Vrchol letošní první poloviny sezóny, celá příprava byla směřována k Czechmanovi, proto si zaslouží report, jak to vlastně dopadlo.
Jak jsem psal u hodnocení loňské sezóny, přesedlal jsem na triatlon a letos to má být první ostrá tri sezóna. Vrchol tedy není na pražském maratonu, který vynechávám, ale o měsíc později na Czechmanovi. Czechman je nejprofláklejší český půlironman (1,9 km plavání – 90 km cyklistika a 21,1 km běh). Trénink se od února dařil dobře, průběžné testy někdy hůř a někdy líp, ale předzávodní týden jsem tentokrát organizačně nezvládl, je to o dost obtížnější než předzávodní běžecký týden. Po rodinné poradě je rozhodnuto, že do Hrádku pojedu sám, můžu v klidu vyrazit brzo ráno, ať je na všechno dost času. Parkuji na poloostrově, před sedmou večerní rozhodně odjíždět nebudu. Jdu se registrovat, pak skládám kolo a jdu ho projet. Všechno se zdá OK, ukládám kolo do depa.
Závodní strategie je jasná, nepřepálit plavání, přežít kolo a na běhu to rozbalit. Depa na poprvé neřeším vůbec, poplavu v neoprénu, cyklistiku pojedu v cyklistickém a na běh se převlíknu. Kolik má vlastně triatlon disciplín není zcela jasné, ale já tvrdím, že existuje nultá disciplína – dostat se do neoprénu.
Na fotce jsem vpravo v davu, takhle to vypadalo před startem. Rozhodčí už to začínají vyhánět z vody.
Už jsou všichni z vody, jsem v pravé třetině v neoprénu dhb. A je vidět chyba v nulté disciplíně, neoprén mám špatně zapnutý a později mě odře krk.
Minutu před startem je dán pokyn do vody. Dle vkusu každého soudruha je možno si buď naplavat na startovní čáru, nebo si zůstat u břehu, kde člověk stačí. Volil jsem za bé (stojím zhruba uprostřed).
Už nás odstartovali (v pravé třetině dole se nadechuji na pravou stranu). Až na první bójku (700 m) je to docela husté, ale ne agresivní a nikam se neženu. Po první obrátce pěkině trefím průliv mezi ostrovem a poloostrovem, ale pak se začnu odchylovat od trasy. Naštěstí mě zažene zpátky záchranářský kajak, ale druhou bójku obeplavávám velkým obloukem a zase mě to stáčí doprava. Do cíle ale trefím. Mačkám mezičas a nestačím zírat 37:32 bomba.
Vzít si věci na cyklistiku a ve stanu shodit neoprén, cykloelasťáky mám pod ním, obléct cyklodres, nedaří se, tak nejdřív obléct ponožky a tretry, napodruhé už se do dresu dostanu, tak do dresu nacpat jídlo, nasadit přehazovačku a neoprén zpátky do tašky a pro kolo. U kola nejdřív zapnout přilbu, pak teprve vzít kolo a běžet na nasedací čáru. Nasednou na kolo, zacvaknout se (bez problémů napoprvé) a šlapat. Předjíždějí mě davy, často závodníci, jejichž přední kolo je dražší než má kompletní triatlonová výbava, já nepředjíždím skoro nikoho. Prvním úkolem je se uklidnit a normalizovat tepy, což se mi daří asi po sedmi kilometrech. Tak už jen 83 km do cíle. Cyklistika je nezáludná, víceméně rovina, tak se krmím. Nejdřív houska se salámem, na občerstvovačce (30 km) si beru bidon s jonťákem, tyčku, banán, cesta je dlouhá.
Po hodině a půl a 45 km najíždím do druhé poloviny cyklistiky. Je jasné, že pod tři hodiny to nebude, ale přes tři to nebude o moc a z plavání mám náskok. Na 60. km zase občerstvovačka, znovu bidon džojnťáku, dávám si další tyčky a gel. Je to pomalejší než v prvním kole, ale pořád to jede. Na 75. km je poslední cykloobčerstvovačka a poslední bidon s jonťákem. Nějak se oteplilo a začalo foukat. V ostré zatáčce za občerstvovačkou se mi trochu smekne přední kolo, ale vybírám to, byť za cenu cyklokrosové vložky. Je potřeba dávat majzla až do konce. A do konce už to naštěstí není daleko.
Sesedám před čarou, čas cyklistiky 3:05:22, celkový lehce přes 3:50:00, to by pod šest mělo vyjít. Kolo do depa, vzít věci na běh. Ve stanu se kompletně převlékám (s výjimkou ponožek, ty si nechávám) a jdu si užít běh.
První kilometry jsou dokonce pod pět minut, pak trošičku zvolňuji a přecházím na maratonský režim. Běžím tak tempem 5:10 a na občerstvovačkách (na trati celkem osm) přecházím do chůze a hodně piji.
V obligátním běžeckém na sedmém kilometru.
Kontroluji si čas při náběhu do druhého kola (v půlce běhu).
Užitečné odkazy
