyrazilo dech. A protože s vyraženým dechem se maraton špatně běhá tak se zhluboka nadechnu a pátrám, co za internetové hrdinství jsem spáchal, když jsem se přihlašoval. Není tomu tak, hlásil jsem se s předpokládaným časem 3:25. Tím mám jasno o tempu a taktice. Začínám tempem 4:51 na cílový čas 3:25, aby nikdo nemohl říci, že jsem kecal. A pak jsou v podstatě tři možnosti jak pokračovat. Buďto mám natolik natrénováno, že to udržím celou dobu (nepravděpodobné). Nebo budu postupně zpomalovat na čas někam pod 3:30 (toužebně očekávané). Nebo chcípnu a zpomalím nikoli postupně (tomu bych se rád vyhnul). Jak to dopadne se uvidí.

Opět odbočka neboli paralelní úvod. Po loňském maratonu se celkem diskutovala správná taktika na maraton a dospěl jsem k názoru, že pro mě a v květnu je nesmysl snažit se o rovnoměrný split, že optimální pro mě je druhá polovina asi o tři minuty pomalejší než první. Tímto děkuji Petru Kaňovskému, že si dal s daty tu práci a zpracoval je. Další dvě změny jsem udělal v tom, že mezičasy si budu mačkat ručně podle kilometrovníků a poběžím bez tepáku.

Ráno se budím před šestou, kontrolní vážení ukazuje váhu asi o jeden a půl kila víc než loni. Ajajaj, něco z toho bude asi plavecké plecko, ale dost tam asi zbude i na programátorský bůček. Snídám a vydávám se do na start. Ráno není taková zima jak to původně vypadalo, tak si jako předstartovní záhřevnou vrstvu beru staré pyžamo. Jsem asi jediný maratonec, který přišel na start v pyžamu. Nezvyklé pro mě je, že do koridoru nejdu do Celetné, ale přímo na Staroměstské náměstí. Nikam nespěchám a v koridoru se stavím spíše dozadu. V devět je odstartováno, na startovní čáru mi to trvá něco přes minutu a jdeme na to. Letos je začátek jednodušší, nemám před sebou všechny pomalé štafety, až na pár výjimek jsem mezi svými.

Na začátku – kousek před pátým kilometrem. Je to dost husté, ale není to tak zoufalá kličkovaná jako loni. Na pětce jsem byl s vodičem na 3:30 téměř stejně, on pak přece jen trochu zvolnil.

Další fotky nemám, ale mám tady zajímavý graf, který srovnává moje tempo loni a letos. První pětku jsme si popsali, poběžme dále. Druhá pětka se mi běží v pohodě, až na to, že si musím odskočit. Při maratonu se mi to stalo poprvé, ale všechno je jednou poprvé. Nezvyklé ve srovnání s loňskem je i to, že piji už na první občerstvovačce na šestém kilomteru. Třetí pětka – zpátky v centru, tady se to konečně trochu roztrhá a dá se volně běžet. Pořád držím plánované tempo, ale cítím, že někdo nahoře začíná přitápět. Čtvrtá pětka už začíná být ouvej. Je obrovský rozdíl, běžím-li ve stínu nebo na sluníčku. Nohy hlásí hlavě, ať se psychicky připraví na DNF. Hlava vzkazuje tělu, že nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko.

Pátá pětka na Smíchov. Půlmaraton je za 1:43:00 (oficiálně 1:42:59), to by na maraton pod 3:30 mělo stačit, ale obávám se, že nebude. Tempo vadne. Šestá pětka a psycho Smíchov. O pět kilometrů dříve než loni mám občerstvovačky jako pochoďák, ale kilometry bez občerstvovaček pořád sázím pod 5:00. Najednou se někdo smiloval a zatáhlo se a začíná trošičku profukovat. Přesto cíl 3:30 odepisuji, ale jsem přesvědčen že dokončím plusminus jako loni. Sedmá pětka ze Smíchova do Holešovic, tak už jsou přes pět všechny kilometry, na druhou stranu nijak moc. Osmá pětka je nejhorší, tři občerstvovačky zdrží a sil už není, loni jsem tady ztratil závod. Letos ho mám už dávno ztracený. První kilometr za 5:09 s občersvovačkou je skvělý, druhý za 5:17 je z celé pětky nejhorší, je to nahoru na most, tak to není taková bída. Teď už to půjde dolů kopcom a na Rohanském nábřeží nebudeme mít letos šílený protivítr. Na osvěžovačce na 38. kilometru mě předbíhá vodič na 3:30. Chvíli se ho držím, v pohodě udýchám, sil je taky dost, ale přehřívám se, tak ho pouštím. Poslední občerstvovačka, rozhoduji se v klidu napít, kousek za ní je čtyřicátý kilometr. Mačkám mezičas – poslední tři kilometry byly za 15:33 to je průměr 5:11 i s osvěžovačkou a občerstvovačkou.

Co je ještě lepší, na čtyřicátém kilometru jsem pod 3:19:00, stačí maličkost, dát zbytek tempem 5:00 a lepším. Po čtyřiceti kilometrech Hic Rhodos, hic salta. Loňská zkušenost se mi hodí, Těšnovský tunel makám a při výběhu z něj přichází správný čas pro můj oblíbený taktický manévr – napálit to do posledního kopce a makat až do cíle. Kostky na Dvořákově nábřeží nevadí, v náběhu do Pařížské předbíhám znovu a naposled vodiče na 3:30 a letím až do cíle. 3:29:32 mi ukazuje Garmin, tak to bylo nakonec ještě s velkou rezervou. Oficiálně 3:29:30, čili ještě o víc je to míň.

V cíli medaile, termofólie, cílová taška a bolavé nohy. Telefonát domů a Celetnou na cílovou občerstvovačku na Ovocném trhu. Cpu se pomeranči a dopíjím vodou. Vyzvednout v šatně batoh a nacvičená chůze po schodech obouruč do metra a domů.

Jak to dopadlo? 3:30 padlo, tedy úspěch, přestože to tak dlouho nevypadalo, tedy dvojitý úspěch. Srovnám-li se s loňskem, tak bych řekl, že loni jsem měl lepší nohy, letos lepší hlavu a to rozhodlo. V bodech bych to viděl příčiny úspěchu asi takto

• Štafety nebyly nacpané všechny vpředu, ale byly rovnoměrně rozmístěné, takže to bylo bez špuntu. Velký dík organizátorům za tuto změnu.
• Startoval jsem hodně zepředu. Loni jsem to měl 4 minuty na start, letos lehce přes minutu.
• Opustil jsem myšlenku rovnoměrného či snad negativního splitu. Druhá půlka byla o 3:32 pomalejší než první.
• Poslední, ale nejdůležitější. Maraton bolí. Pochopil jsem: It’s not a bug, it’s The Feature.

• Stránky organizátora
• Fotogalerie dlorce (linkuji fotky)

Executive summary

• Organizace? Následováníhodná.
• Kdy bylo nejhůř? Před půlkou v Nuslích.
• Kdys začal věřit v dokončení? Na Smíchově, když se zatáhlo.
• Za kolik? 3:29:30
• Spokojenost? Ó velmi ano
• Kdys začal věřit v dobrý čas? Na čtyřicátém kilometru.
• Kolikátý? 900. z 5874 dokončivších a 6177 prošedších prvním mezičasem na 5 km.
• Kolik? 42,195 km, převýšení nestojí za řeč.
• Jsi normální? Ne.
• Za rok zase? The answer, my friend, is blowin‘ in the wind